pokračoval a snažil se, aby v jeho hlase nebyla znát zlost. „Nechtěl jsem, aby to ze mě takhle vylétlo.“ „Ale myslel jsi to tak, že ano?“ konstatoval monsignor Vernon ledově. „Nevím.“ Balsam se cítil vyčerpaně. „Řeknu to asi takhle. Pozval jsi mě sem, abych tady učil psychologii, nikoli katechismus. Moji žáci se dnes potřebovali orientovat v tom, co se přihodilo Judy Nelsonové, proč se jí to stalo, a potřebovali útěchu. Nechtěli slyšet, že se Judy Nelsonová tím, co provedla, dopustila smrtelného hříchu, že tím je její duše zatracená, a podobné středověké nesmysly!“ Kněz vyskočil a tyčil se nad Balsamem. „Dejme tomu,“ od sekl, „že tohle je tvůj výklad toho, co studenti potřebovali. Já ale tvrdím, že potřebovali něco jiného, a ze své pozice dokážu stanovit potřeby žáků této školy mnohem lépe než ty.“ Peter cítil, jak se noří hlouběji do křesla, zatímco kněz burácel dál. „To poslední, co moji studenti potřebují, je snůška zmatených protichůdných pseudovědeckých žvástů. Ještě kdyby tak tito studenti pokračovali ve studiu na vysoké škole, možná by se jim malá dávka toho, čemu říkáš psychologie, mohla hodit. Jenže oni v drtivé většině nikam pokračovat nebudou. Proto potřebují pomůcky, které jim usnadní život právě tady, v Neilsville. Od toho je zde církev. Aby dala lidem víru a jejím prostřednictvím vykoupení.“ Odmlčel se a Peter viděl, jak se usilovně snaží potlačit hněv. „Svět je složitý i bez toho, abychom naše děti mátli a podkopávali jejich víru. Zrovna takové řeči, které jsem dnes od tebe vyslechl, jsou příčinou úpadku naší společnosti. Nenecháváš lidem nic, k čemu by se mohli přimknout, nic, z čeho by čerpali útěchu. Tohle nebudu tolerovat. Rozuměl jsi mi dobře?“ „Myslím, že jsem ti rozuměl dokonale,“ odpověděl Balsam chladně. „A taky si myslím, že bude pro nás oba nejlepší, když dám okamžitě výpověď. Zdá se, že nemůžu řádně vyučovat svůj předmět.“ Ve výrazu monsignora Vernona se objevil záblesk čehosi, co vypadalo jako strach, ale hned zase zmizel. „To je pošetilý postoj,“ odpověděl kněz, „a já myslím, že si to uvědomuješ.“ Zlost, která z něj ještě před chvílí sálala, se 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176488
vytratila, a nahradila jej téměř až laskavá vyrovnanost. Znovu se posadil do křesla proti Petrovi. Opřel se lokty o kolena, hlavu položil na sepjaté ruce a naklonil se dopředu. „Proč, Petře, nedokážeš pochopit, že tady nemáš co do činění s ohromnou střední školou ve velkoměstě? Proč nepochopíš, že potřeby našich žáků se liší od potřeb studentů řekněme ve Filadelfii? Tohle zde nejsou nijak nároční lidé. Za to nemůžu ani já, ani můj bigotní, jak si jistě myslíš, pohled na svět. Má to hlubší příčinu. Tkví mnohem víc v lidech, kteří tady žijí, než ve mně. Ani nevím, jestli si to uvědomuješ,“ pokračoval se spikleneckým úsměvem, „ale biskup byl vystaven značnému tlaku, aby do zdejší výuky tvůj předmět vůbec nepřidával. A já tě žádám pouze o to, aby sis počínal obezřetněji. Určitě máš k probrání spoustu látky, tak co kdybys z ní uvážlivě vybíral? To by nešlo?“ „Ty chceš cenzurovat moje přednášky?“ Balsam byl ve střehu, ale cítil, že jeho rozhodnost uvadá, a litoval toho. Monsignor Vernon povzdechl. „Pokud to tak chceš stavět, pak ano.“ „Tolik na téma svobody myšlení,“ poznamenal Balsam. „Neřekl jsem ti, že máš přestat myslet,“ ohradil se monsignor. „Pouze jsem ti navrhl, abys ve vztahu k tomu, co předkládáš studentům, uplatňoval určitá omezení.“ „A není to totéž? Jak mohou moji studenti přemýšlet, když jim k přemýšlení nic nepředložím?“ „A je to skutečně tak nutné? Popravdě, našim studentům by se hodilo spíše více víry než témata k přemýšlení.“ „Nevědomost je požehnání?“ nadhodil Balsam. „V některých případech ano,“ souhlasil kněz a dál pokračoval mírným tónem, jaký u něj Peter dosud neslyšel. „Vím, že ti to bude připadat divné, ale je to skutečně tak. Dvanáct let, která jsem tady prožil, mi v mnoha směrech otevřelo oči. Bývaly doby, kdy bych s tebou souhlasil. U každé věci jsem se pídil po pravdě. Jenže jak jsem stárl, přišel jsem na to, že s pravdou, či spíše s tím, co se snažíme sami sobě namluvit, že je pravda, se velice těžko žije. A zjistil jsem také, že Pravda – pravda Boží, jak ji učí církev – je mnohem lepší. Přináší mi klid a přináší ho i mým ovečkám. Pokud ti to připadá jako omezování osobní svobody, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176488
musím ti připomenout, že Bůh omezil v mnoha směrech svobodu nás všech.“ Balsam ho poslouchal a napadlo ho, že tak, jak to staví, zní to všechno docela rozumně. V podtextu však nepřestával vyciťovat omezení. Omezení myšlení, omezení idejí. „Dobrá,“ řekl a vstal. „I tak mám dojem, že pro tuhle práci nejsem ten pravý. Mrzí mě to, ale měl by ses začít poohlížet po náhradě. Pokud je něco, čeho jsem si vždycky cenil, pak je to svoboda. Nejen moje vlastní, ale svoboda všech lidí kolem. Měla by jim být dána možnost seznámit se se všemi možnými myšlenkami a s tím i svoboda vybrat si z nich ty, které jim vyhovují.“ „To je nesmysl,“ utrousil monsignor. „A musím říct, že mě překvapuješ. Byl jsi vychován jako dobrý katolík a myslel bych si, že tvoje víra bude pevnější.“ Oči mu už opět planuly a Peter znovu pocítil puzení stáhnout se před silou jeho víry. Ale neměl se před ní kam schovat. „To víra a důvěra ve slovo Boží přináší spasení, nikoli nějaká samoúčelná věda, která neslouží k ničemu jinému než k nalézání omluv pro nejhorší příklady nemorálního jednání,“ řekl. „A pokud jde o tvůj odchod z místa učitele, být tebou bych si to ještě rozmyslel, pro jistotu rovnou dvakrát.“ Umlkl, a když pak pokračoval, zněl jeho hlas unaveně. „Dalo mi práci tě sem dostat, Petře, a další selhání tvé kariéře neprospěje. Máš tendenci odcházet od rozdělané práce a já začínám chápat důvody. Schováváš se před realitou. Odmítáš čelit skutečné podstatě věcí a raději nacházíš takzvané důkazy na podporu vlastní slabosti. Na tvém místě, Petře, bych se nad tím zamyslel a modlil se za změnu postojů ještě před definitivním rozhodnutím opustit Neilsville. Bůh měl důvod, proč tě sem poslal. Nemáš právo ignorovat ten důvod a našeho Pána, dokud nezavršíš úkol, k němuž tě sem povolal. A myslím, že vím, co je to za úkol.“ „Jsi s ním v pravidelném spojení?“ zeptal se Peter, ale Vernon si nevšímal jeho sarkasmu a jeho hlas víc a víc hřímal. „Myslím si, že tě sem poslal, abys mi pomohl. Nežijeme ve snadných časech a útoky na naši víru přicházejí ze všech stran. Myslím si, že tě sem poslal ne proto, aby ses otočil a opět uprchl, nýbrž abys okusil sílu víry a navrátil se k církvi.“ Balsam zůstal na kněze civět. „Ano, tak je to,“ zazpíval monsignor a zdálo se, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176488