ve světech těchto těl a dále se zaplétat do samsáry. Proto se říká v jogických spisech, že ten, kdo ovládl pránu, ovládá svět. Toto ovládnutí je třeba chápat spíše jako poznání zákonitosti a vyjádření boží vůle v projevené části Skutečnosti, a ne jako podmanění božské síly vůlí naší osobnosti. Teprve plné ovládnutí i projevené části Skutečnosti lze považovat za plné poznání našeho Já. Střídání třech stavů našeho vědomí není nic jiného než projev Šakti a tomuto cyklu podléhá vše projevené a současně tak celá naše projevená individualita, která je součástí všeho stvořeného, tedy celého vesmíru. Pokud chceme dosáhnout Jednoty vědomí Já a proniknutí těchto třech stavů vědomím Já, je nutné ovládnout pohyb prány, neb ten stojí za veškerým projevem. To se dosahuje různými variantami vnitřních pránájám přímo v jednotě s vědomím Já. Jejich poznání se dosahuje milostí mistra, inteligentní vůle vědomí, a jsou výsledkem duchovního vývoje vysvobozených jedinců. Bohužel o tomto stupni duchovního vývoje je obecně málo známo. Jediná díla, které se o tomto vývoji částečně zmiňují jsou Šivovy sútry a Spanda Kárika a komentáře k nim od mistrů kašmírského šivaismu. Abych přece jen naznačil nějakou praxi, která vede k integraci snového stavu vědomí spojeného se spánkem těla, doporučuji to, co jsem odpozoroval jako přirozené děje tvůrčí moci vědomí při tomto stavu vědomí a vstupu do něj. Dle mého názoru je vhodné zkrátka kopírovat a provádět to, co se jinak samovolně děje samo, není třeba vymýšlet nic nového než to, co se trvale děje, jen to začít dělat vědomě ve vědomí Já. Nejprve před usnutím v leže na zádech doporučuji provést vnitřní pránájámu postupným uvědomováním si vědomí Já jsem v jednotlivých oblastech od prvního centra až nad hlavu a současně si uvědomovat, jak mizí vjem těla ve vědomí. Také lze provést meditaci, kdy si v prostoru těla jako vědomí Já jsem, které je proniká a obsahuje, začnu uvědomovat kvality živlů od země až po prázdný prostor a současně si uvědomovat ztrátu vjemu těla. Pak přejdeme k vlastnímu vědomému usínání, které je vhodné doprovázet vědomým pozorováním dechu. S každým výdechem vést současně pránu středem sušumny nad hlavu a současně stopovat místo v duchovním Srdci, kde zaniká jemný výdech. Celý tento děj provádějme nenásilně, jemně, rytmicky s plynulým přechodem mezi nádechem a výdechem a s postupným uvědomováním ztráty vjemu těla a přechod v čisté blažené vědomí si sebe sama, které je plně odpoutané od spícího dýchajícího těla. Tato praxe kopíruje přirozený pohyb tvůrčí síly vědomí při usínání a spánku, současně zklidňuje mysl, což je nutné jak pro usnutí a zdravý spánek, tak pro meditaci v něm. Více se rozepíši v samostatném pojednání. Základem Jednoty a tedy plné realizace Šakti je ustálení existence ve vědomí Já, dosažení jednoty světla a vědomí na úrovni celé individuality a vysvobození. Pak dosahujeme ovládnutí energií stojících za smyslovým vnímáním a schopnosti zastavení proudění prány v těle. Synchronizací tohoto stavu s projevem nejvyšší Skut ečnosti se pak vymaňujeme z totality projevu a vstupujeme do jednoty s nejvyšší Skutečností i v aspektu tvůrčí inteligentní moci. Sjednocujeme se s nejvyšší Skut ečností jak v aspektu jednoty vědomí, tak v aspektu jednoty tvůrčí moci světla, jehož jednotu s vědomím jsme nejprve uskutečnili na úrovni jedince. Dosahujeme poznání nejvyššího projevu božské tvůrčí síly, která se nazývá Spanda Šakti neboli tep moci vědomí. Nejvyšším projevem božské síly, jak se nesprávně udává, není světlo, které se nachází v centru nad hlavou. Je jím tep, vibrace samotné moci vědomí neboli samotného srdce vědomí. Světlo, které z počátku zakoušíme v centru nad hlavou a posléze si je uvědomujeme kdekoliv v prostoru vědomí, je již tvůrčí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175487
silou, která vstoupila rozlišená v projev. Tep vědomí je čistý záměr, vůle srdce vědomí. Zde srdcem vědomí myslíme jednotu vědomí a jeho projevené tvůrčí moci. Je to realizace božské tvůrčí síly v aspektu vůle. Této jednoty je dosahováno transformací individuality ve světlo vědomí a jejím sjednocením s prostorem mezistavu, odkud vzniká a kde zaniká jemný dech, tedy vnitřním aspektem vědomí nejvyšší Skutečnosti, srdcem vědomí. Tento tep Spanda Šakti vědomí samého je i oním přechodovým bodem, kdy přechází naše vědomí z jednoho stavu do druhého, tedy v okamžiku usnutí a v okamžiku probuzení, stejně tak v okamžiku odchodu poslední prány z těla. Realizací tohoto tepu vědomí dosahujeme i schopnosti plynule přecházet stavy vědomí spojení s našimi těly v jediném vědomí Jednoty.
Závěr Toto pojednání jsem napsal pro lepší uvědomění si toho, co je snový stav a jak souvisí jeho zákonitost s naší pravou existencí a jaký má vztah k duchovní praxi přímé stezky. Je třeba si uvědomit, že pokud ve svém vědomí zakoušíme snový stav, ať již ve spojitosti s bdělým stavem smyslů nebo ve spánku těla, znamená to, že existujeme jako empiričtí jedinci v projevu. Pokud tyto obsahy brání zakoušení naší pravé existence jako jednoty vědomí Já, tak to znamená, že podléháme samsáře neboli že existují samskáry, které nás opakovaně stahují do ztotožňovaní s projeveným a tak do stavu ega a koloběhu zrodů a smrtí. Pokud dochází ke ztotožňovaní s činnostmi a výtvory mysli, neboli sníme bez uvědomování si sebe sama ve vědomí Já, pak existují energetické příčiny, neboli neodžitá karma. Stavy po smrti těla, které tibetská tradice rozlišuje jako tři po sobě následující barda neboli mezistavy, nejsou nic jiného než snové stavy. Tyto stavy jedinec sní po smrti těla na základě své karmy neboli existujících a za života v těle nerozpuštěných energetických příčin, které nebyly vysvobozeny. Pro tyto stavy opět plně platí: pokud existuje ego, nespásné tendence a nerozpuštěné, zejména podvědomé citové energie mysli, pak se můžeme snažit v tomto snovém stavu jakkoliv ovládat tento sen, tak skončíme opět jen sněním a tedy dalším vtělením. Existuje-li ego, pak existují síly, které jsou nepřátelské vysvobození a tedy Bohu a jakákoliv snaha o vysvobození v okamžiku smrti těla je činností ega a tedy rozhodně nemůže dojít k dosažení spásy. Je to z principu nemožné a veškerá tvrzení o opaku jsou stejně ryze snová ve smyslu klamná pro toho, kdo tento sen sní a je s ním ztotožněn. Co jiného než opět sněním, tedy činností mysli, je víra ega ve své představy o možnosti dosažení vysvobození v okamžiku smrti pomocí nějaké metody, místo správného pochopení, že je dosaženo pouze milostí božské tvůrčí inteligentní vůle a naší poslušností k ní, tedy rozpuštěním ega. Samozřejmě taková víra škodí samotné snící bytosti, což si v lepším případě uvědomí právě při snění v posmrtném bardu a rozpomene si na to v dalším vtělení. V té horší variantě se vtělí a nebude mu umožněno ani v duchovním úsilí pokračovat. První a naprosto nutnou podmínkou k udržení vysvobozeného stavu v okamžiku smrti těla je rozpuštění ega a rozpuštění všech energet ických příčin z jemného těla a hmotného těla bránících vysvobození. Kdo tvrdí něco jiného, klame sebe i druhé. Celá stezka je o zákonu moci pozornosti vědomí a plnění boží vůle na základě rozvoje buddhi, duchovní inteligence. Kdo toto plně pochopí a uskuteční, uvědomí si i jak je to se sněním, posmrtnými bardy a naší spásou, která je pouze v Bohu a je umožněna jen jeho milostí a naší poslušností k jeho vůli. A poslušností je naše správné vytrvalé a touhou k Bohu podložené duchovní
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175487
úsilí na základě plně pochopené nauky. Spíše filozofickou než praktickou otázkou zůstává, zda je vůbec možné dosáhnout plného řešení duchovní otázky jedince za existence hmotného těla. Myslím, že nemá cenu o tom mnoho přemítat. Je lépe to vzít jako jasný popud k maximálnímu duchovnímu úsilí a k plnému obracení k Bohu všemi svými mohutnostmi s obrovskou touhou, láskou, vůlí a s jasným uvědoměním, že jediná naše spása, ochrana, naděje a život je Bůh, nic jiného. A to je Boží vůle. Praha, 10. 4. 2007
Poslední meditace… ještě k vědomému umírání 15. 02. 2007 – Jiří Krutina Neexistuje žádná nespravedlivost, ale dokonalá spravedlnost boží zákonitosti, které podléhají všechny projevené oblasti vědomí Já. Vše co vyšlo z Boha, ačkoliv dále existuje v Bohu samém, podléhá zákonům projevu do té doby, než se zase opět plně do Boha vrátí. Stejně je tomu jak během našeho života v těle, tak i v okamžicích umírání těla a odchodu z jeho světa. Pouze za života v těle máme možnost všechny příčiny koloběhů zrodů vrátit Bohu. To, jak se nám podaří vše Bohu vrátit za života v těle a jak proběhne náš odchod z těla a jeho světa, záleží jen na našem celoživotním a správném duchovním úsilí, opravdové touze a lásce po Bohu a zejména na jeho milosti. Jak se nám za mnohá vtělení podařilo vytvořit intimní spojení s Bohem a naplnit tento cíl života, pak rozhoduje i o okolnostech a způsobu našeho odchodu z těla. Přesto se současný směr buddhismu, který po světě velmi dobrým marketingovým způsobem propaguje láma Ole Nydahl, na první pohled velice skrytým způsobem snaží tuto skutečnost popřít. Nabízí svoji zkratku, kterou šíří po světě i ve svých knihách. Již na první pohled tato organizovaná forma šíření spásy ukazuje něco nezdravého. Skutečná duchovní linie byla vždy přenášena osvícenou myslí vysvobozených mistrů a nikoliv záležitostí organizovaného náboženství. Příklady z historie velkých náboženství či organizací, které vznikly ve jménu velkých mistrů, jsou toho opakujícím se příkladem. Skutečná linie duchovních mistrů původní čisté nauky, jakým byli tantričtí mistři, jako byl třeba Marpa a Milarepa, nebo historický Buddha, kteří stojí v pozadí buddhismu, nemá nic společného se současným vnějším projevem buddhismu a jeho posloupností karmapů, který je propagován lámou Ole Nydahlem. Tento směr nabízí metodu phowa, která má zaručit vysvobození v okamžiku smrti těla. Skrytě tím popírají nutnost celoživotního duchovního úsilí a zdůrazňují technicky pojímaný meditační postup bez účasti boží milosti. Původně tato metoda správně pochopená a prováděná byla jedním z meditačních postupů tzv. vnitřních tanter, které byly známy jen plně zasvěceným tantrickým mistrům. Nabízí prostředek osvobozeným a osvíceným bytostem žijícím v Bohu aktivně pracovat s mocí a energií vědomí v projevených úrovních vědomí Já, v těle a jeho světě. Tyto meditační postupy rozhodně nepatřily k běžným dovednostem, které se učily hromadným způsobem. Byly součástí intimního vztahu žáka nebo mistra s projevem Boha v něm samém, kde se již vztah mistr – žák odehrává v rovině jediné inteligence vědomí Já, kterým jsme my sami. Tyto techniky lze vystopovat ve vnitřních tantrách jak kašmírského šivaismu, tak u dzogčhenových nauk. Byly i součástí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175487