104
pil 2001a: 201) několik překladů duchovních písní z češtiny, a to bez výjimky s vánoční tematikou, publikovaných v tomto takřka neznámém a těžko dostupném tisku.10 Podrobná komparativní analýza českojazyčné a německojazyčné hymnografie ovšem nevylučuje další překvapení. Jiří Sehnal (1979: 151) například upozorňuje na společné písně českých a německých katolíků v tzv. Agendě olomouckého biskupa Liechtensteina-Castellkorna (1695), obsahující celkem 42 českých a 40 německých písní, překladově na sobě však nezávislých. Srovnáme-li Koniášův český kancionál s německojazyčným, zjistíme, že úvodní alegoricko-analogicko-anagogický výklad a poučení o duchovním zpěvu z epištol sv. Pavla a církevních otců (sv. Jeronýma a Augustina) jsou totožné, a proto se jejich zněním nebudu dále zabývat. Existují však i závažné rozdíly – Lob-Klingende
Podle Kvapila jde o tyto písně (výskyt českých titulů jsem doplnil sám): Christus Gottes Sohn ist uns geboren schon (Hymnodia 1701: 53–54; Kristus Syn Boží narodil se nyní; autor Lukáš Pražský, vznikla na přelomu 15. a 16. století, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 54); Christus ist uns heut geborn erfreuet euch (Narodil se Kristus Pán, veselme se, Franusův rukopisný kancionál 1505, přetištěna u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 56), Als Jung frau zart ihr Kindelein (Hymnodia 1701: 45–47; Chtíc, aby spal, tak zpívala; Michna 1985: 45, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693), Höret zu ihr Christen all was sich zugtragen (Hymnodia 1701: 47–49; Poslouchejte, křesťané, co se jest stalo; Jiřík Hlohovský: Písně katolické, Praha 1622, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 59), Der Freudentag ist ankommen (Hymnodia 1701: 49–50; Den přeslavný jest k nám přišel; Kancionál, to jest Sebrání spěvův pobožných, ed. Pavel Sessius, Praha 1631, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 107), Ich verkünd euch Freuden groß über die Maßen (Hymnodia 1701: 51–53; Zvěstujem vám radost převelmi velikou, původem z Písní nových, krátkého naučení křesťanského náboženství v sobě obsahujících, ed. Alexandr Voyt, Praha 1588, přetištěna mj. u Šteyera 1683, 1693; Božan 1999: č. 53). – Je zajímavé, že anonymní autor ve zmiňované předmluvě (Hymnodia 1701: 5) uvádí jako podpůrný argument pro přejímku českých melodií a textů topos Čechů jako milovníků zpěvu („dann sie von Natur Liebhaber deß Singens und Psallirens seynd“). Tentýž argument uvádí sebevědomě v konfrontaci s německojazyčným prostředím již Jan Ignác Dlouhoveský v předmluvě Holanovy sbírky Capella regia musicalis; podle Dlouhoveského česká duchovní píseň nejvíce charakterizuje český národ, Češi v ní nad jiné vynikají – čehož byl on sám svědkem například při procesí v Římě –, takže si nápěvy a texty písní od Čechů vypůjčily a přeložily jiné národy, hlavně Němci (Holan 1693–1694: A2r; Škarka 1986: 284). 10
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174711
105
Harffe obsahuje vedle církevního schválení také císařské privilegium (Inhalt Deß Kayserlichen Privilegii). V tomto oddílu se zapovídal jakýkoliv přetisk, byť i části, tohoto zpěvníku bez výslovného císařského svolení: „Hiemit werden alle Buchdrucker und Buchführer wohlmeinend gewarniget, daß sich niemand unterstehe ohne gemelter Gesellschafft außdrucklicher Bewilligung gedachtes Werk nachzudrucken oder in die Kayserliche Ländern einzuführen bey Vermeydung Kayserlicher Ungnad vnd anderer außgemessener schwären Straffen: wie solches aus Allergnädigstem Kayserlichem Freyheits-Brieff mit mehrerem erhellet.“ („Tímto se vlídně varují všichni knihtiskaři a účetní, aby se nikdo neodvážil bez výslovného povolení zmíněného Tovaryšstva uvedené dílo patisknout nebo zavést do císařských zemí; tím se vystříhá císařské nemilosti a jiným vyměřeným těžkým trestům; tak jak vysvítá s mnohým z nejmilostivějšího císařského výsadního listu.“) (Koniáš 1730: II)
Tento oddíl v české verzi chybí; v německém titulu je formulována specifičnost písní věnovaných českým zemským světcům („Gesang-Buch […] wie auch das Leben der, sonders [sie] in der Cron Böheimb sambt den benachbahrten Ländern bekanteren Heiligen nutzlich betrachten“, tj. „zpěvník […] jako také život těch, kteří si v Koruně české se sousedními zeměmi prospěšně všímají známějších světců“) a mimořádná péče věnovaná sestavování kancionálu ze spolehlivých a prastarých zdrojů, přičemž sestavovatel není v titulu výslovně jmenován („mit sonderbahren Fleiss aus vie len Uhr-alten/ und bewehrtesten Authoren von einem Priester der Gesellschaft Jesu zusammen gefüget“). Zajímavé je i pojmenování uživatelů – v Cytaře Nového zákona to jsou „milí vlastenci“ (to jest krajané), Lob-Klingende Harffe je určena „einem jeden“ čili „jednomu každému“. Lze z této diference soudit na ambice kancionálu proniknout i mimo hranice České koruny? Český kancionál Koniáš poté opět výslovně dedikoval „milým vlastencům“, zatímco německý je věnován českému guberniu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174711
106
Úplná dedikace zní: „Unterm Gnädigsten Schutz Deren Hoch- und Wohlgebohrnen/ und Hochwürdig- Wohlgebohrnen deß H. Römischen Graffen: Auch WohlEdlgebohrnen Ritteren/ der Röm: Kays: auch in Germanien Hispan: Hung: und Böheimb Königl: Cath: Majestät respective würcklichen Geheimb- und anderen Räthen/ Cammereren/ Hoch-verordneten Königl: Stadthalteren/ Grössern Land-Rechts Beysitzeren/ und Obristen Herren Herren Lands-Officiren in Königreich Böheimb. Jhrer Hoch-Gräfl. Excell. und Gnaden“ („Pod nejmilostivější ochranu vysoce urozených a slovutných a veledůstojných a vysoce blahorodých hrabat Svaté Říše a také vysoce urozených rytířů Římského císařství, a také v Germánii, Hispánii, Uhrách a Čechách, respektive skutečných tajných a jiných radů, komořích král. katol. Majestátu, vysoce stanovených král. místodržitelů, větších přísedících zemského práva a obrstů pánů pánů zemských důstojníků, Vašich vysoce hraběcích Excelencí a Milostí.“)
Koniáš dále chválí snahu gubernia o vymýcení kacířství v českých zemích, která je dokumentována dekrety a podporou misionářů.11 Zpěv je totiž podle svatého Augustina štítem proti nočním děsům, klidem pro denní práci, ochranou dítek, ozdobou mládeže, útěchou starců a nejlepší ozdobou žen. Na závěr si Koniáš vyprošuje ochranu při svěřené misionářské práci. Na stranách 1–912 jsou otištěny nenotované písně rozčleněné do deseti dílů (Der erste Theil – Tägliche Gesänger /Morgen, Tisch, Abend/, Der andere Teil /Sonntag und Feuertag Gesänger, bey dem Gottes-Dienst/, Der dritte Teil /Advents-Gesänger, Weynacht, Neu-Jahr und von dem Nahmen Jesu, Am H. Drey Könige, Liechtmeß, Fasten, Von der schmertzhafften Mutter Gottes Gesänger, Oster-Gesänger, Gesänger in der Creutz-Wochen, Himmelfahrt Christi, 11 Koniáš se stal kajícím misionářem – penitenciářem, kterého platilo gubernium, od roku 1737; 1725–1737 byl biskupským misionářem královéhradecké diecéze, tzn. byl řízen a placen královéhradeckým biskupem (Svatoš 2003b, Svatoš 2005b).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174711