102 Oběd je poznamenán vzdáleností, kterou je třeba zdolat, a tedy spěchem, chůzí. A tak čteme: „Žádný oběd. Na horách mlíko.“, „Snídali v jednu hodinu.“, „Jedli kyselé mlíko. Sejr.“, „Kupovali sejra.“, „V Ober Vintl dostali podmáslí.“ A jindy zazní jen vše vypovídající: „Jedli jsme.“ Že se oběd podobá snídani, se jenom zdá. Tam bylo víno výjimkou, zde je opěrným bodem: „Víno.“, „Holbu vína.“, „Pili víno.“ Ale někdy se oběd i na této cestě stává společenskou událostí a pak vypadá zcela jinak: „Po chvíli jsme jeli až do Vildoně. […] tam jsme zůstali na obědě ve velmi smíšené, ale vzácné společnosti. […] My seděli za stolečkem s dvěma hrabaty […]. Byli Maďarové. Vesele jsme se bavili […]. Pak jsme jedli. Měli jsme polívku, maso s omáčkou, červenou řípou a kyselým zelím. Pečení s salátem a dobré víno.“ Součástí oběda jsou leckdy i místní gastronomické zvláštnosti. Před tyrolským městečkem Rattenbergem, sevřeným horami u řeky Inn, ochutnává krajovou specialitu „Chléb s rozinkami.“ Městečko kvůli své poloze vypadá již několik století stejně. Podrželo si však nejen svou tvář, ale i své gastronomické návyky a i dnes, stejně jako za Máchovy doby, je zde možné tuto pochoutku konzumovat. O večeři v Českých Budějovicích jsme již mluvili. Večeře je přece jenom poznamenána větším klidem, den končí, není kam spěchat, hlásí se únava a s ní hlad. A tak čteme: „Dobrá večeře.“, „Večeře slavná.“, „Šest žejdlíků vína.“, „K večeři jitrnice.“, „Večeřeli jsme brambory s cibulkou.“, „Dobrá polívka. Mlíko.“, „Zadělávané.“, „Schnitzel, salát.“
Zadělávaná jídla – Kapoun s tartoflemi Upeč kapouna anebo kuřata, vezmi tartofle, uvař je ve sladké smetaně, vezmi je ven a nech na novém másle trochu osmažit. Vezmi strouhanou, na másle dozlatova smaženou žemličku, nech ji v té smetaně, co se ty tartofle vařily, vařit, pak k tomu přilej trochu hovězí polívky, rozmíchej a skrze sejtko na toho pečeného kapouna neb kuřata to proceď, dej trochu květu a nech to chvílenku na uhlí, pak to dej na mísu a ty sekané usmažené tartofle posyp k okrášlení na kuřátka a okolo mísy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174712
103 Podejte mi víno, chci zírati ráj, nebuď mi topíno, u vína je máj. Podejte to v píli, co perlemi hrá, co má mnoho síly, ba víc než i já.
A čím pije více, tím víc je hledá, růží se mu líce i ústa bledá. Čím víc pije vína, tím více plesá, až ráji do klína konečně klesá.
Neboť voda chtína, radosti to jed, sem láhvici vína, dvě, tři, čtyři, pět. Kdo vína si váží, je živ jako král, z želu se vyráží, s plesem pije dál.
Žalost zapuzína! mladosti to jed! sem láhvici vína, dvě, tři, čtyři, pět. Nalejte i dále, radost nečeká, kdo ví, nenadále kdy smrt zaklepá. Melodie: Václav Jan Tomášek, text: Josef Krasoslav Chmelenský
V Benátkách Mácha pobyl 24.–25. srpna 1834
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174712
104 Dvacátý den putování dorazí oba poutníci do Benátek. „Snídali polívku a holbu vína“ a Mácha zapisuje do deníku údaj, že za uplynulých devatenáct dní „měli vypito 82 žejdlíků“ vína. Protože 2 žejdlíky = 0,7 litru, vypili tedy 41 „sedmiček“ vína. Na každého z nich tak vychází poctivá lahvička vína denně. Při těch vzdálenostních porcích které musili ujít, až 60 kilometrů za den, se zdá, že jim prostě chutnalo. Chutnalo jim ale asi dvojnásob, protože víno v té době bylo v Čechách nápojem vyšších tříd, pro prostého obyvatele příliš drahé. Pilo se proto jen u boháčů, nebo o slavnostních příležitostech. Prý nemalý podiv, ba i hrůzu studentů vzbudil Sabina, který si z ničeho nic objednal v hostinci láhev mělnického. Na takový přepych totiž kapsa průměrného Pražana nestačila. A tak snad nízká cena rakouských vín umožnila básníkovi, aby si alespoň na chvíli mohl připadat jako člověk movitý. Ačkoli českým nápojem té doby bylo pivo – pili ho rádi řemeslníci, úředníci i profesoři –, nacházíme v Máchově cestovním deníku o něm pouze jedinou zmínku: „Pivo bavorské.“ Zdá se, že se v tomto ohledu podobal Jungmannovi. Ten se prý choval k pivu tak nedůvěřivě, že je doma ředil vodou. Do hostince nikdy nechodil a jen jednou (jak se přiznal J. Malému, jenž to zapsal ve Vlasteneckých vzpomínkách) „za parného letního dne, jda z koleje domů, trápen byl tak nesnesitelnou žízní, že viděl se přinucena zastaviti se v Platejze, kdež vsedl v předsíni a dal si nalíti žejdlík piva, začež prý se nesmírně styděl.“
Kapoun s mušlemi Upeč čistě obraného kapouna jak obyčejně na rožni neb na pekáči; mušle pak dobře dřív se suchým šatem utři, pak ve víně umej, dej je s kouskem másla na rendlík, přikrej pokličkou, dej uhlíčko pod ně a nech je tak dlouho dusit, až se počnou odvírati; pak na ně nalej půl žejdlíka vína, půl žejdlíka hovězí polívky, dej trochu citronové kůry, trochu květu k tomu, vezmi tři pěkné sardele, omej je, utří je s kouskem nového másla, dej je do hrnéčka, dej k tomu tři žloutky a malou vařečičku bílé mouky, rozetří to s několika lžícemi studeného vína, zakloktej s tím tu polívku smíšenou s vínem na těch mušlích, nech to ještě trochu spejch nout, pak dej toho pečeného kapouna doprostřed a mušle okolo, tou omáčkou polej a dej na stůl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174712