„Trpaslík?! Na něj, zabij ho!“ zuřil Zareth, když se otočil a viděl trpaslíka, jak uhýbá před ještěrovou tlamou. Trpaslík se opět rozpřáhl a udeřil… nebo to alespoň plánoval, ještěr se zakousl do kladiva a odmítal jej pustit. Berin se však kladiva vzdát také nechtěl. „Pusť, ty potvoro,“ vybízel Berin ještěra, jenže ten jen nehnutě stál, kladivo svíral v čelistech a vražedně na Berina zíral svýma žlutýma očima. Berin zkusil s kladivem trhnout ze strany na stranu, ale to se v ještěrových čelistech ani nehnulo. Poté kladivem zatřásl ještěr. Berin se kladiva stále nepouštěl a tak se míhal vzduchem ze strany na stranu. Ještěr zvedl hlavu výš nad zem pořád svíraje kladivo v zubech a Berin se ještě pořád nechtěl pustit. Visel ve vzduchu a díval se dolů. Potom se podíval ještěrovi do očí a vztekle zafuněl. „Drž se, Berine.“ Z davu vyběhl Maladan. Chtěl zaútočit na bok ještěra a přeseknout pás sedla, Zareth však pohotově Maladanův meč odrazil svým kopím z černého kovu. Ještěr se otočil a sekl po Maladanovi pařáty na přední končetině. Při tom nevědomky rozhoupal Berina. Berin se chytil kostěného rohovitého výrůstku na ještěrově hlavě a vyhoupl se mu za krk. Ještěr pustil kladivo a začal třást hlavou, aby trpaslíka shodil. Berin se však statečně jednou rukou držel toho výrůstku a druhou rukou sahal po noži v pouzdře připevněném na botě. Maladan zatím odrážel Zarethovy útoky a čekal, až se Berinovi podaří ještěra zneškodnit. Berin se konečně napřáhl a bodl… nic se však nedělo. Na tomto místě měl ještěr šupiny moc silné a nůž po nich jen sklouzl. Berina napadlo bodnout ještěra do oka, jenže to by ho mohlo ještě víc rozzuřit, pokud by čepel skrze oko neprošla do ještěrova mozku. Berin musel jít na jistotu… Najednou trpaslík zahlédl malý nenápadný otvor kousek za okem. Bylo to ucho, v něm přeci žádné 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176578
šupiny nejsou… Berin neotálel a znova bodl, tentokrát už ještěr zařval bolestí a po několika vteřinách bezmocného vrávorání se zřítil na zem. Zvíře padalo na Maladanovu stranu. Ten využil chvilkové Zarethovy nepozornosti, uskočil kousek dozadu, aby se na něj ještěr nesvalil, a při tom máchl mečem odspodu vzhůru… zásah! Zareth měl těžce poraněné předloktí a hlubokou ránu v boku, kde byla jeho zbroj slabá… Při dopadu se rozvířila trocha prachu a někteří bojovníci se na chvíli přestali věnovat boji. Sledovali padlého ještěra a vyhlíželi, co se stalo s adarským vojevůdcem. „Dokázali jsme to! Je dole, potvora…“ radoval se Berin a pokoušel se vyprostit nohu zpod ještěrovy hlavy. Po chvilce snažení se mu to podařilo a přešel k Maladanovi. Zareth ležel na zemi, byl smrtelně raněn a ztěžka oddychoval. Od pasu dolů byl zalehnutý ještěrem a nemohl ani vytáhnout meč, aby se alespoň pokusil něco udělat, když se nad ním Maladan skláněl. Zareth jen ležel a čekal, co s ním Maladan udělá, nic jiného mu ani nezbývalo. Maladan si Zaretha jen tak prohlížel, po chvilce mu sundal přilbu a zase si ho jen prohlížel. „Máme ho…“ zaradoval se Berin, když ale Maladan nijak nezareagoval, pojal Berin podezření, že něco není v pořádku. „Co se děje?“ zeptal se. Maladan však neodpověděl a odešel zabíjet další Adary. „Jízda!“ radovali se někteří vojáci. Jízda se vypořádala se zbylými Adary, kteří ohrožovali druhou bránu, a přijela na pomoc k jižní bráně. Adaři byli značně demoralizováni. Jejich velitel umírá a přijíždějí sem další thalorinští vojáci, to pro ně nebylo dobré. Někteří Adaři začali utíkat, jiní by raději položili životy v jasně prohrané bitvě, než aby dezertovali a zradili. Adarů bylo sice pořád nepatrně víc, někteří si však mysleli, že bez vůdce jsou nic. Dezertérů bylo naprosté minimum, na boj to přesto mělo velký vliv. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176578
Někteří lidé v bezpečí hradeb si teď dokonce brali zbraně a utíkali do bojiště pomoci vojákům. Nebýt však příjezdu jízdy, byl by boj stále stejný. Na obou stranách byly ztráty, Adaři však trpěli víc a brzy jich bylo méně než thalorinců… Bitva pokračovala ve stejném duchu, až skončila. Adaři byli poraženi, ale za velkou cenu. Více než polovina dargradské městské posádky bitvu nepřežila. Na poli ležely stovky mrtvých těl a přeživší jen bezcílně bloudili mezi nimi a hledali své padlé přátele, aby je oplakali. Kněží a řádové sestry též putovali mezi těly a hledali ty, kterým by se ještě dalo pomoci. Většina byla ale doopravdy mrtvá. Tam, kde už kněží prošli, chodili další lidé a sbírali mrtvé na vozy a odváželi je na určená místa. „Paní hraběnka by to snad ani vidět neměla,“ varoval Maladan hraběte, když šel Maladana hledat a on se najednou objevil mezi lidmi. „Maladane, vy jste celý od krve!“ zděsila se hraběnka a okamžitě zastavila jednoho kolemjdoucího lékaře a vybídla ho, aby Maladana ošetřil. Lékař se okamžitě pustil do práce a začal hledat rány, které by bylo třeba ošetřit. „Můžeš mi říct něco nového, nebo už jsem všechno slyšel?“ zeptal se hrabě. „Ne, všechno jste určitě neslyšel. Máme totiž problém…“ Maladan mluvil velice vážně. Hrabě slovo „problém“ neměl příliš v lásce a čekal, co Maladan poví dál. „Když jsme byli na průzkumu, tak jsem tam Zaretha viděl… Byl to on, to bych odpřísáhl, a bylo tam i několik vlčích jezdců. Ti vlčí jezdci ale nebyli tady. Na bojišti nebyl ani jeden…“ „Ale Zareth tu byl, slyšel jsem, že jsi ho zabil…“ Hrabě doufal v kladnou odpověď.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176578