Všechny poličky byly nakřivo. Jedna z bočních stěn byla ví ceméně rovně, zato druhá neseděla o několik milimetrů. V zadní stěně se skvělo šest děr. A co bylo ze všeho nejpodivnější, celý kus nábytku se lehce nakláněl doleva. Rozesmála jsem se. A nemohla jsem přestat. Po chvilce zděšení se ke mně přidal i Roman. „Dobrý bože,“ vypravila jsem ze sebe nakonec a setřela si slzy od smíchu. „To je ta nejpříšernější věc, jakou jsem kdy viděla.“ Roman otevřel pusu na protest, ale pak si to rozmyslel. „To věřím.“ Zasalutoval. „Ale myslím, že to bude držet, kapitáne.“ Ještě jsme si vyměnili pár vtipných poznámek a pak se vydal ke dveřím. Dokonce jsem si vzpomněla, že mu mám vrátit kabát. Přestože jsme si z naší stavby knihovničky dělali legraci, Roman vypadal upřímně zklamaný, že se nám to moc nepovedlo. Jako by mě nechtěl zklamat. Připadalo mi to mnohem přitažlivější než jeho předchozí roztomilá vytahovačnost. Ta se mi ale líbila taky. Když jsme se loučili, prohlížela jsem si ho a přemýšlela o jeho „kavalírství“ a o tom, jak chtěl, abych následovala touhu svého srdce. Obavy, které mívám o lidi, které mám ráda, se trochu zmír nily. „Tys mi ještě neprozradil svůj šílený sen.“ Přimhouřil oči barvy moře. „Není to tak šílené. Jen se tě pořád pokouším vytáhnout na rande.“ Není to tak šílené. Je to stejné jako se mnou. Radši kamarádství než pompu a velkolepost. Chytla jsem se toho. „Tak teda… Co děláš zítra?“ Rozzářil se. „Zatím nic neplánuju.“ „Tak přijď před zavíračkou do knihkupectví. Mám tam hodi nu tance.“ Tam bude plno lidí a pro nás oba to bude bezpečný kompromis. Úsměv se mu trochu zadrhl. „Hodinu tance?“ „Máš s tím problém? Rozmyslel sis to a nechceš se mnou ni kam jít?“ „To ne, ale… bude to jako ve Vegas? Budeš mít na sobě flitry a ozdoby? Do toho bych nejspíš šel.“ „To zrovna ne.“ Pokrčil rameny. „Tak si to necháme na druhé rande.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174401
„Ne. Žádné druhé rande nebude, vzpomínáš? Jenom jedno. Pak už se neuvidíme. Řekl jsi to. Dal jsi mi skautský slib.“ „To by taky mohlo být přehánění.“ „Ne, to by byla lež.“ „Aha.“ Mrkl na mě. „To asi není totéž, co?“ „Já…“ Nevěděla jsem, co na to říct. Vysekl mi rošťáckou poklonu a odešel. „Sbohem, Georgino.“ Vrátila jsem se do obýváku a uvažovala, jestli jsem neuděla la chybu. Aubrey se mezitím uvelebila na polici v nové knihov ně. „Hele, buď opatrná,“ varovala jsem ji. „Asi to nebude moc pevné.“ Ačkoli už bylo pozdě, nebyla jsem unavená. Ne po tomhle bláznivém večeru s Romanem. Jeho společnost mi osvěžila tělo i mysl. Shodila jsem Aubrey z police a začala přesouvat knihy do knihovny. S každou další várkou jsem čekala, že se celý kus nábytku zřítí, ale nakonec vydržel. Když jsem se dostala ke knihám Setha Mortensena, vzpomně la jsem si na pohromu, která vyvolala celý tenhle večer. Opět jsem se rozzuřila. Za celou tu dobu se mi neozval. Pořád tu sice byla možnost, že ho srazilo auto, ale o tom jsem dost pochybovala. Prostě mi dal košem. Nejradši bych si vybila svůj vztek na jeho knihách a rozko pala je, jenže jsem dobře věděla, že něco takového bych nikdy neudělala. Mám je až moc ráda. Není třeba trestat knihy za jejich tvůrce. Toužebně jsem zvedla Glasgowskou dohodu a náhle jsem se nemohla dočkat, až si přečtu dnešních pět stran. Zbytek knih jsem nechala na zemi a uvelebila se na pohovce. Aubrey si mi lehla k nohám. Když jsem dočetla svůj příděl, zjistila jsem něco neuvěřitel ného. V téhle knize se v Cadyové začne probouzet milostný zá jem. To je něco neslýchaného. O’Neill neustále okouzluje ženy. Cadyová ale byla vždy ctnostná, přestože si s O’Neillem často vyměňuje dvojsmyslné narážky a vtípky. V knize zatím k niče mu zásadnímu nedošlo, ale z určitých náznaků jsem vyrozuměla, k čemu se mezi Cadyovou a vyšetřovatelem, s nímž se setkali v Glasgow, nevyhnutelně schyluje. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174401
Četla jsem dál, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A čím víc jsem toho přečetla, tím těžší mi připadalo přestat. Náhle jsem pocítila iracionální uspokojení z toho, že jsem porušila své pravidlo pěti stran. Jako bych se tím Sethovi mstila. Noc pokračovala. Cadyová se ocitla v posteli s tím chlápkem a O’Neill se začal projevovat netypicky žárlivě a zděšeně, i když si navenek uchovával obvyklý šarm. No nazdar! Zvedla jsem se, převlékla se do pyžama a zalezla do postele. Aubrey šla se mnou a já dál pokračovala ve čtení. Knihu jsem dočetla ve čtyři ráno. Byla jsem unavená a sotva jsem viděla. Cadyová se ještě několikrát sešla s tím mužem, za tímco s O’Neillem odhalovali další záhadu, která byla vzrušující jako vždy, ale v porovnání s nově vzniklými mezilidskými vzta hy už mi nepřipadala tak zajímavá. Nakonec se Cadyová s tím Skotem rozloučila a s O’Neillem se vrátila do Washingtonu a vše se zas vrátilo do normálu. Vydechla jsem a odložila knihu na podlahu. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Asi už jsem byla hodně unavená. Odhodlala jsem se vylézt z postele a zapnout svůj notebook. Přihlásila jsem se do svého pracovního mailu a napsala Sethovi: Cadyová někoho má. Jak to? Pak jsem ještě připsala: Mimochodem, hokej byl skvělý. Spokojená, že jsem dala najevo svůj názor, jsem okamžitě usnula. Po pár hodinách mě vzbudil budík.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174401