V první hodinû mého prvního, dobrovolného kurzu ru‰tiny v létû 1945 nám uãitelka vyjmenovávala pfiedmûty v místnosti. Do‰la k teplomûru: tûrmometûr. Jeden spoluÏák fiekl, Ïe to slovo máme také, ale krom toho máme své vlastní: teplomûr. Ona fiekla, Ïe oni také: gradusnik. To ve mnû zanechalo velik˘ dojem: zaãal jsem si toho v‰ímat. Hned potom jsem se dovûdûl, Ïe nádraÏí se fiekne vokzal. CoÏ pochází z názvu jednoho nádraÏí v Lond˘nû: Wauxhall. KdyÏ jsem zjistil, Ïe ru‰tina nemá ani svÛj v˘raz pro smuteãní pochod, aãkoliv ho tak ãasto potfiebovala, na‰el jsem si vysvûtlení. Tam elita spoleãnosti, umûlci, spisovatelé nepÛsobili do obyãejné vefiejnosti, nemûli Ïádn˘ politick˘ vliv, neopracovávali ani fieã. Parádní pfiíklad toho na‰el jsem v jedné zprávû o utkání ‰achov˘ch velmistrÛ, kde se o jednom z nich psalo: „V end‰píle on popal v cejtnot…“ Musíte umût nûmecky, abyste této ruské vûtû rozumûli: „V koncovce on upadl do ãasové tísnû.“ A ta jim trvá. 25. srpna 2009
Nedá se to ãíst Byl sluneãn˘ podzimní den. Já s tatínkem jsme nakládali na vÛz skrojky cukrové fiepy a chystali se k odjezdu domÛ,“ vzpomíná 67let˘ Franti‰ek Sehnal z Par‰ovic. „KdyÏ jsme odjíÏdûli k domovu, zastavily pfii nás tfii tatraplány, z nichÏ vystoupili nastrojení soudruzi a oznámili tatínkovi, Ïe je zatãen: ,Jste kulak a neplniã dodávek.‘ Odjeli s mil˘m tatínkem do Olomouce a u nás nastalo zdû‰ení a strach. Maminka setfiela slzy a uklidÀovala nás. Rozdûlili jsme si se star‰í sestrou práci. Ov‰em za nûkolik dní dostala maminka obsílku na ‰estou hodinu ranní na soud do Hranic. Tam jí prokurátorka S˘korová sdûlila, Ïe je spoluodpovûdná za neplnûní dodávky, proto je na ni uvalena vazba. Pfiekvapená maminka nám potajmu poslala dopis, aÈ jsme stateãní, modlíme se a dûláme, co nám poruãí komunisté z MNV… Zkrátka: otec byl odsouzen ke tfiem letÛm Ïaláfie, propadnutí majetku a je‰tû dostal zákaz pobytu v obci na pût let. Maminka dostala jeden a pÛl roku Ïaláfie, propadnutí majetku a zákaz pobytu. Prokurátorka se odvolala a krajsk˘ soud tatínkovi zv˘‰il trest na 6 let a mamince na 3 roky.“ Kdo tehdy nebyl na svûtû, tomu je tfieba vysvûtlit, Ïe dodávky se zvy‰ovaly tak, aby byly nesplnitelné, tfieba tím, Ïe se sedlákÛm zabavova-
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175401
la mechanizace nebo se jim pÛda vymûÀovala za vzdálenûj‰í a hor‰í. KníÏka se jmenuje Konec selského stavu na Olomoucku, napsal ji Jan Pfiidal a vydala Spoleãnost pro minulost venkova s podporou krajského úfiadu. A je to jak neuvûfiitelná zpráva o zakleté zemi pod vládou zlého ãarodûje. Souvisle se nedá ãíst. KdyÏ se Antonín Maixner roku 1945 vrátil z nacistického koncentraãního tábora, celá vesnice ho vítala s velikou slávou. Jednoho veãera v kuchyni vyprávûl o vûzení a jedenáctilet˘ syn, sedící na jeho klínû, mu fiekl: „Tatínku, moÏná nûktefií z tûch pánÛ, co tû tak vítali, tû zase zavfiou.“ – Tak nevím, jestli autor nepfiechází do beletrie, ale stalo se: nejprve jim zv˘‰ili dodávky, vzali stroje, vypínali elektfiinu; nesmûli dûlat domácí zabijaãky, nedostali potravinové lístky. A dennû k nim docházela soudruÏka âerná kontrolovat, jestli hospodynû dává v‰echno mléko do mlékárny… Ani to nemÛÏu dál ãíst: hospodáfi dostal pût let vûzení, manÏelka Julie Ïila ve dne v noci ve strachu, co je‰tû pfiijde. Pfii‰lo: vystûhovat se. Autor ani nemusel beletrizovat: bylo to tak uÏ reÏírované. Jak se v Dûlnickém domû v Prostûjovû konal proces s Franti‰kem Ha‰kem, vysílan˘ rozhlasem. A jeho dvû dcerky, 17letá Marie a 14letá Svatava, byly postaveny pod tlampaã, aby je obãané vidûli. Nebo jak do domu rolníka Jana Roháãka pfii‰el rozkaz, Ïe se rodina musí vystûhovat, a on uÏ byl ve vûzení a manÏelka v nemocnici. Tak tfiináctilet˘ Jan zapfiáhl konû, naloÏil, co mu napadlo, a odjel ke str˘ci do SmrÏic. Je‰tûÏe mûl kam. Jistû jsme o takov˘ch pfiípadech sl˘chali. Ale nevím, jestli je nûkdo spoãítal v‰ecky; jen komunisté by dneska mohli. Zmínûn˘ spis uvádí na prostûjovském okrese 155 kulakÛ, v litovelském 112, v Hranicích 107, v kojetínském 130, v pfierovském 124, v olomouckém 315. Z toho si sami mÛÏeme odvodit poãet dûtí, jimÏ byl zkaÏen Ïivot. Autor zaznamenává i sebevraÏdy. âítáváme o lidech, ktefií mûli takto zkaÏen˘ Ïivot: b˘vají to intelektuálové, známé osobnosti. Ale nikdo nemohl vynést na svûtlo ty desetitisíce obyãejn˘ch ÏivotÛ. Tehdy se zakládala dne‰ní bída: úpadek morálky. A vychovávaly se kádry pro dne‰ní darebáctví v hospodafiení i v politice. 1. záfií 2009
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175401
O koÈatech Napsal jsem, Ïe budu volit TOP 09, ale nevím. Oni ubírají hlasy ODS, a mÛj úmysl mífií opaãn˘m smûrem. Tu se sráÏejí dvû tendence. Mû nezajímají tolik rozdíly v programech stran. Politická scéna potfiebuje nové lidi, v novém útvaru. TakÏe nevím, ãemu dát pfiednost, a nebudu uÏ o tom psát. Je to tak: ãlovûk se vÏdycky rozhoduje nejen podle nûjak˘ch argumentÛ, ale i podle své nálady a povahy. Psal jsem také proti golfovému hfii‰ti v Klánovicích. To je podobn˘ pfiípad. Nic o tom nevím, jenom jsem dal prÛchod své proletáfiské nechuti k pansk˘m zábavám: aÈ na té louce pasou krávy! Napsal mi pan KfiíÏek, Ïe to hfii‰tû je tam od roku 1938 a jde o jeho obnovu a roz‰ífiení. To je pfiíklad novináfiského pÛsobení: novináfii rádi podporují kaÏdou lidovou kritiku. Psal jsem také o na‰em ohni‰ti a dostal víc dopisÛ neÏ na nûjaké politické téma, protoÏe na to lidi mají jistûj‰í názor: Ïe se pálit má i Ïe se nemá. Paní Pospí‰ilová z Valtic doporuãuje drtiã na dfievo. Tím se ten d˘m jen pfievádí na elektrárnu, a je to dal‰í stroj na zahradû. My s Janem proto ãást zahrady, kudy se nechodí, seãeme rádi kosou. Pfiijel jsem sem s úmyslem trochu pálit. Dfievo se mi hromadí. Bylo by ho na dal‰í filozofickou kníÏku, ale je‰tû nejsou prodané ty pfiede‰lé. Zaãínám mít náladu, a tedy i názor, Ïe to psaní, to moje i vût‰ina ostatního, nemá Ïádn˘ v˘znam. A kdyby mi nûkdo zaplatil, abych nepsal, rád pfiestanu; nebo on o tom nebude vûdût. Vrátil bych se k soukromému psaní: jsou vûci, jeÏ ãlovûk musí psát, ale nemusejí b˘t vydány. Mám takové uÏ tfii. První zji‰tûní tady, Ïe koãka BorÛvka je naditá, a teprve nedávno jsme udali její poslední kotû. Postfieh druh˘, Ïe nemáme Ïádné brambory, protoÏe slimáci oÏrali ve‰kerou naÈ. Dále Ïe je velice sucho, pr‰í jenom v televizi. Opatrnû pálím, vítr je promûnliv˘. Ale víc neÏ koufi dûlá mi starost jiná vûc. Na na‰em domû v Praze 7 má se dûlat pÛdní vestavba: my v pátém patfie jsme byli proti, ale tûm niωím bylo to jedno. Stavebník, kter˘ tam pr˘ bude bydlet, si oproti pÛvodnímu projektu dodateãnû nakreslil balkony. Jeden balkon by byl nad na‰ím jiÏním oknem, takÏe my bychom hledûli na spodek jeho balkonu a ztratili ãisté nebe. Dosavadní jednání s panem Stavebníkem byla marná. Divíme se, Ïe nûkdo nov˘ se hned uvádí nûjak˘m násilím. Bydlíme
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175401