a těla bojovníků Třináctky ležela v krkolomných polohách po celém sále. Poté, co Siomún s Bríghidem vyprostili poraněné‑ ho Mael-Medoka zpod desky dubového stolu, vynosili pad‑ lé spolubojovníky z věže a ukryli je před gobliny, kteří by se mohli vrátit. Pak vyrazili na Skaye. ***
O měsíc později tři osamělí muži seděli na kamenech v rozvalinách, které před lety byly Vraním hradištěm. Kolová hradba dávno zmizela a jen trosky budov na návrší uprostřed zpola zasypaných valů připomínaly, že zde dříve žili lidé. Mael-Medok bubnoval klacíkem do toporu sekery v po‑ malém rytmu, zatímco Bríghid si nožem vyřezával z kousku kůry. Siomún stál se zavřenýma očima, naslouchal zvukům plání a nechával vítr, aby ho šlehal do tváře. Šumění trávy a svist větru náhle přerušil zvuk skřípajícího kamene. „Vítejte, bratři,“ pronesl Siomún a ani se neotočil. Zaprá‑ šení a špinaví, vyšli z rozvalin a shlukli se kolem trojice. Šedá kůže a ztrhané tváře, do jednoho vypadali, jako kdyby vstali z hrobu. Margusova modlitba s vraní přísahou zde na hradišti pořád měla svou moc. Yownathan si nemotorně otřepal prach z kazajky, Rowan si promnul pihovatý nos a zamžoural do zapadajícího slunce. „Deanovo srdce bylo probité dřevem a Muruganovo tělo rozervané na kusy, zbylo nás už jen jedenáct,“ oznámil jim ponurým hlasem Bríghid. „Je čas opět plnit vraní přísahu, cítím, že nás zase volá,“ zasípal Yownathan a vykašlal prach. Za pár dní zesílí a budou jako dřív – bojovníci Třináctky. Když vyrazili, mladý Rowan srovnal krok se Siomúnem. „Bríghid mi řekl, co se stalo v černokněžníkově věži.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174963
Siomún mlčel. „Myslíš, že ten čarodějník opravdu mohl zlomit kouzlo, které na nás kdysi uvalil?“ „Možná, že si jen vymýšlel. Tušil, že se blíží jeho konec, a tak si nás chtěl koupit falešným slibem,“ odvětil Siomún. Po chvíli o něco tišším hlasem dodal: „Možná ale mluvil pravdu. A jeho smrtí jsme se odsoudili na věky.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174963
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174963