sám. N kdo m pozoroval. Díval jsem se sám na sebe do zrcadla. Ze zrcadla zbyly jen st epy. M l jsem strach se nadechnout, abych snad n koho nezranil. M l jsem strach se nadechnout, abych snad n koho nevzbudil. Za severními st nami pokoje se ozývaly zvuky. St ída. M ly trp livou formu. Otá el jsem se za svým stínem. Nic jsem ale nenašel. Obálky dopis z staly neotev eny. Nic se nestalo. Ty zvuky… n co mi p ipomínaly. Ozvala se neur itá bolest mezi lopatkami. Muž . 6 na m nesmlouvav mí il svým prstem. Sklopil jsem zrak. Ztratil jsem svoji tvá . Tvá ? Mezi lopatkami jsem cítil proud úder . Nutnost vzpomínky? Odrazy minulosti. Ležel jsem uprost ed pokoje… a nade mnou problikávalo sv tlo r zných barev v r zných intervalech. Nedalo se vypnout. Ztrácel jsem nit. Myslel jsem na to, co p ijde. Nem lo to konec. Ani za átek. Všichni ostatní už byli ve st ! Venku pršelo. Ztrácel jsem sám sebe. P ede mnou se objevila v ta: „ROGALEM LET NEUSLYŠÍŠ!“ Byla to ta, kterou jsem vid l poprvé. Jaký m la význam? Nerozum l jsem jí. Kdo jsem byl? Kdo jsem? Kam pat ím? „Už to nejde… už to nejde!“ ekl jsem polohlasn . Za všemi st nami, které m obklopovaly, se okamžit ozval smích. Bylo mi špatn . Padal jsem dol ze schod . M l jsem hlavu v dlaních. Nemohl jsem se pohnout. Bolest. l jsem, že nep ijde, že by stejn nep išla. N které symboly se navždy vytratily. Problikávající sv tlo, zvuky st n. Objevil se šedý dav. Šedý dav, který toužil po tom se mi vnutit do p ízn , do tvá e. Byl jsem unavený. Kolik dní ješt z stávalo do startu závodu (MS)? Marn jsem hledal svoji tvá ve st epech rozbitého zrcadla. Svoji tvá ? Poznal bych se? Poznával jsem se? ROGALO leželo nalevo. Sta ilo pár rychlých krok . Sta ilo se rozb hnout. Pár lidí bych tím p ekvapil. Sta ilo 21 metr . Nevyslovil jsem nic, co by se týkalo 2 sekund. Byly to jen obecné pravdy, na kterých jsme se spole 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174930
dohodli, které jsme podepsali… které jsem podepsal? P ed pár dny – možná to byly dva možná t i dny. Blížily se b ehy, které m ly být ur ující. N kdo m pozoroval. Záblesky minulých nocí. Bolest. Zm na? Potkával jsem se znovu a znovu. Narážel jsem sám na sebe. Z stal jsem ješt tady? Necítil jsem ruce. Ozvaly se jizvy, které se ješt nezahojily. Už zase. P ipomínaly mi samotného. Trvalo to n jakou dobu. Pot eboval jsem si odpo inout. Probudil jsem se. Opatrn jsem hlídal dvee nových prostor . Nem ly se otev ít. Nem l jsem do nich vstoupit. N co jsem roz ílen hledal ve všech rozích pokoje. P ebíhal jsem z místa na místo. Otá el jsem se za svým vlastním stínem. Slyšel jsem hlasy, zvuky, smích, ípitek, potlesk. Nemohl jsem dýchat. Bylo mi špatn . Zm na po así. Zm na sm ru. Bylo rozhodnuto. Uvnit jsem zaslechl hlas, který íkal: „Podepsal jsem!“ Na krku jsem ucítil ledový dech n koho. Zase se objevila ta bolest mezi lopatkami, ten obraz, který mi n co p ipomínal – ležím p ipoutaný uprost ed pokoje a moje t lo napadají další a další st íbrné jehly, jsou ost ejší a ost ejší – odcházím – rány, k ik, smích, jehla, sucho, bolest, nenávist, šedá, hlava, ruce, záznam, smutek, já, zase já, PAUL, pokoj, slabost, prohra… strach… díval jsem se okolo sebe, sem a tam. „PAUL? ekl jsi PAUL?“ Stál jsem v rohu pokoje, oto en zády. Za st nami hlasišeptaly n í hlasy, dotýkaly se m , pohlcovaly m , objímaly m . Bylo jich ím dál tím víc. Zakrýval jsem si uši, ale nepomáhalo to. Snažil jsem se zapomenout, ale nešlo to. N kdo m pozoroval. Muž . 6 na m nesmlouvav mí il svým prstem. Dal jsem si hlavu mezi kolena. Hlouji. Zav el jsem o i. Ztrácel jsem se sám v sob . Mohl jsem být kdokoliv. Všechno se to ke mn za alo vracet. Nebyl jsem tam, kde jsem m l být… jak dál? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174930
„Kolik dní ješt zbývá?“ ptal jsem se sám sebe bez n jakého d vodu. Procházel jsem snem. Byl to sen? Tu krajinu jsem neznal. Vid l jsem ji poprvé v život . Poprvé jsem se jí dotýkal. Temné záblesky. Východ? „Kde je vlastn východ, jih? Existuje v bec n jaký sm r? V em je smysl sm ru?“ Byly to moje myšlenky? itla ily/i m ke zdi. Neotá el jsem se. Úder mezi lopatky. Natahoval jsem ruce. Snažil jsem se pomoct. Komu? Moje vlastní sekvence… vracely se? Všichni ostatní už byli ve m st ! Nemohl jsem se po ádn nadechnout. Nebyl jsem ve svém pokoji. Procházel jsem ulice. Sem a tam. Šeptající hlasy stín . Jediná barva. Stejné instrukce, stejná šablona, stejný sm r, stejné tvá e… tvá e? Prohra a výhra. Prolínání, promítání. Cokoliv týkající se nepodstatné události posledních minut. Nikoho jsem nezajímal. Nikdo nep icházel. Nikoho jsem ne ekal. Nebyl jsem doma. Nebyl jsem nikde. Sen? Skute nost? P ítomnost? Dva dny? Už te je to mí . Kdo byla ta postava ve stínu? Byla tam v bec? Nebyl to jen stín mojí vlastní edstavivosti? Oto il jsem se. N kdo m pozoroval. Údery nocí, údery tvá í, uzav ené cesty, objíž ky, zkratky… prázdné dlan . Problikávající sv tlo, milióny hlas za zdí, st epy zrcadel. Nevid l jsem svoji tvá . Šest hodin do startu závodu (MS). Bylo to dost? Bylo to málo? ROGALO po ád leželo nalevo. ekalo. Ten pohled… nebo n co jiného? Kam te ? Cesta? Nešlo to. Nešlo to. V pokoji se n co zm nilo. Barvy? Barva? Co se d lo za oknem? Euforie davu, který okupoval ulice. Pocit vít zství. Ve zprávách íkali n co ve smyslu: „DALŠÍ JEDEN!“ Pro ostatní nezbylo místo. Šest hodin? Pár let? Ptal jsem se znovu sám sebe. Sebe? Koho? Nedobytná pevnost poznání. Zkrat seberealizace. N kdo m pozoroval… vlevo, vpravo. P ipravoval jsem se. P ipravoval jsem se na co? St epy zrcadla. Nic se v nich neodráželo. Obraz zmizel. Strach. Bolest. Údery. V pokoji 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174930