mladí romantici
97
teď šest měsíců a převáželi ho mezi těmi dvěma domy; starala se o něj jeho matka, jeho teta a chůva, která s nimi taky cestovala do Ženevy. Byron zřejmě nakrátko obnovil svůj vztah s claire. Koneckonců byla dostupná a velice nažhavená, a jak se Byron svěřil svému příteli douglasu Kinnairdovi o několik měsíců později, „když se před vámi osmnáctiletá dívka pořád jen předvádí a natřásá, dá se dělat jen jediné“. Polidori se zbláznil do Mary, ale ta se k němu chovala jako k mladšímu bratrovi. Velice se ho dotklo, když mu to za pár dní také řekla. Polidori skočil z vysoké zídky, aby na ni udělal dojem, a ošklivě si vymkl kotník. (Jednadvacetiletý Polidori opravdu působil mladším dojmem než osmnáctiletá Mary s bohatými životními zkušenostmi.) Mary byla velice spokojená se životem, jaký vedla. Pár dní před Byronovým příjezdem napsala Fanny, jak se jí v novém prostředí líbí: „nechodíme tady do společnosti, a přesto si užíváme pěkné chvíle. Za poledního vedra čteme řecké a italské knihy, a když slunce už tolik nepálí, procházíme se po hotelové zahradě a pozorujeme zajíce, jak se krmí spadlými chrousty, spousty ještěrek, které obývají jižní zeď zahrady… Jsem šťastná jako čerstvě opeřený pták a je mi jedno, na jakou větévku usednu, jen abych si mohla vyzkoušet svá nově objevená křídla.“ Byron se jí líbil a společnost obou básníků pro ni byla podnětná. Bylo škoda, že Fanny odpovídala bezútěšnými, poněkud sentimentálními dopisy a že Godwin měl neustálé finanční potíže, ale bylo těžké zabývat se strastmi ve Skinner Street, když je člověk stovky mil od domova a sleduje ještěrky na sluncem zalité zahradě. Jeden z dobře známých faktů o tomto nejslavnějším literárním létě je to, že nic nezůstalo zalité sluncem dlouho. V jednom ze svých nejpublikovanějších dopisů Mary popisuje rozmary počasí, které ukončily švýcarské slunce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177308
98
Daisy Hayová
Bohužel si už neužíváme té jasné oblohy, která nás tady po příjezdu přivítala. Téměř neustále prší, tak se držíme doma, ale když slunce vysvitne, je nádherně a takové horko, jaké v Anglii nezažijeme. I bouřky jsou větší a strašidelnější, takové jsem nikdy nezažila… jednoho večera jsme si užívali právě takové. Jezero bylo ozářené, byly vidět i borovice na Juře a celý výjev se vždycky na okamžik rozsvítil a pak nastala smolně černá tma a nad našimi hlavami hrozivě duněl hrom uprostřed té temnoty.“ Vyjížďky na člunu už nebylo možné podnikat a společnost se zdržovala doma, povídali si a četli. Shelley s Byronem diskutovali o Platonovi, rousseauovi a Wordsworthovi a Shelley se snažil Byrona přesvědčit, že zklamání nad Wordsworthovým odpadlickým dílem z pozdější doby by nemělo zastřít genialitu jeho raných prací. V červenci oba básníci zmizeli na svou vlastní vyjížďku po Ženevském jezeře, navštívili clarens, dějiště slavného rousseauova románu Julie, a prohlédli si dům, kde Gibbon dokončil svůj Úpadek a pád římské říše (Decline and Fall of the Roman Empire). Mary a Polidori si společně četli tassa a celá skupina strávila večer četbou německých duchařských příběhů a coleridgeovy Christabel. Polidori, který napsal svou diplomovou práci na téma náměsíčnosti, diskutoval se Shelleym o „principech“ a o tom, „zda má být člověk považován za pouhý nástroj“. Jinde píše, že se se Shelleym bavili, „až ženy dostaly úplnou závrať z idealismu“. Je příliš lákavé napsat uspořádané vyprávění, kam až tyto hovory vedly. Mary se to podařilo v její předmluvě k Frankensteinovi vydanému roku 1831. Vypráví v ní, jak Byron rozhodl, že by každý měl napsat strašidelný příběh. Vzpomíná, jak se styděla, že ji nic nenapadá, a vybavuje si večer, kdy Byron se Shelleym diskutovali o díle Erasma darwina, „který si ve skleněné dóze uchovával polévkovou nudli, až se nějakým zvláštním způsobem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177308
mladí romantici
99
začala dobrovolně pohybovat“ a on u ní seděl jako „vášnivý, ale téměř tichý pozorovatel“. Pak Mary dramaticky líčí následující večer, kdy viděla „strašný přízrak nějakého muže, který se zvětšoval, a pak, poháněn nějakým mocným strojem, projevil známky života a hýbal se nejistými, napůl živoucími pohyby“. nakonec popisuje ten vítězoslavný okamžik, kdy dokázala oznámit ostatním, že „vymyslela příběh“. Shelleymu se dostalo chvály za to, že ji povzbuzoval, aby svůj příběh rozvinula v román, a uzavírá své líčení následujícími slovy: A nyní přeji svému strašlivému dílu, aby se mu dařilo. Mám je ráda, protože bylo výsledkem šťastných dní, kdy smrt a žal byly jen slovy, která nenašla skutečnou odezvu v mém srdci. Těch jeho několik stránek mluví o mnohých procházkách, mnohých projížďkách a mnoha rozhovorech, kdy jsem nebyla sama a mým společníkem byl někdo, koho na tomto světě už nikdy neuvidím. toto líčení, jak dílo vzniklo, se stalo téměř tak slavné jako samotný příběh a dostalo se mu velké kritické pozornosti generací vědců, kteří se snažili rozplést tu složitou síť vlivů, jež byly základem Maryina mimořádného prvního románu. dnes už víme, že události, které vedly k sepsání Frankensteina, nebyly tak kompaktní a dramaticky dostačující, jak Mary ve své předmluvě píše, a že ve vývoji románu hraje svou úlohu četba a rozhovory onoho švýcarského léta. ale ve Frankensteinovi Mary zároveň spojila nápady, které se rodily celé roky. léto 1816 poskytlo ideální kontext, ve kterém je mohla splést dohromady, ale hovory o duších a galvanismu byly nepochybně hlavním podnětem vzniku románu. V družné atmosféře vily diodati Mary začala kombinovat Godwinova vyprávění o historické dokonalosti, vize Wollstonecraftové o rodičovské odpovědnosti a Shelle-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177308