ZAHRÁDKA A ADVENTISTÉ Město je cukající se uzel všeho možného. Jeho minulost se sama o sobě nemění, v naší hlavě je ovšem máloco proměnlivější, než právě pohled na ni. Někdy je stejně smutné probírat se ve stránkách dějin
jednoho jediného domu, jednou historickou epochou. V tomto případě šedesátých let. Jde o vilu ve Škroupově ulici č.p. 297, druhou od rohu proti škole. Obývala ji rodina zvěrolékaře MVDr. Karla Zahrádky. Pomáhal koním od koliky, telatům na svět a přestárlým čoklům do psího ráje, ač si eutanázii nepřáli, což jim poznal na očích. Vždycky pár hodin mu nebylo do smíchu. Byl statný, moudrý, vstřícný, přičinlivý, pro rodinu. Z jeho paní měli sousedé pocit, že je poněkud podivná, jako vědma. Mýlili se, byla jen Adventistkou Sedmého dne, účastna vzácného společenství lidí vlídných, pracovitých, nehříšných. Respektují sdělení Starozákoníků, že Bůh po klopotné
Kazatel Jednoty Českobratrské PhDr. Josef Berka (1954)
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174761
Zahrádkova vila druhá vpravo od závodské školy (1937)
dřině, neboť stvoření světa mu dalo zabrat, sedmého dne orážel. Což bylo v sobotu, nikoli v neděli. Na shromáždění do sboru Adventistů na Cibulce, v Tylově ulici to měla paní Zahrádková pár kroků, přes koleje ještě blíž. Dne 17. dubna 1945 při náletu na Beroun rovněž Zahrádkův dům zasáhla tříštivá bomba. Dr. Zahrádka jej opravil a upravil pro lepší bydlení, a zvelebil i zahradu, radost se podívat. Manžele zasáhla další nenadálá rána, jejich dcera, krásné osmnáctileté děvče, se zřeklo z vlastní vůle života. Proč, nikdo se nikdy nedoví.
V prvních letech páté dekády 20. století, jedna ze sedmnácti vytipovaných vil v Berouně, právě ta Zahrádkova, propadla státu. Přišli nějací funkcionáři a řekli: „Tenhle dům vyvlastňujeme v zájmu nové generace dělnické třídy, která se narodila v socialismu, vyroste do komunismu, které jste nepřítelem, tedy té dělnické třídy. Jste boháč, a těm je třeba zatrhnout tipec, přistřihnout křídla, zabrat majetek, aby patřil všem“. Udeřila hodina, kdy otevřely se poúnorové brány a chtivá zahrát si na pány, zdejší povstala chudina. Vilu přestavělo město na školku. Zahrádkovu rodinu jiní funkcionáři vykázali z Berouna s jedinou šancí - bydlet ve zrušené
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174761
zpustlé vybydlené pekárně v jižních Čechách. Veterinář Zahrádka to nepřežil. Vdova po něm tam nikdy nestrávila jedinou noc. Vzdorovala na Závodí. Žila střídavě venku v altánu a v podkroví nad školkou. Hrála na klavír a modlila se k Bohu. Jen On ví, proč, za koho, zač. Za trestání zlých, svévolných, bezohledných porušovatelů základních lidských práv sotva. To Adventisté nečiní. Ještě zvládla vychovat adoptivní dceru. Dožila se restitucí, vydání majetku a čtyřiadevadesáti let. Delší tradici než církev Adventistů sedmého dne má na Závodí Jednota českobratrská. Rovněž ta přečkala dvě ideologické totality. Má svůj dům, Sbor, na Zborovském nábřeží. Udržovat jej není snadné. Bratři a sestry setrvávají ve víře svých předků, vědí, co to je, když se řekne Růžový palouček u Litomyšle, Ochranov. Někteří už byli i v Rixdorfu, v berlínské čtvrti Neukelen, kde je původní českobratrský kostelík a hřbitov s náhrobky se jmény Mačatů, Mařatů a dalších exulantů. Výjimečným znalcem historie byl PhDr. Josef Berka, odborný učitel na místních středních školách, v církvi kazatel vyšších principů mravních, ve veřejnosti vážená osobnost. Účastí na jakékoli, nejen církevní akci, zvyšoval její duchovní hodnotu. Podobal-li se Komenskému, pak by to byla shoda leda náhodná. Což se nedá říci o jeho následníku z 60. let, Miroslavu Kučerovi, jsou-li vzpomínky pamětníků shodné se skutečností. Byl zcela civilní, vzorný táta, dobrý dělník ve Frigeře. Odstěhoval se do východních Čech, do rodného kraje Jednoty českobratrské.
MĚSÍČNÍ MANÉVRY Není všechno jinak než bývalo, aniž by muselo. Královský posel přivezl koňmo do Berouna glejt s pečetí Ferdinanda I. Obecní posel obešel konšely, ať přijdou hned na rathaus. Z toho, co jim rychtář přečetl, byli na koni, neboť to oni požádali panovníka, aby vrátil městu Březovou Lhotu a Plešivec, které mu zkonfiskoval za účast v povstání. Ne že by zdejší byli radostí bez sebe, když sněm 23. října 1526 zvolil Ferdinanda I. za krále. Jakápak to je účast v povstání, jakýpak protest proti stavovskému mandátu? Popravdě, Březová Lhota byl jen větší dvorec, pár chalup pod došky. Plešivec, to bylo jiné zboží! Město tu lámalo kámen už dvě století, i na opevnění. Dokud byly v terénu triangly, trojboké roubené jehlany, bylo z plešiveckého vidět na polesí Herinka, Suchá Luka a dál na východní lesy. Pod úpatím Plešivce osadníci tají před světem, že je u nich ovzduší jako v přírodním sanatoriu na Pleši, aby nemuseli platit regulační poplatky. Bývalo i jinak. Vlivný občan a technik z Eternitky, Miroslav Benák, honil řidiče Františka Králíka vozit eternitové špony od soustruhu a prach na cestu od přejezdu až do osady, aby byla pevná a rovná. Vozilo se, sklápělo se, rozhrnovalo, že se prášilo až na samotu na stráni u Zlesáků, kde o něco dřív měli starousedlíci v pěstounské péči odmala Jarku, pak provdanou Hlaváčkovou, pracující v Eternitce jako všichni z okolí. Jako třeba Jirka Kohout z plešiveckého lomu, jedna z nejmladších obětí asbestozy. Vdechnutá mikroskopická vlákna asbestu zlikvidovala předčasně
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174761