Rottne. Její dopis končil příkazem, že pánové mají na talířích nechat přiměřenou část snídaně. O zbytek se postará Buster. Alan pánům popřál dobré ráno a oni jeho přání opětovali. Načež Julius dodal, že tak uvažoval, že by na Sjötorpu měli zůstat ještě jednu noc, poněvadž je tu naprosto kouzelné okolí. Alan se ho vzhledem k vášním, jichž byl předcházejícího večera svědkem, zeptal, jestli na něj náhodou během snídaně jejich soukromý řidič nevyvíjel nátlak. Julius odpověděl, že nejenom jedl topinky a vajíčka, ale opravdu taky vyslechl řadu Bennyho argumentů, proč by radši měli zůstat na Sjötorpu celé léto, ale závěr si přesto vyvodil sám. Kam by se ostatně vydali, kdyby se opravdu někam vydali? Potřebují ještě jeden den na rozmyšlenou. Pokud budou chtít zůstat, musí se jenom shodnout na nějaké přijatelné historce na téma, kdo jsou a kam mají namířeno. A samozřejmě získat Krásčin souhlas. Benny jejich rozhovor sledoval se zájmem a určitě doufal, že to skončí ještě jednou nocí na stejném místě. Jeho city ke Krásce od předcházejícího dne nijak neztratily na intenzitě, naopak byl zklamaný, že se s ní nesetkal, jakmile sešel dolů na snídani. Ale Kráska do dopisu v každém případě napsala „Díky za včerejší večer“. Že by měla na mysli báseň, kterou jí Benny zarecitoval? Kéž by se brzy vrátila! Přesto trvalo skoro ještě hodinu, než Kráska zahnula s autem na dvůr. Když vystoupila, Benny uviděl, že je ještě krásnější, než když se viděli naposled. Červenou teplákovou soupravu vyměnila za šaty a Bennyho napadlo, jestli nebyla u kadeřníka. Udělal k ní několik horlivých kroků a zvolal: „Má krásko! Vítej doma!“ Těsně za ním stáli Alan a Julius, pobavení projevy lásky, které se jim odehrávaly před očima. Ale když Kráska promluvila, všem zmrzl úsměv na rtech. Kráska nejdřív prošla kolem Bennyho, potom kolem zbývajících dvou, načež se zastavila na 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177974
schodech usedlosti, obrátila se a spustila: „Vy hajzlové! Vím všechno! A teď chci vědět to ostatní. Sraz v jídelně, hned!“ Pak zmizela v domě. „Jestli už všechno ví, tak co chce vědět ještě?“ zeptal se Benny. „Ticho, Benny,“ napomenul ho Julius. „Jak bylo řečeno,“ pravil Alan. A pak šli dovnitř, vstříc svému osudu.
Kráska začala den tím, že nakrmila Soňu čerstvě posečenou trávou a potom se vyšňořila. Chtě nechtě si musela přiznat, že by se tomu Bennymu ráda líbila. Proto vyměnila červenou teplákovou soupravu za světle žluté šaty a kudrnaté vlasy zkrotila do dvou copů. Navíc se ještě předtím, než si sedla do svého červeného passatu a odjela pro proviant do Rottne, trochu namalovala a maličko navoněla. Buster seděl jako obvykle na svém místě vedle řidiče. Když auto zahnulo před samoobsluhu v Rottne, zaštěkal. Krásce dodatečně vrtalo hlavou, jestli štěkal proto, že uviděl poutač večerníku Expres, který se vyjímal před vchodem. Na poutači byly dvě fotografie – úplně dole fotka dědka Julia a úplně nahoře fotka pradědka Alana. Titulek zněl: Policie má podezření: STOLETÝ MUŽ UNESEN zločineckou BANDOU Dnes hon na známého LUPIČE 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177974
Kráska celá zbrunátněla a myšlenky se jí rozutekly všemi směry. Nepříčetně se rozzlobila a ihned stornovala všechny plány na nákup potravin, protože se rozhodla, že ti tři vykukové do oběda vypadnou z baráku! Nejdřív ale zašla do lékárny a vyzvedla si léky, které Benny předešlé noci naťukal do počítače, načež si koupila Expres, aby se dozvěděla víc podrobností o tom, jak se věci mají. Čím déle Kráska četla, tím víc se zlobila. Zároveň jí však něco nehrálo. Benny patří do klubu Never Again? Julius je známý lupič? A kdo unesl koho? Vždyť se zdá, že spolu skvěle vycházejí. Nakonec přesto zvítězil vztek nad zvědavostí. Ať už je to, jak chce, podvedli ji. A Gunilu Björklundovou nikdo beztrestně podvádět nebude! Má krásko! To určitě! Sedla si zpátky za volant a musela si znovu přečíst: V pondělí, na své sté narozeniny, zmizel z domova důchodců v Malmköpingu Alan Karlsson. Policie má podezření, že ho unesla zločinecká motorkářská organizace Never Again. Podle toho, co jsme zjistili, je navíc do případu zapleten známý lupič Julius Jonsson. Pak následovala změť informací a svědectví. Alan Karlsson byl viděn na autobusovém nádraží v Malmköpingu, potom nastoupil do autobusu do Strängnäsu, což rozzuřilo nějakého člena organizace Never Again. Ale počkat… světlovlasý, zhruba třicetiletý muž… To nebyl příliš výstižný popis Bennyho. Krásce se… ulevilo? Zmatené informace pokračovaly tím, že Alan Karlsson byl předešlého dne spatřen uprostřed södermanlandských lesů na drezíně spolu se známým lupičem Jonssonem a dříve tak rozčileným členem organizace Never Again. Reportér nebyl schopen přesně popsat, jaký je mezi těmi třemi lidmi vztah, všeobecně se však má za to, že Alan Karlsson je v moci druhých 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177974