Zírala jsem na něho a nedocházelo mi, proč se zarazil. Pak jsem strnula a otřásla se. Hrozivě mě zastudilo v dlani, ve které jsem měla amulet, až jsem z toho dostala křeč. Po celém těle mi byla zima. Ztuhla jsem, jako bych dostala ránu elektřinou. Úplně jsem slyšela, jak mi tepe krev. Bušení mi vycházelo zpod kůže, vyplňovalo mi tělo a já se cítila skoro… celá. Pak mě polilo hor ko, které vyrovnalo chlad, a pak… bylo po všem. Opřená ztuhlými zády o stěnu jsem prudce vydechla. S bu šícím srdcem jsem civěla na Rona. Tvářil se hrozně nešťastně, tiše tam stál v tom svém hábitu a byl celý skleslý. Bála jsem se pohnout. Amulet mi najednou připadal nějaký jiný. Pořád jsem cítila, jak z něj srší záblesky energie. Nedokázala jsem si pomoct a rozevřela jsem prsty, abych se na něj podívala. Úžasem mi poklesla čelist. Nebyl stejný. „Podívejte,“ řekla jsem pitomě. „Vypadá jinak.“ Ron sklesl na židli a něco si bručel pod vousy. Byla jsem tak ohromená, že mi přívěsek vyklouzl z dlaně, takže jsem ho držela jenom za řetízek, na kterém visel. Když jsem ho černému smrťá kovi strhla z krku, byl to obyčejný šedý oblázek. Teď byl úplně černý a vypadal jako kus nicoty zavěšený na šňůrce. Černý drát, ve kterém byl kámen zasazený, se stříbřitě leskl. Zachytával světlo a odrážel po pokoji prasátka. Do pytle. Asi jsem ho porou chala. Ale vypadá krásně, takže s ním přece nemůže nic být! „Když jsem mu ho sebrala, vypadal jinak,“ řekla jsem. Za mrazilo mě, když jsem viděla, že se Ron tváří hrozně lítostivě. Barnabáš za ním vypadal vyděšeně, měl bílý obličej a třeštil oči. „To máš pravdu,“ řekl Ron naštvaně. „Než sis ho přivlastni la, doufali jsme, že všechno dáme do pořádku. Ale tys ho muse la mít, takže teď je tvůj.“ Znechuceně po mně střelil ironickým pohledem. „Blahopřeju.“ Pomalu jsem spustila ruku a nervózně jsem se pohnula. Ká men byl můj. Ron řekl, že mi patří. „Jenže je to kámen černejch smrťáků,“ řekl Barnabáš. Trhla jsem sebou, protože mu v hlase byl slyšet strach. „Tamto smrťák nebyl, ale měl kámen, jakej nosí. Z Madison je černej smrťák!“ Otevřela jsem pusu. „Tak počkat!“ vyjekla jsem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174391
„Je z ní černej smrťák!“ zařval Barnabáš a mně poklesla čelist, když z košile vytřásl podobný srp, jaký měl Shet. Jediným sko kem se přenesl mezi mě a Rona. „Barnabáši!“ zařval Ron a odrazil ho takovou silou, že se Barnabáš odpotácel zpátky ke dveřím. „Žádný černý smrťák z ní není, ty troubo! Ani průvodce. Není to možné. Madison je člověk, i když je mrtvá. Schovej tu věc, než ti ji nechám úplně zrezivět.“ „Ale má kámen černejch smrťáků,“ vykoktal Barnabáš a na hrbil úzká ramena. „Viděl jsem, jak mu ho sebrala.“ „A čí je to vina, že věděla, co to je, můj milý Barnabáši?“ ušklíbl se posměšně Ron. Barnabáš ustoupil a sklopil hlavu. Bylo jasné, že se stydí. Stála jsem v koutě a srdce mi prudce bušilo. Svírala jsem pří věsek tak pevně, až mě rozbolely prsty. Ron se na nás pohrda vě podíval. „Není to kámen černých smrťáků. Černý smrťák by ostatně neměl dost síly, aby po sobě zanechal hmatatelný dů kaz. Navíc…,“ pokračoval a zvedl ruku, aby Barnabáše zarazil dřív, než se ho pokusí přerušit, „by neměl důvod vracet se pro duši člověka, kterého skosil. Madison má něco mocnějšího, než je kámen smrťáků. Tamti si pro to přijdou, na to se můžeš spo lehnout.“ No výborně. Fakt skvělý. Barnabáš se nejspíš sebral, ale vypadal ustaraně a asi se bál. „Říkal, že není smrťák, ale já myslel, že se nás snaží zastrašit. Jestli není smrťák, tak co teda je?“ „To zatím nevím. Ale určitou představu mám.“ Přiznání, že neví, bylo to úplně nejhorší, co Ron mohl říct. Dostala jsem strach a otřásla jsem se. Když to Ron uviděl, po vzdechl si. „Měl jsem být ostražitější,“ zabručel. Potom se podí val k nebi a děsně zařval: „Byl bych uvítal oběžník!“ Jeho hlas se odrážel ozvěnou a zdůrazňoval tlumenou nico tu, která pohltila svět. Připomněla jsem si, že tihle dva vlastně nejsou lidé, a podívala jsem se na tátu, který tam stál ztuhlý a nehybný jako figurína ve výloze. Přece by mu neublížili, ne? Aby zakryli chybu, kterou v mém případě udělali? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174391
„Nebesa na mě kašlou,“ řekl Ron tiše. „Prostě se s tím bude me muset nějak poprat.“ Zhluboka si povzdechl a vstal. Když jsem uviděla, že se po hnul, odlepila jsem se z kouta a postavila se mezi něho a tátu. Ron se podíval na moji zvednutou ruku, jako bych byla kotě, co se snaží zarazit psa, kterému je stejně ukradené. „Já odsud nejdu,“ řekla jsem a postavila se před tátu, jako bych ho mohla nějak ochránit. „A vy se mýho táty ani nedotkne te. Mám kámen. Mám hmotný tělo a žiju.“ Ron se mi zpříma podíval do očí. „Kámen sice máš, ale nevíš, co s ním. A živá nejsi. Nenamlouvej si, že je to jinak. Ale jelikož máš ten kámen a oni mají tvoje tělo…“ Zaletěla jsem pohledem k Barnabášovi. Byl celý nesvůj, takže mi došlo, že je to tak. „Shet má moje tělo?“ zeptala jsem se a na jednou jsem dostala strach. „K čemu mu bude?“ Ron napřáhl ruku a položil mi ji na rameno. Nadskočila jsem. Měl teplou dlaň a já z ní vycítila podporu a sympatie. Ne že bych si myslela, že by mi mohl doopravdy nějak pomoct. „Bude ti asi bránit přejít na druhý břeh, aby ten kámen nepadl do na šich rukou natrvalo,“ odhadl a tmavé oči měl plné soucitu. „Do kud mají tvoje tělo, musíš zůstat tady. Ten kámen, co sis vzala, je nejspíš důležitý. Změnil se, aby se přizpůsobil tvým schopnos tem – schopnostem smrtelníka. To dokáže jenom málo kamenů. Často se stává, že když si člověk takový talisman přivlastní, ne vydrží jeho sílu a ta ho zničí. Prostě ho rozloží na atomy.“ Koukala jsem na něho s otevřenou pusou. Moudře pokýval hlavou. „Přivlastnit si božství, když na to nemáš právo, je nej lepší způsob, jak přijít o duši.“ Zavřela jsem pusu a snažila jsem se neotřást. „Když ji budeme mít my,“ pokračoval Ron, „možná budou v nevýhodě. Momentálně je mezi dvěma světy, zrovna jako ty – jako mince, která se točí na hraně a nemůže spadnout.“ Pustil mě a já si připadala mnohem osamělejší a menší, i když jsem byla vyšší než on. „Když částečně zůstaneš v hmatatelném světě, budou pořád mít šanci, že tě najdou,“ řekl, došel k oknu a podíval se z něj na zpomalený svět, ve kterém se skoro nic nehýbalo. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174391