dobře zorientovat a skutečně míří ke břehu. Řeka Rutung byla v těchto místech stále dost široká, v husté mlze se mohli velice snadno ztratit. „Támhle!“ ukázal Jednooký rum před sebe. Před kanoí se vynořily obrysy stromů. Právě včas, od lodě duchů je už dělilo jen několik málo metrů. Arts cítil pach hniloby a podivný chlad, který vycházel z černého plavidla. Rozeznával děsivé obličeje umrlčí posádky a zrezivělé šavle v kostlivých pařátech. Kanoe najela na mělčinu. Hrobníci vyskočili na břeh a hned začali chystat své náčiní k boji. „Artsi, popadni malýho a utíkejte se s Vjerkou schovat! Tady to za chvíli nebude moc hezký!“ velel Jednooký rum, zatímco v rukou potěžkával krumpáč. Mladík přikývl, pokynul dívce, aby ho následovala, a s mi‑ minem v náruči se běžel ukrýt pod první stromy pralesa. „A co moje kosti,“ zaúpěl Brannon Frugh z velkého vaku na dně kanoe. „Kuš!“ okřikl ho Ragli.„Zůstaň hezky v pytli a nevystrkuj z něj nos…“ Duch ho neposlouchal. Zlostně zasyčel a vylétl vstříc ne‑ přátelské lodi. Ta uvízla na mělčině. Nemrtví lodníci z ní prá‑ vě vylézali a v zástupu se brodili ke břehu. „Chlapi, neblázněte!“ kvílel na ně Brannon levitující nad vodní hladinou.„Můžem se přece domluvit! Vy jste mrtví, já jsem mrtvej… vždyť jsme skoro něco jako rodina! No tak, mějte rozum!“ Přízrační lodníci mu ale nevěnovali žádnou pozornost. Jako by pro ně neexistoval. Dál se strnulým krokem blížili ke břehu, rezavé šavle přichystané k boji. „Nerozumí mi. Jsou to asi cizinci,“ povzdechl si smutně duch. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176580
„Brannone, vrať se!“ křičel Ragli.„Ještě ti něco udělaj, stra‑ šidlo jedno bláznivý!“ Duch ho ale nevnímal. Byl přesvědčený, že dokáže zastavit umrlce po dobrém. „O co vám jde, chlapi?“ zakvílel.„Tohle jsou slušný lidi, nechte je na pokoji. Ani neznaj, co je strach. Radši běžte děsit někoho jinýho…“ Nemrtvý kráčející v čele přízračných lodníků na něho po‑ hlédl. Polovinu obličeje měl obnaženou až na kost, druhou pokrývaly cáry tlejícího masa. Zacvakal zuby, a potom se mu ze chřánu vydral ohlušující skřek. Brannon už na víc nečekal a bleskurychle zmizel v pytli se svými ostatky. Na břehu stojící Ragli se přikrčil a vydal táhlé zapištění. Umrlci se na okamžik zastavili, aby vzápětí vyrazili do útoku. Hrobníci se jim vydali naproti. Krumpáč a motyky zavířily vzduchem. Zrezivělé šavle se od nich neškodně odrážely. Čtyři staříci se k sobě postavili zády, aby se vzájemně kryli. Raglimu vyjely z prstů ostré drápy. Na rozdíl od svých společníků si vystačil beze zbraně. Nemrtví lodníci nepřestávali do hrobníků sekat, ačkoliv to zatím nemělo žádný efekt. Naopak zásahy hrobnickým náči‑ ním a Ragliho drápy umrlce zraňovaly. Oddělovaly údy od těl, porcovaly rozkládající se těla na kusy. „My už sme potkali pěknejch pár mrtvol,“ šklebil se Jedno‑ oký rum.„Vystrojíme vám parádní funus!“ Zpovzdálí, ukryti v hustých křovinách, vše pozorovali Arts s Vjerkou. Mladík by se rád zapojil do boje po boku hrobníků, ale nechtěl nechat Smrťáčka bez dozoru. Nedůvěřoval Vjerce. Vrhal po ní kradmé pohledy plné rozhořčení. Nepřestával jí vyčítat smrt mistra Mixbroše. „Co na mě pořád tak koukáš?!“ zasyčela podrážděně Vjerka. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176580
Arts jí chtěl odpovědět něco hrubého, ale vtom si všiml, že jeden z nemrtvých lodníků stojí stranou od ostatních a nata‑ huje tětivu černého luku. Mířil na Jednookého ruma. „Rume, pozor!“ vykřikl mladík. Vyskočil přitom z křoví a varovně zamával rukama nad hlavou. Umrlec se obrátil po směru hlasu. Zadrnčela tětiva. Arts zaslechl svist, a pak se mu zatočila hlava. Dopadl přímo na vyděšenou Vjerku. „Artsi!“ zvolali všichni hrobníci současně. Vzápětí začaly po břehu řeky Rutung poletovat kusy zbý‑ vajících nemrtvých. Netrvalo to dlouho. Čtveřice staříků z al‑ birejského hřbitova boj rychle ukončila. Ve chvíli, kdy k zemi dopadlo to, co zbylo z posledního umrlce, se rozplynula černá loď a s ní i hustá mlha. „Jak je na tom?“ zeptal se Jednooký rum Ragliho, který prohlížel Artsovo bezvládné tělo. Hlas holohlavého hrobníka svírala úzkost. „Dejchá?“ zajímal se Uřvanej chlíst.„Jestli nedejchá… třeba má jenom vyraženej dech…“ „Žije!“ zachraptěl spokojeně Ragli. Ostatní si hlasitě od‑ dechli.„Koupil to do pravýho boku. Ale nemá tam žádnou ránu. Ty šípy jsou jenom omračovací, ubíraj člověku sílu. Kluk by se nám z toho měl zas sebrat. Doufejme, že bez následků.“ „Aby pak nebyl ještě víc to, no… na hlavu,“ zaskřehotal Uřvanej chlíst s obavou. „Uvidíme,“ zašklebil se Ragli.„Bolístka by to měla všecko spravit!“ „Už jsou ti strašáci pryč?“ ozvalo se s pytle s Brannonovými ostatky. … 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176580