JAZYK FORMUJE SKUTEâNOST
přemýšlení o tom, co předchází bytí, tj. o potencialitě, o nicotě, o úzkosti, o vůli, zkrátka o vyvstávání skutečnosti, musíme se snažit pochopit pojmy mögen, können a werden. Na závěr tohoto oddílu mohu říci tolik: potencialita, stejně jako skutečnost, je pojem, jehož význam závisí na jazyce, v němž myslím.
8/ „Es“
Abych ještě důrazněji ozřejmil tuto tezi, jež má pro přítomnou práci základní význam, vrátím se na chvíli k oné zvláštní funkci, kterou ve struktuře německého jazyka plní slovo es. O tvaru es gibt jsme už pojednali. Podívejme se dále na konstrukce es erhellt daraus ([z toho vysvítá]), es füllt sich der Raum ([místnost se zaplňuje]) a konečně es strahlt aus der Sonne ([přibližně: ze slunce to sálá]). Chtěl bych poukázat na jistý horizont jazyka, důležitý pro téma následující kapitoly. V prvních dvou konstrukcích se es zdá jaksi nadbytečné. Lze říci beze změny významu: daraus erhellt a der Raum füllt sich. Avšak tato dvě zdánlivě nadbytečná es nejsou zcela identická. První es je jakýmsi neurčitým podmětem věty (Wer erhellt daraus? Es) a mohlo by být do jisté míry nahrazeno slovem man ([srov. v češtině: tím se vysvětluje]). [Ve druhém případě nic takového nepřipadá v úvahu: věta man füllt sich der Raum je nemyslitelná.] Ve třetím případě bychom zdánlivě mohli es přeložit jako něco. Avšak věta [něco sálá ze slunce] předpokládá něco skutečného, co odtud vyzařuje; naproti tomu v německé větě zůstává podmět v mlhavé dálce a logicky nepostižitelný. Zpětným překladem do němčiny bychom dostali etwas strahlt aus der Sonne, tedy větu s významem zcela odlišným od významu věty původní. K tomuto typu nenahraditelného es dlužno připočíst rovněž zmíněné es gibt, významově odpovídající ztracenému portugalskému neutru, jehož svědkem je tvar há. Tyto mlhavé končiny, z nichž intelekt povstává a do nichž se zase noří, vytkla si za předmět zkoumání nikoli filosofie sensu stricto, nýbrž takzvaná hlubinná psychologie. Freud a později C. G. Jung pronikají svým
98
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175279
JAZYK FORMUJE SKUTEâNOST
přemýšlení o tom, co předchází bytí, tj. o potencialitě, o nicotě, o úzkosti, o vůli, zkrátka o vyvstávání skutečnosti, musíme se snažit pochopit pojmy mögen, können a werden. Na závěr tohoto oddílu mohu říci tolik: potencialita, stejně jako skutečnost, je pojem, jehož význam závisí na jazyce, v němž myslím.
8/ „Es“
Abych ještě důrazněji ozřejmil tuto tezi, jež má pro přítomnou práci základní význam, vrátím se na chvíli k oné zvláštní funkci, kterou ve struktuře německého jazyka plní slovo es. O tvaru es gibt jsme už pojednali. Podívejme se dále na konstrukce es erhellt daraus ([z toho vysvítá]), es füllt sich der Raum ([místnost se zaplňuje]) a konečně es strahlt aus der Sonne ([přibližně: ze slunce to sálá]). Chtěl bych poukázat na jistý horizont jazyka, důležitý pro téma následující kapitoly. V prvních dvou konstrukcích se es zdá jaksi nadbytečné. Lze říci beze změny významu: daraus erhellt a der Raum füllt sich. Avšak tato dvě zdánlivě nadbytečná es nejsou zcela identická. První es je jakýmsi neurčitým podmětem věty (Wer erhellt daraus? Es) a mohlo by být do jisté míry nahrazeno slovem man ([srov. v češtině: tím se vysvětluje]). [Ve druhém případě nic takového nepřipadá v úvahu: věta man füllt sich der Raum je nemyslitelná.] Ve třetím případě bychom zdánlivě mohli es přeložit jako něco. Avšak věta [něco sálá ze slunce] předpokládá něco skutečného, co odtud vyzařuje; naproti tomu v německé větě zůstává podmět v mlhavé dálce a logicky nepostižitelný. Zpětným překladem do němčiny bychom dostali etwas strahlt aus der Sonne, tedy větu s významem zcela odlišným od významu věty původní. K tomuto typu nenahraditelného es dlužno připočíst rovněž zmíněné es gibt, významově odpovídající ztracenému portugalskému neutru, jehož svědkem je tvar há. Tyto mlhavé končiny, z nichž intelekt povstává a do nichž se zase noří, vytkla si za předmět zkoumání nikoli filosofie sensu stricto, nýbrž takzvaná hlubinná psychologie. Freud a později C. G. Jung pronikají svým
98
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175279
JAZYK FORMUJE SKUTEâNOST
myšlením do těchto oblastí, intelektuálně tak těžko přístupných, a nazývají je právě slovem es, jež se v tomto kontextu překládá jako id. Avšak již ze zběžné analýzy dotyčného slova je zřejmé, že v případě hlubinněpsychologického id jde o pojem dvojznačný, nedostatečně vypracovaný. Jeho ontologický význam, poukazující bezpochyby k horizontu jazyka, bude třeba dále trpělivě analyzovat. Na jedné straně se zdá, že přítomnost logicky nadbytečného es dodává jazyku určitou kvalitu, která v tomto kontextu vystupuje jako cizí prvek, totiž kvalitu básnickou. Na druhé straně lze mít za to, že ono es, které lze nepřesně přeložit jako „se“, poukazuje k jisté před-jazykové oblasti, které se v existenciálních analýzách německých a francouzských dostalo označení man, respektive on. Konečně typ nenahraditelného a logicky nepostižitelného es poukazuje k oblasti nevyslovitelného, o jehož vyslovení se jazyk pokouší. Avšak bylo by nyní předčasné rozvíjet tyto úvahy, které patří tematicky až do třetí kapitoly přítomné práce. Přesto musely být na tomto místě alespoň naznačeny, protože se vztahují ke struktuře jazyka.
100
9/ Portugalština jako nástroj vyšetřování
V průběhu této kapitoly jsem byl stále v rozpacích nad bohatostí látky, kterou jazyk nabízí. Jeho tkanivo je jako lidský život: Wo Ihr’s packt, dort ist es interessant (Ať sáhneš kamkoli, všude je zajímavý). Cítil jsem se jako průzkumník uprostřed souostroví, kde lákají k prohlídce tisíce ostrovů, každý svým způsobem krásný a tajemný. Mohli jsme z nich navštívit či obhlédnout bohužel jen nepatrnou část. Ostatní, snadno přístupné, stále čekají na své objevení. Kdo ví, jaké poklady skrývají? Postupoval jsem touto metodou: vybral jsem si portugalštinu jako resonanční desku pro dva, případně tři jiné jazyky, totiž angličtinu, němčinu a češtinu. Největší pozornost jsem věnoval němčině, a to ze tří důvodů: a) němčina je od portugalštiny dostatečně vzdálená, aby vynikla rozdílnost jejích pojmů a struktur, a zároveň je jí dostatečně blízká, aby tato rozdílnost mohla být pro portugalský intelekt instruktivní; b) němčina je — ve větší míře než angličtina — nezávislá na pojmech, které si vytvořila latina; c) němčina je takříkajíc můj mateřský jazyk. Čeština, s níž mám zkušenost snad ještě bezprostřednější, je už portugalštině příliš vzdálená a angličtina je až příliš latinizovaná. Vzal jsem tedy portugalštinu jako základ a nechal jsem v ní resonovat, metodou překladu a zpětného překladu, několik málo pojmů a gramatických struktur z těchto tří zkušebních jazyků, abych ukázal, jak cize a groteskně — jedním slovem neskutečně — zde tyto struktury a pojmy znějí. Volil jsem přitom takové struktury a pojmy, o nichž se má normálně za to, že jsou na jazyku nezávislé, totiž kategorie, které se ve filosofické tradici pokládají za všeobecně lidské, a pojmy považované
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175279