Disociativní poruchy senzibility a vnímání Určité neorganické nepříjemné pocity na kůži (necitlivost a nevnímání bolesti nebo naopak předrážděnost a zesílené vnímání bolesti) označujeme za disociativní poruchy a řadíme je mezi disociativní poruchy senzibility a vnímání. Postižení mají v domněle necitlivých částech pokožky naprosto normální reflexe. Nevnímání bolesti může na okolí silně působit – ve středověku bývalo jistým důkazem svazku s ďáblem.
Organické poruchy Atopický ekzém (neurodermitis) Neurodermitis je nejčastější kožní choroba vůbec. Postihuje každého desátého obyvatele, v dětském věku dokonce každého pátého. Z postižených onemocnělo přibližně 60 % již v prvním roce života a do pátého roku 85 %. Pravděpodobnost onemocnění je u dítěle asi 60 % v případě jednoho rodiče trpícího nějakou alergickou symptomatikou, 80 % v případě stejného postižení u obou rodičů. Neurodermitidou rozumíme kožní zánět doprovázený silným svěděním v ohbích paží a nohou, na krku a na rukou, který bývá chronický nebo neustále se vracející. Nemoc se zpočátku projevuje zarudlými místy v obličeji, která mokvají, a když zasychají, pokrývají se strupy. Postupně se symptomy šíří také na paže a nohy. Jestliže nenastane do několika let spontánní vyléčení (které je relativně časté), přetrvají symptomy až do puberty, mnohdy dokonce až do vysokého věku. Nemoc stále častěji postihuje i starší osoby a vyskytuje se zároveň se sennou rýmou nebo astmatem. Extrémně silné svědění nutící ke škrabání považujeme za vůdčí symptom a hlavní příčinu dalších chorobných důsledků. Chronické záněty a přílišné škrabání kůže vedou ke ztluštění a zhrubění kůže na postižených místech a napomáhají vzniku infekcí. Organické příčiny neurodermitidy jsou naprosto neznámé, přestože dokážeme detailně popsat chyby v imunitní regulaci a formy alergických reakcí. Hlavními popudy jsou alergické faktory – především styk s domácím prachem, určitými potravinami a dalšími látkami. Podobně jako v případě astmatu známe u neurodermitidy podobu, při níž nemoc nespouštějí žádné vnější popudy, nýbrž určité faktory v samotném organismu. Ve 30–40 % případů působí na průběh nemoci psychosociální faktory, zejména v souvislosti se svěděním a škrabáním.
Lupénka (psoriasis vulgaris) Lupénka (psoriasis vulgaris, z řec. psora) je druhou nejčastější kožní chorobou po neurodermitidě – trpí jí přibližně 2 % obyvatelstva. Obecně je považována za geneticky determinovanou poruchu s rodinným výskytem, spočívající v rohovatění kůže. Většinou začíná již v útlém dětství a je chronická. Buňky keratinové vrstvy ros-
100
KDYŽ DUŠE MLUVÍ ŘEČÍ TĚLA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175522
tou rychleji, buď proto, že chemické dráždění zvenčí způsobilo imunologické změny kůže, nebo v důsledku vnitřních procesů, např. infekcí. Charakteristická jsou ostře ohraničená, nebolestivá ohniska zánětu na pažích, nohou, trupu i ochlupené části hlavy, pokrytá stříbrobílými šupinkami.
Akné (akne vulgaris) Touto poruchou jsou přechodně postiženi snad všichni mladiství. Mezi lidmi od 25 do 44 let věku jí trpí 12 % žen a 3 % mužů. Podstatou akné je zanícení nebo chorobné změny mazových žlázek, vyznačující se nemožností odtoku mazu (ucpáním uzávěrů mazových žlázek) a zároveň zvýšenou produkcí mazu. Akné vykazuje genetické komponenty a neobjevuje se před vyzráním mazových žlázek během puberty, neboť jejich činnost podněcují mužské pohlavní hormony. Symptomatika spočívá v tvorbě komedonů (uhrů), hnisavě zánětlivých pupenců a někdy také rozlehlých abscesů, a to zejména v obličeji a na zádech. Po zahojení obyčejně zůstávají jizvičky. Kromě zhruba 90 % mladistvých jsou akné se stoupající tendencí postihovány především ženy před třicítkou.
Kontaktní ekzém (kontaktní dermatitis) Kontaktní ekzém se vyskytuje asi u 1–2 % obyvatelstva. Jde o alergickou reakci na kovy, šperky (např. niklové), kosmetické přípravky, léčiva nebo chemikálie. Projevuje se mokvajícími ekzémy, puchýřky, záněty a svěděním v místech dotyku s alergenem, především na rukou a v obličeji. Kožní zánět bývá chronický a způsobuje ztvrdnutí kůže.
Kopřivka (urtikaria) Kopřivkou trpí trvale 1–4 % obyvatelstva, u 10–15 % lidí se objeví alespoň jednou v životě. Jejím příznakem jsou prchavé pupínky se zarudnutím kůže. Vlastně je to edém škáry, tedy městnání tekutiny. Pupínky silně svědí nebo pálí, zejména na trupu. Protože jsou otoky v hlubších vrstvách kůže, postižení se sice drbou, ale nikdy si pupence nerozškrábou, i když silně svědí.
Opar (herpes) Herpes simplex labialis et genitalis je virová infekce v oblasti úst a genitálií. Vyznačuje se zprvu svědivými, později bolestivými puchýřky naplněnými tekutinou. Často se tyto puchýřky objevují opakovaně, buď v pravidelných intervalech, nebo nepravidelně. Od počátku svědění po vyléčení trvá proces 8–10 dnů. K přenosu dochází přímo, líbáním a pohlavním stykem. Většina lidí se infikuje již v dětství. Více než 90 % dospělých osob v sobě nosí herpetický virus. Puchýřky se objevují obvykle tehdy, když je tělo ve stresu (ať z jakýchkoli důvodů) a jeho obranyschopnost je snížena.
MNOHOTVÁŘNOST PSYCHOSOMATICKÝCH PORUCH
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175522
Lichen ruber Lichen ruber je relativně hojně se vyskytující onemocnění kůže a sliznic. Trpí jím asi 1 % obyvatelstva. Je to chronicky zánětlivá nemoc probíhající v nárazech. Typické jsou četné puchýřky a papulky, které tvoří na povrchu bělavou síťovitou kresbu a vystupují převážně na zápěstí, na kotnících a nohou, popřípadě se vyrazí po celém těle. Kožní změny jsou spojeny s různě silným svěděním. Symptomatika může kromě kůže postihnout také sliznice v oblasti úst nebo genitálu.
Vitiligo Vitiligo spočívá ve ztrátě pigmentů, tj. tělesných barviv. Tvoří se bílá místa především na rukou, v obličeji a na trupu. Na postižených místech někdy zbělají i vlasy. Taková „kropenatost“ dokáže svému nositeli způsobit značné psychické škody.
Kolagenózy Pojmem „kolagenózy“ označujeme různá kožní onemocnění, při nichž se dějí systematické změny pojivových tkání. Nejznámější z nich jsou lupus erythematodes s charakteristickými změnami na kůži, zápěstích a vnitřních orgánech a sklerodermie, která napadá cévy, klouby a kůži měkkými nebo uzlovitými otoky, posuny pigmentu, tvrdnutím a odumíráním tkání.
Vlasová onemocnění Mezi chorobami vlasů jsou takové, u nichž se vážněji uvažuje (kromě dědičnosti a faktorů organických) o psychosomatických aspektech ve smyslu dlouhotrvajícího emocionálního zatížení. Je to zejména kruhové a difúzní vypadávání vlasů. Kruhovým vypadáváním vlasů (alopecia areata) trpí asi 0,3 % obyvatelstva. Je to ostře ohraničené vypadávání vlasového porostu v kruhu, někdy též tělesného ochlupení, často na více místech zároveň. Symptomatika někdy ustoupí spontánně, později se však znovu objeví. Nemoc souvisí s autoimunitními procesy, jejichž příčiny dosud neznáme. Víme jen, že déletrvající stres je dokáže značně posílit. Psychické a sociální potíže, které mnoha lidem přináší vypadávání vlasů (ať předčasné, nebo způsobené nemocí či terapií), jsou všeobecně známé.
Psychosomatické koncepty Psychologické faktory Psychologické faktory můžeme u kožních chorob hledat jedině v souvislosti s organickými příčinami. Organické příčiny tkví u většiny kožních nemocí v podstatě v imunologických mechanismech. Ty plynou z dědičně podmíněné alergické reaktiv-
102
KDYŽ DUŠE MLUVÍ ŘEČÍ TĚLA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175522