„Nemohl! Nedaj mi ani halíř.“ „Tys měl zas proslov?“ „Ne. Stačila mi tři slova.“ „Proč to děláš?“ „Říkali, že se můžu vyjádřit do čtrnácti dnů. Tak jsem se radši vyjádřil rovnou. Kdybych zapomněl.“ „To bylo taktický.“ „Naštval jsem se, no. Dvě hodiny řešili, jestli je etický napsat si knížku, chtít si ji vydat a žádat o grant. Naštěstí se dohodli, že státní příspěvek je jen pro umělcové. Jinak by mě za úsvitu nechali rozjezdit ministerskou škodovkou.“ „A zkoušels to jinde?“ „Nikdo mě nevydá. Nikdo nechce vydávat neznámý jména. Neznámý jména jsou neznámý.“ „A co známí?“ napadlo Astrid. „Kdyby tě někdo protlačil?“ „Protlačený spisovatel? Jako přes hadr?“ „Ťukneme si hrana?“ Ťukli jsme si. Aby si autor udělal jméno, musel být vydáván. Aby někdo stál o to jej vydat, musel mít jméno. Tahle logika neměla chybu. Snadno se pamatovala. Těžko říci, jaké překvapení se rozhostí na lících zúčastněných, až za padesát let umře poslední český autor. „Ty nejsi obchodník,“ vyprskla najednou Astrid. „To ne,“ bránil jsem se. „Jsem skvělej, bezvadnej obchodník. Mám prvotřídní zboží. Jenom ho nikdo nechce.“ www.kindlezone.cz
98
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176088
„Ty seš vážně krásnej cvok!“ zajíkala se nádherným zvonivým smíchem, až se všichni v baru otáčeli. „Nakladatel!“ „Nakladatel!“ chrčel jsem. „Nakladatel poesie!“ „Nakladatel neznámých básníků!“ „Nakladatel neznámých okurek!“ „Nakladatel se životem!“ „Tak to jsem já.“ A Astrid se smála, ještě když nasedala do taxíku, a smála se, když odjížděla pryč, zatímco mě nechávala stát zmáčeného na refýži tramvaje. „Měj se krásně, lásko,“ zašeptal jsem do modravé ulice. SVĚT PAŘÍ NÁM Večer jsem střízlivěl v Anténě. Byl tam nějaký etno festival. Bubínky a elektronické koště sólového kytaristy se mi zabodávaly do mozku. „A nyní vám zahrajeme skladbu Keith Richards rozšlapává tibetské mísy!“ zařval košťatárista. „Tady máš lampu, hasneš,“ ukončil střízlivění Břeněk a plácl přede mě bourbon. „Co to hrajou,“ stěžoval jsem si. „Musej při tom dělat takovej bordel?“ „To je podstata pěkné písničky,“ řekl Břeněk. „Protože když si pěknou písničku jenom myslíš, můžeš si myslet jinou písničku, než si zrovna myslí frontman, a OSA neví, co má inkasovat.“ www.kindlezone.cz
99
© Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176088
Něco na tom bylo. „Jenže kdyby dali zesilovače na nulu, můžou hrát všichni najednou a nebudou si překážet. Ohromně by to urychlilo všechny festivaly. Za půl hodiny by byly odehraný a rovnou bys mohl dva dny uklízet odpadky. Na co myslíš?“ „Na ligu.“ „Prosím?“ „No, že by se mohly hrát všechny zápasy najednou,“ řekl Břeněk. „Měl bys na hřišti třicet dva branek, šestnáct míčů, tři sta padesát fotbalistů a jednoho sudího.“ „Anebo bys tam nedal ani jednu branku a o skóre by diváci museli hlasovat.“ „To je fakt. Nebo by si mohli rovnou předat prachy na svazu a výsledky zavolat do četky.“ „Další skladba se jmenuje Papežovy nové nohy,“ ohlásil kytarista. Přesunuli jsme se do jednoho z přilehlých sklepů. Břeněk pro jistotu sbalil na baru dvě flašky bourbonu. „Už ho máš?“ zeptal jsem se po první z nich. „Koho?“ „Machiaveliho!“ „Ma – ma – ma?“ „Toho motorkáře, co chodí s Astrid!“ „Jezdí,“ opravil mě Břeněk. „Motorkáři nechodí.“ „Tak debila jezdivýho.“ „Motorkář není debil,“ vysvětloval Břeněk. „Leda by měl babetu. Dáme si bagetu?“ „Mlátí jí hadičkou od rozdělovače,“ stěžoval jsem si. „Musíme tomu udělat přítrž!“ www.kindlezone.cz 100 © Krásné nakladatelství, 2012 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS176088