„Moje taky.“ Totéž platilo pro všechny matky v Německu. Veselá vdova od Franze Lehára si premiéru odbyla roku 1905 ve Vídni a přeslazeností směle konkurovala tamním šlehačkovým dortům. Lehár zemřel v roce '48 a Führer na jeho pohřeb vyslal osobního zástupce. „Co dodat?“ uchopil Jaeger do jedné tlapy bonbón a slupl ho. „Od koho to máš? Tajná obdivovatelka?“ „Z Bühlerovy poštovní schránky,“ zakousl se March do čokolády a těžká chuť sherry ho přiměla zkřivit tvář. „Jen si to vezmi. Kamarády nemáš, ale někdo ti ze Švýcarska pošle drahou bonboniéru. Bez lístku. Zevnitř vyhrává Führerova nejoblíbenější písnička. Kdo za tím může být?“ Polkl druhou polovinu bonbónu. „Že by travič?“ „Kriste pane!“ vyplivl Jaeger všechno do dlaně a kapesníkem si ze rtů a prstů otíral hnědé sliny. „Někdy si vážně říkám, že máš o kolečko víc.“ „Systematicky ničím důkazní materiál,“ upozornil ho March a vnutil si další bonbón. „Ba ne, je to ještě horší. Já se tím důkazním materiálem láduju, to jsou dva přestupky v jednom. Narušuji průběh vyšetřování a ještě se na něm obohacuji.“ „Neblbni pořád. Já mluvím vážně. Měl by sis odpočinout. Být tebou valím dolů a urychleně tu podělanou bonboniéru hodím do smetí. Pak bych šel domů a vyrazil k nám na večeři s Hannelore. Vypadáš, že ses kdovíjak dlouho pořádně nenadlábl. Složku převzali gestapáci, výsledek pitvy se pošle rovnou na Prinz-Albrecht-Straße, je konec. Padla. Nech to plavat.“ „Něco ti řeknu, Maxi.“ Přetlumočil mu Jostovo doznání, že u těla viděl Globuse, a vytáhl Bühlerův diář. „Tahle jména. Kdo jsou Stuckart a Luther?“ „Vím já?“ tvářil se Jaeger najednou nepřístupně a tvrdě. „A abys věděl, ani to vědět nechci.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177122
Úpatí prudkých kamenných schodů mizelo v pološeru. March s bonboniérou v ruce pod nimi zaváhal. Dveře nalevo se otvíraly na dlážděný dvůr s velkými rezavými popelnicemi. Slabě osvětlená chodba napravo vedla k archivu. Zastrčil bonboniéru do podpaží a dal se doprava. Sál archivu vznikl z někdejší změti místností kolem kotelny. Kvůli blízkosti bojlerů a trubkám s horkou vodou, které křižovaly strop, tam panoval neustálý žár. Ve vzduchu visela konejšivá vůně prohřátého prachu a suchého papíru a mezi sloupy se v chabém světle donekonečna táhly drátěné regály se složkami a hlášeními. Tlustá archivářka v umaštěné blůze dřív pracovala jako bachařka ve věznici Plötzensee. March jí na vyzvání předložil průkaz. Za posledních deset let se totéž opakovalo přinejmenším jednou týdně, ale archivářka si doklad vždycky prohlédla, jako by ho viděla poprvé, srovnala ho s Marchovou skutečnou podobou, průkaz mu vrátila a vystrčila na něj bradu, napůl jako by ho propouštěla, napůl jako by se mu pošklebovala. Pak zahrozila prstem: „A zákaz kouření,“ zopakovala po pětisté. Z police s příručkami vedle jejího pultu si vybral Wer Ist’s, německé Kdo je kdo v podobě tisícistránkového seznamu v rudých deskách. Vytáhl si i tenčího stranického Průvodce osobnostmi NSDAP, kde každé heslo doprovázela průkazová fotografie. Pomocí téhle rukověti Halder ráno identifikoval Bühlera. Dovlekl oba svazky ke stolku a rozsvítil lampičku na čtení. Z dálky hučely bojlery. V archivu bylo pusto. March dával přednost stranickému průvodci, vydávanému od poloviny třicátých let prakticky každoročně. Za temných a klidných zimních večerů často chodíval dolů do tepla listovat ve starých vydáních. Fascinovaly ho proměny tváří: Prvním svazkům dominovali prošedivělí bijci komunistů a bývalí členové Freikorpsu, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177122
pořezové s krky širšími než čela. Vymydlení a celí nesví hleděli do objektivu jako rolníci z devatenáctého století navlečení do hodobóžových šatů. Do padesátých let ale hospodské rváče stihli vytlačit uhlazení technokraté Speerova typu, vysokoškoláci jako ze škatulky s nevýraznými úsměvy a tvrdým pohledem. Jednoho Luthera našel. Křestním jménem Martin. Hleďme, Kameraden, s tímhle historickým jménem by si šlo pěkně pohrát. Marchův Luther ale svého slavného jmenovce ničím nepřipomínal. Rozbředlá tvář s černými vlasy a tlusté brýle s obroučkami z rohoviny. March vytáhl zápisník. Narozen 16. prosince 1895 v Berlíně. Od roku 1914 do roku 1918 služba u transportní divize německé armády. Profese: stěhování. Vstup do NSDAP a SA: 1. března 1933. Zvolen do berlínského zastupitelstva za čtvrť Dahlem. Od roku 1936 zaměstnán na ministerstvu zahraničí. Roku 1955 odchod do výslužby, do té doby vedoucí Abteilung Deutschland, německého oddělení. V červenci 1941 povýšen na ministerského tajemníka. Podrobností se nedostávalo, ale March Luthera dokázal odhadnout i tak. Neurvalý surovec, drsný pouliční politik. Jako tisíce dalších se do Strany nahonem přihlásil pouhých pár týdnů po Hitlerově nástupu k moci. March nalistoval heslo Stuckart, Wilhelm (doktor práv). Fotografie byla pořízená v profesionálním ateliéru a jako na portrétech filmových hvězd zastíral tvář dramatický polostín. Marnivec se zvláštně nesourodou tváří. Šedé kudrnaté vlasy, uhrančivé oči, ostrá brada, ale přitom měkká, téměř smyslná ústa. March pokračoval ve výpiscích. Narozen 16. listopadu 1902 ve Wiesbadenu. Studium práv a ekonomie v Mnichově a Frankfurtu nad Moha100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177122