státní zástupci jsou vůči tomu slepí? Není přece možné, že by všechno to souběžné zvyšování cen probíhalo bez dohod. Pina často diskutovala se svými kolegy o tom, jestli by se pojem organizovaná kriminalita neměl užívat už i pro svobodné podnikání. Co to bylo jiného než vytváření zločinné skupiny, když pět energetických koncernů přes prudce klesající kurz dolaru současně silně zvedlo ceny, avšak při poklesu ceny ropy je téměř nesnížilo? Že by náhoda? Ale místo aby se lidé bouřili, stále přibývalo obdivovatelů těch, kterým se dařilo využívat mezer v zákonech na úkor celku a zvyšovali tak svůj hmotný blahobyt, pokud si ovšem pro sebe nenechali dokonce šít zákony na míru. Už několik měsíců výrazně přibývalo krádeží potravin, ve městě řádila banda vykrádající bufety, typické terstské podniky, v nichž se člověk mohl rychle, vydatně a levně, často vestoje najíst. Skutečným dramatem však byly drobné majetkové delikty, které měli na svém kontě důchodci. Sice už pár let bylo možné pozorovat, že staří lidé prohlížejí popelnice, ale nyní najednou proti kolegům seděly slušně oblečené babičky, které si chtěly ze supermarketu odnést trochu levných potravin. Kroutily se hanbou. Než se k činu odhodlaly, často samy se sebou sváděly dlouhý boj. A nikdy nestrčily do kapsy to nejdražší zboží. Většinou je udali, až když je přistihli opakovaně. Tyto ubožačky pak škemraly hlavně o to, aby se o tom v žádném případě nedověděly jejich děti. V Piccolu se Pina dočetla, že na prvním místě mezi kradenými potravinami byl parmazán, druhé místo patřilo balené sušené šunce a stále častěji se objevovaly otevřené balíčky špaget, z nichž byla odcizena pouhá jedna porce. Hrst těstovin! A ke všemu ve městě, které mělo v Itálii druhé nejvyšší úspory na obyvatele a na severovýchodě nejvyšší příjem na hlavu! Malo obchodníci naříkali na silně klesající odbyt, avšak předseda
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174768
obchodní komory demonstroval svou sílu veřejným prohlášením, že ceny nelze kvůli chybějící poptávce snižovat. Ten člověk musel studovat na Harvardu! Stejně jako starosta, který v brožuře pojednávající o významu terstského přístavu zaměnil konkurenční Rotterdam za holandské hlavní město Amsterdam, jako kdyby si právě šňupl pár gramů čerstvě nastrouhaného křenu. Všechno vyvolávalo znepokojení — jak měli takoví lidé zabezpečit budoucnost Terstu, kde se už nyní především u starých lidí a rodin s více dětmi projevovaly skličující důsledky hospodářské lichvy? Také Pina žila úsporně, její měsíční plat jí nedovoloval, aby si nějak zvlášť vyskakovala, ale přece jen měla úřednické místo. A teď se zrovna ona vezla se šoférem vozem, jehož rezervní kolo by zvládla zaplatit leda na splátky. Na hraničním přechodu Fernetti na ně jen mávli, od pozítří bude toto místo beztak existovat už jen na památku. O čtvrt hodiny později vyjíždělo auto úzkou silničkou nahoru do Jakovce, na kopec, kde stála vila, v níž jí doktor Černik poskytl první pomoc. Až teď spatřila Pina video kamery, které hlídaly celou usedlost. Limuzína projela kamennou bránou a zastavila před hlavním vchodem, od něhož se táhla východní skleněná stěna salonu, odkud na dvůr dopadalo tlumené světlo. Jaký neslýchaný klid a mír se šířil od tohoto bohatého domu! Vzduchem se nesly jen tiché tóny swingu a bylo odsud vidět daleko, kam až oko dohlédlo. Toho večera se vyčasilo a vanula lehká bóra, která přinášela průzračně čistý vzduch. Pina viděla v dálce třpytící se světla terstských předměstí a nad sebou nebe plné hvězd. Z myšlenek ji vytrhlo bzučení elektrického motoru Sedemova vozíku. Mladík vypadal, že ho její návštěva nanejvýš těší. Měl na sobě bílou košili a rozepnuté sako se vzorem rybí kosti.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174768
„Dobrý večer a vítejte, Pino,“ zvolal a vytáhl se nahoru, jak jen mohl, aby ji políbil na tvář. „Jak se daří vaší noze? Máte hezkou hůl.“ Pina se usmála. Pořídila si ji v jednom ze starožitnictví, která se nacházela v bývalém ghettu hned za policejním úřadem. „Kdoví, komu kdysi patřila a kde všude už byla.“ Stříbrnou hlavici si sama vyleštila. „Pojďte,“ řekl Sedem, „dáme si před večeří ještě rychle aperitiv.“ Jel s vozíkem napřed, všechny dveře se automaticky otvíraly, jakmile se přiblížil. V salonu příjemně plápolal oheň v otevřeném krbu a k tomu zněly slavnostní takty skladby Creole Love Call Duka Ellingtona. Přesto se necítila ve své kůži. Takto perfektně zinscenovaná romantická atmosféra, to nebylo nic pro Pinu, která měla na levém bicepsu dvoubarevné tetování, přeškrtnuté srdce s nápisem „basta amore“. V okně zahlédla svůj odraz a zastyděla se. Samozřejmě se převlékla, jenže v jejím šatníku se nenacházely žádné elegantní šaty. Zato kalhot a svetrů měla dost. A odpoledne dlouze přemýšlela, jaký dárek by byl pro hostitele vhodný. Lahev červeného vína, které by jí doporučil Walter z Malabaru? Kytice — pro muže? Kniha, ale jaká? O svých hostitelích toho věděla pramálo. Nakonec si doma sedla ke stolu a rychlými tahy načrtla karikaturu Sedema na jeho lipicánovi, na jehož hřbetu seděla i ona. „Tisíceré díky mému zachránci“, stálo na v mžiku pokresleném listě, který pak svinula a převázala modrou stuhou. Držela jej za zády. „Tak prosím, posaďte se přece. Co byste řekla na negroni? Mám je raději než americano. Bez ginu to prostě není ono.“ Sedem popojel k baru, kde se pustil do díla. Pina slyšela cinkat kostky ledu a viděla ho čarovat s lahvemi campari, ginu a vermutu. A pořád ještě tam stála jako bludná duše. Proč jen na to pozvání kývla?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174768