Thurn pravil silným hlasem do té vřavy, že jako luterský jest ovšem proti procesím a poboňkům, ale těch průvodů k společné zpovědi do Týna a té slavnostní cesty k přijímání těla a krve Boží, kterou akademie koná o Zelený čtvrtek, toho že by nemusili zanechávati, beztoho že katoličtí již vyhlašují akademii za kalvínskou. To bylo nové polénko do ohně. Hovor bouřil zase a výklady lítaly sem tam jako rakejtle čili ohňové trubičky. Přitom se mistr Troilus nějak uštěpačně osopil na pana Magrli a městského písaře. Písař i prokurátor omlouvali se, že jsou dobří podobojí, k jesuitům že sic někdy chodí, poněvadž tam bývá lecco podívání hodného. Kyrchmajer se přívětivým slovem obou pánů zastával, chválil školy bratří jesuitů a zpěvy i hudení v kostele. „Mnozí podobojí posílají děti do školy k těm bratřím; já jsem podobojí, ale muziky jezuvitské slýchám rád!“ Když Thurn, zakroutiv si knír špicemi do výše, popošel ke zdi, aby s římsy sňal svůj meč, plášť a veliký klobouk, hromada poněkud poutichla a Nudožerský vysokým hlasem prosil, aby pan hrabě neráčil odcházeti, že ještě něco důležitého by radil k reformě vysoké školy. Všecko naráz ztichlo. Thurn usedl, oběma rukama opíraje se o hrušku meče. Nudožerský dosti rozvláčně vykládal svoji oblíbenou myšlenku, aby zvolen byl za rektora akademie šlechtic, student. „Když Karel svaté paměti akademii založil, brzy v juristech měli hraběte studenta rektorem a prospěl; v Jeně, v Altorfě, ve Vitemberce jsou urození studenti rektory, při nich pracuje z mistrů volený prorektor a všecko se daří; šlechta by sobě naší akademie víc všímala, kdyby některý z jejích synů byl tím úřadem ctěn a povýšen!“ Tak a podobně hovořil děkan. Utišení, které nastalo před řečí jeho, zůstávalo i po řeči. Patrně, že se návrh nelíbil. Kampanus nevěřil, že by chlapec tuze pomohl, ale kolísal. Promluvil konečně: 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175291
„Pomohl mladý Scipio otci svému v bitvě u Ticina, proč by nám nemohl urozený student získat pomoc a přízeň nejen otcovu, ale veškeré šlechty podobojí.“ Skála zase bubnoval chlupatými prsty; hlavu nakláněje až ke stolu, neříkal nic. Borbonius doktor spustil dubovým svým hlaholem upřímně: „Bude-li chlapeček hodně líný, budete mít soužení s ním, do kurníku ho přec nesmíte zavírat, když bude rektorem!“ Ta slova vzbudila nejupřímnější smích pana prokurátora i písaře městského. „Budete na posměch bratřím jezuvitům!“ vyhrkl Skála, zaslechnuv chechtot. Na ta slova ihned panu Magrli a písaři smích zledovatěl na tvářích. „Julius hrabě Šlik, syn páně Joachimův, jehož bychom ve jméno boží volili, jest mládeneček ušlechtilý a vtipný!“ namítal děkan. To Thurn potvrdil a po některých hovorech usneseno vyslati k jeho panu otci, co tomu říká, aby k polepšení university byl synek jeho rektorem. Tím koncil zavřen. Kampanus na odchodě prosil urozených pánů, Budovce a Thurna, aby živě a heroicky ujali se akademie k zahanbení nepřátel a k zalíbení milovníků vlasti a literního umění, aby nedali padnouti akademii, která jest Mus živitelkou. „Ve jméno boží pojďme!“ velel Thurn. „Zdrávi byli!“ „Jméno Páně na věky věkoma!“ Profesoři provázeli pány hosty až k schodům. Kampanus zpozorovav před svými dveřmi tři bakaláře včerejší a dva tři jiné, kteří rozbíhali se netrpělivě po pavlačích, pravil pánům: „Jižť dále za Vašimi Milostmi nemohu!“ „Zůstaňte, Magnifice, buďte Bohu poručeni!“ Vrátiv se, Kampanus pokynul mladým bakalářům, otevřel dvéře své habitace a vstoupil; za ním ostýchavě mladíci. V první světničce Měřínský čili Kordulka neviděl nic než to, že je kamenem podlážděna. Hleděl do země svýma vyvalenýma očima. Zato 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175291
Knobelius hromotluk a onačejší Bergerus postřehli při zdi velikou hranici dříví, což se jim nezdálo býti v habitací rektorské dosti vznešeným, všimli si dvou reverend soukenných na zdi, ručníku, jenž se pohodlně roztahoval na dlážkách; mimo to Bergerus ťukl prstem do umyvadla cínového, na zdi visutého, a Knobelius svou velikou rukou, jako by se mazlil, pohladil páně rektorovu mládeneckou postel, kterou famulus hrozně špatně ustlal. Kampanus vešel do druhé, veliké světnice a mládež za ním. Bakaláři stanuli u dveří. Kampanus vece k nim vesele: „Nu, vítejte, eruditi iuvenes! Vítejte!“ A nic se neostýchaje, svlékal před nimi široký rektorský talár tykytový a navlékal na sebe damaškový župan hodně ochodilý a starý. Mladíci zevlovali zatím sem tam. Všetečný Berger četl na hřbetech knih v repositorium u dveří Vergilii Bucolica, Tertia pars Ovidii, Ciceronis Orationes – knih malých, velkých stálo tu aspoň do sta. Kordulka upřel oči na malovanou truhlici selského rázu, takovou má doma mamka jeho, i napadlo ho hned, že vznešený mistr truhlici má také po své mateři. Kampanus sedl do stolice chlupatou koží potažené a mosaznými knoflíky obité zrovna proti obrazu Karla krále, jenž visel v úzkém rámci na zdi. Podzimní nepálivé slunce polední právě vhodilo hrst pozlátka na korunovanou hlavu krále Zakladatele. „Eruditi iuvenes!“ začal Kampanus poněkud slavnostně, „včera se vás zapsalo do knihy petentů dvacet, a já mám pro vás jen sedmnáct míst. Je to soužení, z pražských škol se nechce žádný hnouti a na venek jdou bakaláři do škol neradi. Tuto Měřínskému jsem určil školu sv. Jindřicha, mistr, který ji řídí, je učený člověk, práce není lehká, učitelská práce nikde není lehkou, vždy je starostlivou, ale když se vezme Pánbůh na pomoc, práce školská smísí se s rozkoší, to mi věřte, proběhl jsem kolik škol. Ty, bakaláři, zasluhuješ býti pomocníkem přední školy, nazejtří o tobě napíši list Novoměstským; medle přistup a slibuj v té práci školní čest a víru!“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175291