6 A znovu je to kraj: rudé hutě, potrubí, sítiny... A tvé hebké tělo: fosfor ňader. Záblesky drtíren. Výbuch mostu. Hluk se posunuje nad nocí, tikot plamenů. Vagony zavěšené na nitkách stromů. Zdymadla svalnatého dýmu... V skladišti paměti tvé boky... Zvedá se luna hald. Rudá hlava na ostří potrubí. Těkající oko železa, syčivý koks, plyn. Vyplavené šachty svítí na soutoku ramen. Vstupuji do tvého těla. A skruže... Říjen... Ohrady rákosí, kde se ještě zrcadlí průsvitný soumrak dolů, továren, rudý úsvit mraku v mých ústech. Tvůj nahý jazyk mi jako kyvadlo odměřuje čas!
112
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174710
7 Zdvihané propadliště: v plynárně šera žhne oblost: soutok vod. Ještě zadržet dech: v nerostu skály, v šumícím zrní statku, mezi dvěma zrcadly paží. Kulatý oblak hutí. Rudé hrany jak koule ovoce. Průmysl svítání. Zapadl pták, lesk žáru a mokřin. Jeřáby, silnice, šachty. Říjnový oblak v nitích blankytu – Je to má vina? Vyprahlost tesá samu sebe...
113
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174710
8 Nedůvěrná pauza – stěhování předmětů vstříc. Pahorek nokturna: kulatá jako stůl zvedá se železnice luny, nuda sena. Rudá mlha oceli stéká: obzor až k panně. Co ještě vlastně mohu... Dva včelíny a vosk jako lampa poezie v lesích. Sen se kývá. Zběsilý tvar pustiny, žhářů a tyčí ohně; štěkající nafta, otevřené výkřiky ječmene. Zmrzlé průčelí znaků: halda je jeho hlava.
114
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174710