Češi západní spojence nezradili, ačkoliv jimi byli zrazeni Čeští vojáci se poprvé s válkou setkali v Polsku, ale výrazně do ní nezasáhli, již zde se nesetkali s příliš nadšeným přijetím. Zamířili do Francie. Po napadení Polska Beneš vyjednal obnovení československé armády ve Francii. Ve Francii z původní ho počtu asi pětitisícové divizní pěchoty československé armády asi 400 mužů padlo či bylo raněno, několik set bylo pohřešováno a přibližně 1600 zcela vyčer páno, nevzdali se však své touhy bojovat za lepší zítřky. Francie tomu ovšem nebyla příliš nakloněna. Těmto 1600 mužům byl po tři sta kilometrovém ústupu k pobřeží odepřen vstup do přístavního města Séte, stejně tak i poskytnutí jakýchkoli zbraní a lodí k evakuaci. Britové byli sdílnější. Poskytnutí britských a neutrálních plavidel situaci zachránilo. Všechny zbraně však byly ponechány na francouzském území. S letci to nebylo jiné. Již na francouzském území se jim podařilo zapsat se jako jedni z nejlepších a způsobit škody německé luftwaffe, podařilo se sestřelit skoro 200 německých letadel. Ve vzdušném prostoru nad Francií operovalo přibližně 130 československých letců v rámci různých perutí francouzského letectva, za oběť válce jich tu padlo 27. Po kapitulaci Francie jim nezbylo nic jiného, než se přemístit do relativně bezpečné Anglie. V Londýně předložil prezident Beneš žádost o evakuování československých vojáků z Francie, což bylo přijato. Příslušníci letectva se soustředili především v Bordeaux a Agde. Způsobů, jak se dostat do Anglie, bylo mnoho. Byly převážně velmi problematické, proto také odvážné a riskantní; přepravních lodí a letadel, stejně jako času, nebylo nazbyt. Žádná francouzská loď nesměla vyplout, žádné letadlo nesmělo odletět bez povolení admirality. Britské lodě směly nakládat pouze mimo přístav. I přes všechny nástrahy nedošlo během evakuace k výrazným ztrátám, desítky letců přistávali na neznámých místech a vystavovali se nebezpečí setkání s britskou protiletadlovou obranou a přísnými opatřeními proti parašutistům. O situaci ve Francii ze vzpomínek našeho stíhače Alexandra Hesse: „Když Francie podepsala příměří, dostávali se naši letci do Anglie různými cestami. Nemnozí přiletěli z jihu Francie, který ještě Němci neobsadili, na britských strojích, které jim Angličané dali ochotně k dispozici. Jenže těch velkých dopravních strojů bylo málo. A k tomu nám ještě Francouzi zakázali odlet od chvíle, kdy podepsali příměří, takže jen málo našich stíhačů se dostalo přes Středozemní moře do severní
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177621
Afriky, kam jim stačila doletová možnost jejich strojů – amerických stíhaček Curtiss. Většina z nás se probila Francií až k Bordeaux, kde jsme se nejvíc shromažďovali, a odtud opět za pomoci britských důstojníků admirality dále do Anglie. Britové se k nám vůbec chovali skvěle. Nikdy nezapomeneme na pomoc, kterou nám poskytli při tomto našem odsunu z Francie. Odplouvali jsme na lodích, někdy to byly jen kocábky, jako například ta poslední, která nás odvážela z Bordeaux 19. července 1940. Tato loď, vetchý holandský nákladní veterán o výtlaku jen 220 tun, nás vezla celkem 280 Čechoslováků a Poláků. Lodní posádku včetně kapitána tvořilo devět mužů. Jen co jsme vyjeli, loď byla podrobena zkoušce německého bombardování ještě v ústí řeky Gironde. Ale to už jsme za sebou měli Bordeaux s jeho nesmírným chaosem, nepořádkem a panikou a věděli jsme, že na konci naší plavby nás čeká opět jiskřička naděje, naděje na lepší zítřek. Plavba nebyla právě zábavná. Snažili jsme se všemožně dostat od Francouzů nějaké zbraně s sebou na cestu, zvláště protiletadlové kulomety. Šli jsme s tímto požadavkem až na ministerstvo letectví, které přesídlilo při ústupu do Bordeaux, ale zjistili jsme, že se tento výsostný úřad právě zařizuje v lázních a že tam vládne naprostý nepořádek, dezorientace a panika.“ Z celkového počtu 1000 československých pilotů jen 28 jich zůstalo ve Francii, z nichž 7 zraněných bylo ošetřováno ve francouzských nemocnicích. Sedm z nich se později dostalo do Anglie. Do 15. srpna 1940 se v Anglii shromáždilo celkem 904 československých letců Závěr: Češi nezradili Francii, bojovali za její vlast proti německé agresi a umíra li v této válce, přestože nás francouzští představitelé předhodili Hitlerovskému Německu. Češi nezradili Velkou Británii, bojovali za udržení její svobody. Beneš a jeho českoslovenští letci dodali Velké Británii takřka 900 letců, kteří výraznou měrou pomohli odrazit plánovanou německou invazi na Britské ostrovy ve slavné letec ké bitvě o Británii. W. Churchil řekl, že ještě nikdy nějaká země nebyla vděčná tak malé hrstce odvážných. Velká Británie tak zaznamenala první vítězství nad Němci a uchránila tak svůj letecký prostor, což bylo zásadní. Tak spojencům zůstalo zázemí pro budoucí invazi do Evropy. Kdyby Velká Británie padla, tak by v budoucnu byla zkomplikovaná možnost vylodění spojenců na Evropském kontinentu. Přestože jsme byli svými západními spojenci zrazeni v roce 1938, tak to nezměnilo nic na tom, že Češi v rámci spojeneckých armád nebo vlastní samostatné armády bojovali po boku spojenců nejen za jejich země, za naši svobodu a za demokracii jako takovou. Již to samo o sobě je projev velké morální a duchovní vyspělosti. Když zrazují druzí, nemusíme zrazovat ve jménu sil dobra i my.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177621
Zhodnocení celého kritického období 1938–1939 ve vztahu k současnosti Nejprve je nutné si plně uvědomit zásadní sdělení: svět, ve kterém žijeme a v kte rém žili i naši dědové a pradědové, je svět nebožský, je světem ega a jeho vlastnos tí a jako takový se chová podle zákonů ega. Veškeré snahy nebo představy, že by šlo ve světě nastolit spravedlivou společnost, je iluzí a klamem. Toho nelze dosáhnout žádnou zevní změnou, svržením třídy, revolucí apod. Proč? Protože svobodná spo lečnost může být tvořena pouze svobodnými jedinci. A co je svobodný jedinec? Svobodný jedinec může být svobodný pouze v duchu – ve vědomí, ve stavu bez ega. Pokud budou žít lidé společně ve stavu bez ega, tedy dosáhnou-li poznání sebe sama ve svobodném vědomí a vědomě budou žít ve vědomí – Bohu, tak vzniká přirozeným způsobem „svobodná společnost“, ale nijak jinak nemůže vzniknout. Svoboda, tak jak ji chápe ego, neexistuje. Svoboda nespočívá v získání neomezené moci nad druhými, ať již vojenské, politické, nebo ekonomické. Svoboda spočívá v rozpuštění sklonů nevědomosti ega a plný uvědomělý život v našem pravém základu, který je podstatně božský. Žádné zevní změny ve světě toto nedokážou, to musí jen každý jedinec sám. Tím, že se zbavuje své vlastní nevědomosti, svého ega a negativního způsobu myšlení a jednání včetně sobectví, tak přirozeně působí na kolektivní vědomí lid stva jako celku. Teprve výraznou změnou uvědomění určitého mezního počtu lidí může také dojít ke změnám v lidském světě, nijak jinak. V našem světě, který je světem ega, a tím je myšlen princip ega jako takový, tedy oddělenost, sobectví a vykořisťování na úkor druhých lidí i celých národů a ras, je normou, třebaže mnohdy dobře skrytou pod pláštíkem nejrůznějších snah o rovnoprávnost a sociální spravedlnost. Proto nelze věřit lidem žijícím v egu ve své nevědomosti. V případě, kdy dojde k ohrožení jejich vlastních sobeckých zájmů, tak neváhají vzdát se pro ně všech pozitivních hodnot humanismu a jsou schopni obětovat pro své vlastní dobro, dobro druhých i jiných zejména „malých“ národů. To jsme viděli v případě politiky ústupků západních mocností A. Hitlerovi. Ani dnes neexistuje kolektivní zodpovědnost a spolupráce mezi národy i velmocemi v otázkách kolektivní bezpečnosti na základě vyšších duchovních principů. Není o to zájem. Proto také, když došlo k válkám a genocidám v zemích, kde nešlo o nerostné nebo ropné zásoby, tak se žádná z velmocí neangažovala
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177621