X. DEJ OHEŇ OHNI, MERKUR A MERKUROV I, A TO TI POSTAČÍ KM erkurovisedíc ímuukovářské v ýh něpřichází M erkur doprovázenýstarš ímmužemdržícímuo hněhořícílouč,zan imijevidětnáměstí. Maximum je plnění každodenních povinností, zní moudrost, která mě doprovází z dávných časů. O poslání v ní nepadne ani zmínka. Stojím v pozoru u dveří v rohu dětského pokoje a podávám večerní hlášení. – Tím jsi udělal maximum a ničeho se zítra nemusíš bát. Pořád dokolečka. Ač takto potupen, spatřuji v té vzpomínce zvláštní trvalou krásu.
Adepti nejsou na první pohled příliš nápadní. Lze si ale u nich všimnout zvláštní chůze. Oblečeni jsou divadelně. Na celé planetě jich žije pouze několik. Mezi dobrovolnými otroky, kteří tvoří výraznou většinu populace, je pravděpodobnost setkání adeptů mizivá. Dojde‑li k němu, působí to jako vzácný úkaz. Mnozí z nich touží po takovém osobním kontaktu marně. Vadí jim, že si nemají s kým promluvit o umění. Na druhou stranu sami zdůrazňují nezbytnost mlčení. Dobrovolní otroci si jich zpravidla nevšímají. Na tuto situaci si adepti celkem rádi zvykli. Pakliže však odlišnost trochu přeženou, nezájem dobrovolných otroků se změní v nevraživost. A právě mluva adeptů vyvolává obzvlášť nepřátelské reakce. Co by toho asi napovídali, kdyby k mlčenlivosti svým způsobem nebyli nuceni, uvážíme‑li, že ty BLÍŽENCI, fixace, ztuhnutí plynů.
Adepti_kniha.indb 99
26.10.2009 17:56:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175867
100
nešťastníky stále napadají pozoruhodné myšlenky. Přímo z úst berou jeden druhému slova enigmatický, hermetický, alegorický, vyjadřující ponížení, bolest, bezvýchodnost. Františku Grimelovi se honilo hlavou, že nepřežije sbližování s Mariemi. Přitom o něm nepřestával snít. Marie. Stačilo ji potkat, a hned se mu vybavil úryvek z V. K. I několik žen se věnovalo al‑ chymii… Marie, či také Miriam byla konstruktérkou vodní lázně, Balneum Mariae, která patří k vybavení každé laboratoře. Měl radost, jako by nemohlo být pochyb, že je to ona. Leč pokaždé šlo o omyl. Obzvlášť pozoruhodné nedorozumění způsobila Marie Miriam, když Františkovi přinesla komentář k Chemickému divadlu. Četl a ne věřil svým očím. Ty věty mu připadaly nejen krásně vytištěné, ale zároveň nečekaně výstižné. Měl pocit, jako by s Miriam splynul, zatímco ona se nijak nadšeně netvářila. Teprve když text přečetl podruhé, došlo mu, že jej kdysi napsal sám. Aby však na něm nepoznala rozčarování, dál ten komentář chválil. Kvůli přesvědčivosti se dokonce pokusil Miriam políbit na ústa. Příště raději s sebou vzala Mojžíše. Seděli vedle sebe. Dala mu ruku na koleno a zamilovaně jej informovala, co se tady hrálo. Mojžíš se po celou dobu rozhlížel po komoře a všemu se dýchavičně smál. – Tak tady se hrálo chemické divadlo, chchch… Tak Filosofický soutok řek se to drama jmenovalo, chchch… Když před půlnocí Miriam s Mojžíšem odešli, nasadil si František Grimel před obličej strašidelný ochranný štít a takto změněný se pomodlil před okenní tabulkou. Sundal si štít. Najednou rozpoznal v zrcadlící ploše okna tvář se rty pootevřenými zděšením. Zlatý špinavý šílenec. Znovu si před obličej nasadil strašidelný ochranný štít. Po chvíli se oči v masce na šílence shovívavě usmály. V té děsivé nehybnosti to bylo obzvlášť působivé. Uklonil se. Zatleskal. Jenomže konec ještě nebyl. Grimel totiž vyrazil na chodbu a běžel po schodišti vzhůru. Ale tam se vyjít z divadla nedalo. Chtěl se vrátit a zkusit to jinudy. Bloudil mezi jednotlivými patry. Náhle k velkému překvapení vidí, že se octl v pasáži Souhra, kde se navíc koná současně zmatek a maškarní ples. Obojí bylo popsáno pomocí doprovodZEMĚ, černá, havran, Pb, Sn, Cu, Fe, smrt.
Adepti_kniha.indb 100
26.10.2009 17:56:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175867
101
ných vysvětlivek. Písmena MZ, JD, OK, JDN, HT, KAS, ACh na postavách hermafroditů v alegorických kostýmech se týkala maškarního plesu. Označovala Milana Zkumavku, Jana Dmuchavku, Ondřeje Kádinku, Jakuba Dělicí Nálevku, Hynka Tlačku, Kryštofa Azbestovou Síťku a Annu Chladič. Ti místo tančení se zájmem sledují zmatek. Individualistické počínání adeptů hermetismu je na zmatku detailně zachyceno zručnými kreslíři. Adepti se snažili vzájemně ovlivnit. Vedli zajímavé dialogy. Kdo na koho mluví, nebylo ovšem ze samotných obrázků patrné. Ani se diskutující nemohli slyšet. Přímé řeči, v nichž se střídala vášeň s lhostejností, však byly slovo od slova zapsány a staly se součástí komentáře. Na obrázku Pověz aspoň ty označuje písmeno K u hlavy mladíka postavu Krista, lezoucího oknem do kostela na hřbitově. Písmeno B na čele označuje Bertu. – Říct mi někdo, že tohle udělá můj syn, tak bych tomu nevěřila. B je mírně rozkročená uprostřed místnosti, ruce má nekompromisně v bok. Kdyby B chybělo či bylo nečitelné, například kvůli poškození, poznali bychom Bertu podle takovéhoto postoje. Na rameni Blondela je též B, ale trochu jiné. B namítá, že na Kristově činu nic špatného nevidí, že on by tam vlezl oknem taky. B se obrací na prvorozeného syna Adama, překračujícího s písmenem A v ruce práh dveří: Adame, pověz aspoň ty, jak je možný, že se tvůj bratr vloupal do kostela. A tomu nevěří, diví se. Dále jsou na obrázku této části zmatku v pozadí tytéž postavy v situacích, které jako by s dějem ústřední scény nesouvisely. K ve slipech stojí na hlavě vedle krbu, B (Blondel) se v koupelně sprchuje, unavený A na sedátku pod stromkem odpočívá. Uplakaná B (Berta) si podpírá u stolu jednou rukou čelo. Rovněž tato pozice je pro ni typická. Prohlašuje, že by nejraději nikoho neviděla. Přeje si, aby ji vzal někdo za ruku. Přání ostatních známá nejsou. Na dalším obrázku, nazvaném Kdo se dívá na Merkura?, je znázorněna zdařilá transplantace oka. Díky ní není jasné, kdo se tam na koho dívá. Podle legendy se totiž dívá Orion (O) na Merkura (M) okem nebožtíka Adonida (A).
BLÍŽENCI, fixace, ztuhnutí plynů.
Adepti_kniha.indb 101
26.10.2009 17:56:34 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175867