1956. Rozbory 6. pléna byly analyzovány na stranických aktivech, které proběhly v Jeseníku, v Krnově, v Ostravě, v Brně, v Trutnově a v Praze. Na těchto schůzích měli být rehabilitováni členové strany, kteří byli o několik měsíců dříve vyloučeni jako frakcionisté, v případě Prahy to byli například studenti kolem Barbajannise. Při rozborech závěrů 6. pléna byla však otevřena Pandořina skřínka a členové strany ve velice bouřlivých diskusích žádali vysvětlení toho, kdo nesl hlavní vinu za dvě prohraná povstání, a informace o podílu nově rehabilitovaného Partsalidise na podpisu Varkizské smlouvy, o vině Zachariadise při spravování řecké komunity v jugoslávském Buljkesu a vůbec o krizi mezi jugoslávskou a řeckou stranou. Velice důrazně byly kladeny otázky o správnosti linie v makedonské otázce, hlavně co se týkalo hesla o naprostém sebeurčení řeckých Slavomakedonců a možnosti jejich odtržení od Řecka. Diskuse ve straně a v emigrantských komunitách dostala do popředí staré křivdy z doby ozbrojeného povstání nebo z doby „přeregistrace“ a dala podnět k vyřizování osobních neuzavřených účtů z dřívějších období. Navíc čerstvě rehabilitovaní studenti kolem Barbajannise začali v létě jezdit po emigrantských střediscích a žádali okamžité odstoupení řeckého stranického vedení v Československu, které považovali za stalinistické a zachariadisovské. Stranické orgány v následujících měsících ztratily kontrolu nad emigrantskými komunitami, které se rozštěpily do různých skupin, ne tolik na základě politických kritérií nebo ideologických rozdílů, ale především na základě osobních známostí a sympatií a druhotně i podle původu (například Slavomakedonci většinou stáli po boku zachariadovců, protože se cítili dotčení a ohrožení vyloučením Zachariadise, který důsledně hájil jejich národnostní odlišnost). Toto rozštěpení mezi emigranty zpočátku probíhalo dosti živelně, nejdříve se projevovaly emoce, ale později převážila existenční a také kariérní kritéria. Aby situace ve stranických organizacích a emigrantských komunitách vykrystalizovala, muselo uplynout ještě dost času, protože ji zkomplikovaly nejen krvavé listopadové události v Maďarsku, ale i 7. rozšířené plénum ÚV KKE, které proběhlo rovněž v Bukurešti v únoru 1957, tentokrát za přítomnosti Zachariadise, a rozhodlo definitivně o jeho vyloučení ze strany. Jak se uvádělo v příslušné rezoluci ÚV KKE, „Zachariadis se pokusil prosadit v naší straně vládu jednoho muže. Místo toho, aby si potichu uvědomil odpovědnost…, snažil se odradit členy strany od prosazování rezoluce 6. pléna a osvojil si naprosto protistranická stanoviska. Proto 7. plénum jednohlasně odsoudilo protistranické jednání Zachariadise, neslučitelné s titulem komunisty, a rozhodlo hlasy všech přítomných o jeho odvolání z ÚV a jeho vyloučení ze strany.“13 Stejné zasedání rozhodlo o odvolání Vasilise Bartziotase z ÚV strany. Ten byl po Zachariadisovi označen za hlavní 13 Agonistis 11 (535), 22. března 1957. Celkové znění „usnesení“ a „rezoluce“ 7. rozšířeného pléna ÚV KKE v češtině viz NA Praha, fond 100/3 (MO ÚV KSČ), sv. 133, a.j. 526. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177490
osobu odpovědnou za nenormální stranické poměry, za rozšíření kultu osobnosti N. Zachariadise a „za pronásledování a ničení těch činitelů strany, kteří měli námitky k jejich chybné linii“.14 Ve stejném čísle listu Agonistis byla oznámena rezoluce o plné rehabilitaci generála Markose Vafiadise, který byl navíc zvolen i do nového politbyra řecké strany spolu s Dimitrisem Partsalidisem, bývalým předsedou tzv. horské vlády. Přestože práci nového vedení formálně stále řídil Apostolos Grozos, novým silným mužem strany se stal Kostas Kolijannis. Změna vedení strany neznamenala automaticky i změnu politiky. Také nové vedení zůstávalo izolováno od vlasti, dostávalo kusé a často zkreslené informace o politickém dění v Řecku a snažilo se ovlivňovat události prostřednictvím svého ilegálního aparátu či tajným vysíláním nových emisarů do Řecka. Tato priorita se plně projevila i při první návštěvě Kolijannise v Československu v červnu 1956. Kolijannis při ní žádal u mezinárodního oddělení KSČ zajištění tranzitu pro ilegální pracovníky strany, kteří se přes trasu Bukurešť – Praha – Vídeň měli vrátit do Řecka. Žádal také, aby jim československá strana umožnila diskrétní získání vzorů vízových razítek Kypru, jenž byl stále britským protektorátem. Informoval též, že asi za šest až sedm měsíců by měl být svolán 8. sjezd KKE.15 Otázka zlepšení ilegální práce v Řecku se stala rovněž tématem rozhovoru, který vedl v Praze na podzim 1956 Panajotis Yfantis, nově jmenovaný zástupce ÚV KKE v Československu, se zástupcem vedení KS Francie Ginburgerem. Jejich setkání se týkalo zřízení ilegálního střediska KKE v Paříži, vysílání francouzských spojek-turistů do Řecka, otištění stranických materiálů ve francouzských stranických novinách, aby mohly být následně přetištěny v legálním řeckém listu Avji, který byl blízký KKE, atd.16 Otázka zajištění ilegálního spojení s Řeckem přes Prahu byla nově prodiskutována Panajotisem Yfantisem a Leonidasem Stringosem, členem politbyra řecké strany, s odpovědnými činiteli mezinárodního oddělení ÚV KSČ v souvislosti s událostmi v Maďarsku. Řečtí straničtí činitelé sdělili svým československým kolegům, že se jejich strana ztotožnila se sovětským postupem v sousedním Maďarsku, žádali však od Prahy, aby přijala 500 až 800 řeckých emigrantů, neboť maďarská strana se o ně za stávajících okolností nemohla patřičně postarat.17 S odvoláním na maďarské události dále žádali, aby československá strana povolila vytvoření zvláštního aparátu 14 NA Praha, fond 100/3 (MO ÚV KSČ), sv. 143, a.j. 554. 15 Zřejmě pod vlivem událostí v následujících měsících, které vedly fakticky k rozštěpení KKE, se tento sjezd konal až v roce 1961, tzn. o pět let později, než avizoval Kolijannis. 16 NA Praha, fond 100/3 (MO ÚV KSČ), sv. 143, a.j. 554. 17 Československá strana souhlasila s jejich příchodem. V prosinci 1956 přijelo do Čech 807 „maďarských“ Řeků. Většina z nich byla usídlena v Jablonci nad Nisou a v Liberci. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177490
ÚV KKE v Praze, který by zařizoval nelegální přejezdy řeckých emisarů z Prahy do Vídně a následně do Řecka. Mezinárodní oddělení následně sdělilo své stanovisko sekretariátu KSČ. V něm doporučovalo poskytnutí pomoci při průchodech ilegálních pracovníků řecké strany, zároveň však sdělilo své negativní stanovisko k žádosti o zřízení „tajné kanceláře“ KKE v Praze. Pro všechny případy doporučovalo vyžádat si od ÚV KKE písemný dokument s požadavky na pomoc v oblasti ilegální práce, který by byl následně projednán s vedením KSSS.18 Bezprostředně po konání 7. rozšířeného pléna požádal ÚV KKE československou stranu o jednání s Antonínem Novotným v co nejkratší době. Hlavním předmětem tohoto setkání mělo být přemístění sídla vedení řecké strany z Bukurešti do Prahy. Tento návrh vedení KSČ poněkud zaskočil a uložila mezinárodnímu oddělení vypracování příslušného návrhu a rozpočtu. V dokumentu, který následně vypracovalo MO ÚV KSČ, se uvádělo, že hlavním motivem k přemístění sídla vedení řecké strany byly úkoly vyplývající ze 7. rozšířeného plenárního zasedání ÚV KKE, především pak intenzivnější zaměření práce strany na Řecko. „Soudruzi nepochybně vycházejí z toho, že pro konspirativní práci jsou v Praze velmi dobré možnosti vzhledem k blízkosti spojení a cest přes Berlín a Vídeň. Předpokládáme, že soudruzi požádají o pomoc ÚV naší strany zvláště v otázkách vyhotovování nelegálních dokumentů a poskytování potřebného materiálu,“ psali zodpovědní pracovníci MO ÚV KSČ. Zároveň uváděli, že ÚV řecké strany má 36 členů, z toho 7 členů politbyra. Celkově v aparátu řecké strany pracovalo asi 50 osob, včetně redaktorů stranického časopisu Neos Kosmos. Dále při ÚV fungovala ústřední politická škola, která připravovala 50 až 60 žáků, kteří pak byli vysíláni do Řecka, aby splnili své konspirativní úkoly apod. Mezinárodní oddělení spočítalo, že přesun takového množství lidí by si vyžádal uvolnění několika budov a asi 60 bytových jednotek pro rodiny členů politbyra a řeckého aparátu. Jen zařízení bytů a kanceláří by vyšlo na 650 000 korun. Platy aparátu a žáků politické školy by československou stranu stály asi 1 550 000 korun ročně. Překvapivě však na následující poradě delegací obou stran, ke které došlo 25. a 26. března 1957 v sídle ÚV KSČ, tato otázka přesídlení řecké strany nebyla vůbec projednána. Zmíněné porady se za KSČ nezúčastnil A. Novotný, jak požadovala řecká strana, nýbrž tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych spolu s vedoucím mezinárodního oddělení Gustavem Součkem a Václavem Moravcem, vedoucím odboru politické emigrace. Za KKE se zúčastnil Dimitris Partsalidis, člen politbyra, Zisis Zografos a Panajotis Yfantis, členové ÚV řecké strany. Partsalidis ve svém vystoupení informoval představitele KSČ o organizačních opatřeních 18 NA Praha, fond 100/3 (MO ÚV KSČ), sv. 143, a.j. 554. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177490