Co dělat, když Kolja vítězí (Ukázka, strana 99)

tam, kde se narodil, tak si myslím, že mu můžeme popřát všechno nejlepší, a ať dá o sobě vědět.“ Tváří v tvář tomuto nestydatému blábolu mne napadlo, že říkat zlověstné „politika je svinstvo“ bychom neměli my, kteří v ní nejsme. Obyčejní lidé v extrémních situacích však nejsou výhradním Kvasničkovým tématem. Hloupost a zlo dovede přistihnout i tehdy, když nedominují, v jejich komickém zakuklení, jak je patrné z jeho posledních krátkých filmů, uvedených letos televizí, Lidé na hranici a Anarchisté. Tyto dokumenty typem poněkud připomínají podobné uchopení tématu u Karla Vachka, zejména v prvním případě – jde o reportáž z Hodonínska z dělení republiky o loňském Silvestru – je jazyková komika, která mluví sama za sebe, rasantnější a koncentrovanější, než tomu je u Vachkových „velkých pláten“, jejichž humor je rozptýlenější a subtilnější. Anarchisté jsou zase galerií komických zloduchů s notně prořídlou ideologií, předvádějících se také před rozkvetlým socrealistickým obrazem z počátku padesátých let. Ukázka z nepřeberného myšlenkového bohatství (v tomto případě Bondyho): „Nelze předpokládat, že mladá generace se bude jako jeden muž věnovat kapitalistickému vykořisťování.“ Nebo Polák (s lehkým ironickým úsměškem na rtech): „Levicové síly, bez ohledu na původ, musejí spolupracovat.“ Oba filmy jsou nenásilnou, báječnou zábavou. Každý z protagonistů se v nich pitvoří jen ve své vlastní režii, pouze střih je nezaměnitelně autorský. Ve velkém chvatu natočené Valdice (koncert Karla Kryla) se zpočátku odvíjejí v polohách „nadčasové“ vězeňské komiky, jako když starší kníratý Rom neodolatelně svůdnicky pokukuje po mladším nekníratém; všichni vězňové jsou podle vlastního přesvědčení nevinní, jen třikrát nebo čtyřikrát praštili policajta, atd. Postupně však komická šarže zmizí a převládne zlověstná věcnost, která se vznáší nad zdánlivě idylickým okamžikem vězeňského života. Uplatňuje se největší přednost Kvasničky–dokumentaristy: zázračně přesná 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176272

orientace v hloučku diskutujících. A tak slyšíme pádná slova, vyhledaná režisérem ve vzrušené debatě, která živě připomíná diskusi na ostravské ulici nebo na šachtě ve filmu z listopadu : „…po těch všech svinstvech sem postavěj chlapa na mý úrovni, já jsem vrah… ale von to dělal celý leta…“ Závěrečná nekomentovaná sekvence schůze bachařů je výmluvným obrazovým dokreslením takovýchto resignovaných výkřiků vězňů. Atmosféra, v níž (cituji promluvu venkovanky z filmu o Černobylu) „jak člověk zastůně, tak má rakovinu“. To vše na pozadí faktu, že několika desítkami trestních oznámení na valdické dozorce pro násilné trestné činy a trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele se soudy už tři roky nezabývají a neprověřený a propuštěný příslušník SNV se stal při posledních komunálních volbách valdickým starostou. A proč by ne, když do čela příslušného okresního soudu v Jičíně byl jmenován JUDr. eodor Petryšín, který byl v seznamu soudců, nedoporučených VONSem ke jmenování řadovým soudcem? Za minulého režimu vynášel nepodmíněné rozsudky v politických causách. V posledním Kvasničkově filmu se znovu ocitáme ve fatálním, tentokrát již Soukromém vojenském prostoru Ralsko, jehož spolumajiteli jsou šéfové a. s. Svobodná zóna a potencionální pučisté z listopadu generál Vacek a plukovník Zbytek. Ten nyní místo tankovému pluku velí soukromé tzv. Zbytkově armádě, v jejíchž řadách střeží soukromý majetek, neznámo proč, i vojáci řádného českého vojska. A do toho Valdštejn jako designovaný vítěz konkursu na využití tohoto vojenského prostoru, volynští Češi sem přemístění a nespravedlivě nařčení jedním z místních radních, kteří jako by z oka vypadli tomu valdickému, že jsou agenty KGB. A jako průvodce bývalým peklem (může být peklo bývalé?) Aljoša Kuzevanov, ukazující tu k (bývalým?) atomovým slibům, tu k (bývalým?) odpalovacím rampám středního doletu, tu k bývalému domečku KGB, který tu byl dlouho a dlouho před přesídlenci… 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176272

DĂ­ky KvasniÄ?kovi za to, Ĺže kromÄ› argumentĹŻ, dostaÄ?ujĂ­cĂ­ch k tomu, aby jejich silou padali potentĂĄti a vlĂĄdy (lhostejno, zda padnou), uspořådal i felliniovskĂŠ deďŹ lĂŠ svĂ˝ch hrdinĹŻ, kteří nĂĄm uĹž nikdy lhostejnĂ­ nebudou.

100

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS176272