KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
´ ¦ ² Ü £ ¬¨ Û § ¦ ²¨ æ ¦ ² Ü £ ¦è ¦ Û ¨ ² ± æ §Öæ §¥£ ª Ó ß ² á £¥ ªÓ ²Û §£¢ í Û ê ´ §£ï ¡ §´ ܬ ¦ §ò ² ¨ Ûã §´ §ò ¨ ¦ã Bez Božích příkazů (micvot) nemůže člověk dosáhnout dokonalosti (hašlama), jinými slovy, nemůže zcela naplnit svůj potenciál. A ačkoliv je Tóra skutečně nade vším, platí, že bez příkazů není Tóry. V traktátu Jevamot (109b) řekl rabi Josi: „Každý, kdo tvrdí, že nemá (ve smyslu nezná) Tóru, ji skutečně nemá.“ To je přece samozřejmé (pšita), tak co tím rabi Josi myslí? Myslí tím, že ten, kdo tvrdí, že má pouze Tóru, ale neplní její příkazy, nemá ani Tóru. Jak je to možné? Rav Papa to vysvětloval svým komentářem k větě (5M 5:1): „Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se je a konejte je,“ takto: „Ten, kdo si Tóru osvojil plněním příkazů (praxí), má podíl i na jejím studiu (teorii). A ten, kdo příkazy neplní, nezíská ani teoretickou znalost Tóry.“ Již bylo vysvětleno, že Tóra je rozumová nehmotná záležitost a nemá nic společného s tělesným člověkem. Výjimkou jsou příkazy Tóry, k nimž se člověk může plně vztáhnout a které ho s Tórou mohou spojit. Proto jsou jak Boží příkazy, tak lidské duše přirovnávány k svícím, protože si vzájemně odpovídají. Prostřednictvím příkazů, k nimž má člověk přirozenou vazbu, se člověk může vztahovat k samotné Tóře, stejně jako zapálením 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175242
svíce dosáhneme světla. A je přeci psáno (Př 6:23): „Příkaz je svící a Tóra světlem.“ A ačkoliv by se mohlo zdát, že lepší pořadí věty knihy Přísloví by bylo: „Tóra je světlem a příkaz svící,“ není tomu tak, protože jen díky příkazům může člověk skutečně dosáhnout Tóry, a domnívá-li se, že má jen Tóru, nemá ve skutečnosti nic. To proto, že člověk a Tóra jsou dvě od sebe zcela oddělené entity, protože člověk je tělesný a Tóra je nehmotným čistým rozumem. Příkazy jsou ovšem závislé na činech, skutcích vázaných na tělo, čímž poutají tělesného člověka k rozumové Tóře. A to je pravý důvod výroku, že kdo má jen Tóru, nemá ve skutečnosti nic, protože ho k Tóře nemá co připoutat. Příkazy jsou důležité ještě z jednoho důvodu – staví člověka nad nebeské bytosti (eljonim, doslova Ti horní), což je logické a nevyhnutelné, protože všechna stvoření včetně nebeských konají podle své přirozenosti a nijak se netrápí, když konají vůli svého Stvořitele. Pouze člověk se musí do plnění Božích příkazů nutit a plnění Boží vůle ho stojí velkou námahu (torach gadol), za což ho čeká patřičná odměna, jak dokládá výrok Pirkej avot (5:26): „Odměna odpovídá bolesti (caar).“
¦ ¨ £ 㥲 ß Ö² á ¦Ö±ß ¬ ¨Û ¦ Ö² £Ü ¬ ¡ ¥ £² ß à £¥Ó V midraši (Vajikra raba) se ptají po smyslu vět Žalmů 103 (věty 20–22): „Chvalte Boha, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova. Chvalte Boha, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli. Chvalte Boha, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády. Chval, má duše, Boha,“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175242
slovy: „Koho myslí žalm výrazem ,anděl‘? Pokud bytost nebeskou, je přece dál psáno: ,Chvalte Boha, všechny jeho zástupy.‘ Proto je jisté, že se výrazem ,anděl‘ myslí ,člověk‘. A protože veškeré nebeské bytosti plní Boží vůli bez obtíží, je o nich psáno: ,Chvalte Boha, všechny jeho zástupy.‘ Ale ne všichni lidé jsou schopni plnit Boží vůli, proto je psáno jen: ,Chvalte Boha, jeho andělé.‘“ Z toho, že není psáno „všichni andělé“, vyplývá, že se jedná o lidi. Přesto jsou nazýváni anděly, protože plní Boží vůli bez výhrad jako skuteční andělé. A protože lidé musí pro splnění Božího příkazu přemoci svůj sklon ke zlu (jecer hara), nazývá je žalmista silnými bohatýry (giborej koach). Ve stejném midraši říká rabi Jicchak, řečený Nafcha (což znamená kovář): „Silnými bohatýry, to jsou ti, kdo plní příkaz sedmého roku (v době šmita neboli každý sedmý rok je v Izraeli zakázáno obdělávat pole), protože člověk může plnit Boží příkaz den nebo týden, možná i měsíc, ale jak někdo může plnit příkaz po celý rok? Představte si sedláka, jak celý rok pozoruje své pole ležící ladem, svou vinici, o kterou nemůže pečovat, a přitom mlčí. Copak může být většího siláka? A existuje i podpůrný textový argument. Žalm dále pokračuje výrazem ,vždy poslušni jeho slova‘ a na jiném místě se píše (5M 15:2): ,A toto je slovo o sedmém roce.‘ Tak jako se v Páté knize hovoří o sedmém roce, hovoří se o něm i v tomto žalmu.“ A rabíni řekli (Pirkej avot 4:1): „Kdo je silný (gibor)? Ten, kdo přemůže svůj sklon (jecer).“ Vidíme tedy nade vší pochybnost, že člověk, který přemůže svůj sklon ke zlu a plní Boží vůli konáním Božích příkazů, stojí na vyšší úrovni než nebeské bytosti a sám je dokonce nazýván andělem. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175242