od Bramwella Johnse. Jestli ji však vychovali, aby ji použili ke splacení dluhu, nemůže ničemu, co udělali, přikládat kdovíjakou váhu. A pokud jde o to, co udělala ona, je připravena obětovat se – ale nejdříve se chce milovat s Bramem. Když mu rozepnula poslední knoflík, stáhl si kalhoty ke stehnům. Spatřila jeho velké ztopořené mužství. „Víš, k čemu to je, že?“ zašeptal, sleduje její pohled. Rose vyschlo v ústech. „Tuším.“ „Takže hodinu anatomie nepotřebuješ a můžeme pokračovat v prozkoumávání tvého těla.“ „Mé…“ Rukou jí putoval po břiše až k jemným chloupkům v podbřišku a ještě dál. Zalapala po dechu, a když jí prsty vklouzl mezi měkké záhyby ženství, vzepřela se. „Jsi vlhká,“ řekl něžně. „To je špatně?“ Bram se usmál. „Ne. Tak to má být.“ Odhodil kalhoty a opět jí laskal ňadra. Potom ústy pomalu zamířil ke klínu. Ani ve snu by ji nenapadlo, že někdy pocítí takovou rozkoš. Každý dotyk jeho prstů v ní rozdmychával oheň. Když jí začal polibky zasypávat vnitřní strany stehen, srdce jí bušilo tak, že se obávala, aby nepuklo. Bram nespěchal. Když se konečně rty dotkl nejtajnějšího místa na jejím těle, vyjekla a chytila ho za vlasy. „Pššš, Rosamundo,“ sykl, ale bylo znát, že se tím baví. „A pusť mě. Nerad bych byl plešatý.“ „Omlouvám se,“ hlesla. „Nemůžu… To je příliš, Brame.“ „Nikdy to není příliš,“ opáčil a zase se sklonil. Ach, asi zemřu, blesklo jí hlavou. „Brame, prosím.“ Konečně se odtáhl a opět věnoval pozornost jejím naběhlým ňadrům. „Jak se cítíš?“ zeptal se. „V jednom ohni,“ odvětila popravdě. Opatrně jí rozevřel nohy. „Z důvěryhodných zdrojů vím, že to bude bolet,“ upozornil ji a hleděl jí do tváře. „Ale jen poprvé. A to on už dělat nebude.“ Poslední slova téměř nesrozumitelně zamumlal, ale než ho mohla poprosit, aby jí to vysvětlil, pomalu do ní vstoupil. Ten pocit byl 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175846
nepopsatelný. Vnímala tlak a jeho krátké zaváhání. Krátce nato jí tělem projela ostrá bolest. „Bože,“ šeptla s ústy přitisknutými k jeho rameni. „Rosamundo.“ Uvědomila si, že má zavřené oči. Otevřela je a podívala se na něj. Bram ji políbil, jeho něžný polibek nabýval na vášnivosti. Objala ho, ústy vyhledala jeho rty a on se v ní začal pohybovat. Zprvu pomalu, ale postupně stále zrychloval a pronikal hloub a hloub. Čím prudčeji a hlouběji do ní vstupoval, tím víc si ho k sobě tiskla. Srdce jí bušilo jako splašené. Najednou zaklonila hlavu a vykřikla rozkoší. Krátce na to se trošku vzpamatovala. Bram se v ní stále ještě pomalu pohyboval a upřeně jí hleděl do očí. „Ježíši,“ hlesl. „Chci to ještě,“ zalapala po dechu Zasmál se. „Já jsem ještě neskončil,“ zamumlal rozechvělým hlasem. „Mám ti ukázat, co měl Cosgrove na mysli?“ U markýzova jména mu selhal hlas, jako by je nechtěl vyslovit. Ani ona je nechtěla slyšet. A přece, nebýt Kingstona Gora, nebylo by ani její rozkoše. Srdce se jí sevřelo. „Ukaž mi to.“ Bramwell z ní vystoupil. „Otoč se.“ Rose poslechla. Naznačil jí, aby si klekla a opřela se o lokty. Vztyčil se za ní, roztáhl jí stehna a znovu do ní pronikl. Tentokrát to nebolelo. Opět ji zalil ten slastný pocit. Zasténala. Naklonil se, jemně jí sevřel levou bradavku mezi palec a ukazováček a začal zrychlovat. Vzápětí se jí opět boky začaly chvět při stupňujících se vlnách rozkoše, kterou už znala a po níž toužila. Zaryla prsty do prostěradla a s potlačovaným výkřikem znovu dosáhla vrcholu. Bram ji krátce nato s tichým zasténáním následoval. Vystoupil z ní, sesunul se na postel a přitáhl si ji na hruď. „Teď máš zničenou pověst,“ řekl tiše a znovu ji políbil. Rosamunda ležela schoulená vedle něj a on se snažil uklidnit dech i své zjitřené smysly. Cítil se víc než ukojený, což bylo neobvyklé vzhledem k tomu, že tentokrát většinu práce odvedl sám. Jeho uspokojení ovšem nebylo tím jediným, co bylo tento večer neobvyklé. Světlo svíčky se třepotalo na Rosamundině hebké kůži a dodávalo jejím vlasům bronzový nádech. I když si o sobě myslel, že je otupělý, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175846
ona ho vzrušila už v okamžiku, kdy otevřel dveře a spatřil ji, jak sedí u toaletního stolku a čeká na něj. Trochu jím otřáslo to, jak se snažila o svém rozhodnutí a o situaci, v níž se ocitla, uvažovat logicky a prakticky. Jistě byla zoufalá, když ho pozvala k sobě do postele a pak mu dovolila se s ní spojit. Svoji službu by mohl nazvat dobrým skutkem, ale ty obvykle nejsou tak… příjemné. Zatoužil ji znovu políbit. Chtěl, aby usnula v jeho objetí. A rád by viděl, jak se ráno probouzí. „Brame?“ Zamrkal a setřásl ze sebe tu úděsnou představu rodinné pohody. „Ano?“ „Děkuju.“ Zamračil se a podíval se na ni. „Pro mě to nebyla žádná oběť, Rosamundo. Nezapomínej, že takové věci dělám pořád.“ Rose se chystala něco namítnout, ale Bram pokračoval: „Máš zničenou pověst a možná jsi otěhotněla, což jsem neměl riskovat, ať už jsi mi říkala cokoli. Takže mi proboha neděkuj.“ „Jestli mám mít dítě, chci je počít při něžném milování, a ne v zášti a krutosti.“ Pořád se jí daří uvažovat logicky. Marně se snažil přijít na něco obdobně cynického, co by jí mohl odpovědět. „Jsi neobyčejná dívka, Rosamundo.“ Jeho slova mu nepřipadala postačující, avšak lepší ho nenapadla. Podívala se na něho. „To je kompliment?“ „Nevím. Teď mi pověz, jestli jsi tohle opravdu chtěla.“ Rose se posadila. Bram potlačil nutkání přivinout ji k sobě. Co se s ním k čertu děje? To on se vždycky zvedá první a své milence oznamuje, že má ještě nějaké povinnosti a že musí zmizet dřív, než začne vzdychat a dělat na něho psí oči. „Ano, chtěla jsem to,“ odpověděla a vstala. Sedl si a sledoval, jak si obléká košilku. Říkal si, jaká je to škoda, halit tak ladné křivky. Když sebrala jeho kalhoty a hodila mu je na postel, zamračil se. „Snažíš se mě přimět k odchodu?“ „Nechci, aby tě tady někdo našel, Brame.“ „Posloužil jsem ti, takže jsme spolu skončili?“ zeptal se, aniž si byl jistý proč. Jakmile se vyspal s nějakou ženou, obvykle ho přestala zají100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175846