„Dobře. Vyřídím to. Takže… Takže chcete říct, že chcete mít to tělo tady.“ „Ano. Ihned.“ „Vyřiď mu, aby ho přivezli rychle, Sachsová,“ řekl Rhyme a povzdechl si. „Ach jo, to je špatný. Špatný.“ A Sachsové se zmocnila neodbytná myšlenka, že Rhyme necítí tísnivý zármutek jen za muže, který zemřel tak násilnou smrtí, ale i za ty, které smrt zanedlouho čeká.
Lidé se domnívají, že nejdůležitějším nástrojem ostřelovače je puška, ale mýlí se. Je to dalekohled. Jak tomu říkáme, vojíne? Říkáme tomu dalekohled? Ne, pane. Říkáme tomu teleskop. Tenhle má značku Redfield, model tři devět s nitkovým křížem. Lepší nenajdete, pane. Teleskop, který Stephen právě upevňoval na svůj Model 40, byl sedmnáct centimetrů dlouhý a vážil necelých čtyři sta gramů. Pro tuhle pušku byl upraven podle příslušných sériových čísel a vyznačoval se dokonale propracovaným zaostřováním. Tovární optik fixoval paralaxu tak, aby se nitkový kříž zaměřený na srdce člověka vzdáleného pět set metrů neposunul ani o píď, když ostřelovač pohne hlavou zleva doprava. Oční reliéf byl tak přes− ný, že okulár se při zpětném rázu výstřelu odmrštil dozadu na milimetr od Stephenova obočí, a přesto se ho nikdy ani nedotkl. Teleskop značky Redfield byl černý a elegantní a Stephen ho neustále nosil zabalený v sametu a uschovaný v polystyrénovém obalu v pouzdře od kytary. Teď ovšem Stephen ležel ukrytý ve vysoké trávě necelých tři sta metrů od hangáru a kanceláří Hudson Air. Nasadil černou tru− bici teleskopu do držáku umístěného kolmo na pušce (vždycky si přitom vzpomněl na otčímův krucifix) a zasunul ji do příslušné polohy. Ozvalo se uspokojivé cvaknutí a Stephen mohl dotáhnout fixovací matky. Jsi dostatečně dobrý střelec, vojíne? Jsem nejlepší z nejlepších, pane. Nakolik jsi způsobilý? — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174382
Pane, jsem ve skvělé fyzické kondici, jsem puntičkář, jsem pra− vák, oční vidění mám šest na šest, nekouřím, nepiju, neužívám žádné drogy, dokážu celé hodiny nehybně ležet a vypouštěním kulek do zadnic nepřátel se docela slušně živím. Uvelebil se pohodlněji v hromadě listí a trávy. Mohou tu být červi, napadlo ho. Ale v téhle chvíli si odporně nepřipadal. Měl své poslání, které bezvýhradně zaměstnávalo je− ho mysl. Jemně uchopil pušku a ucítil vůni oleje z pouzdra závěru a paznehtového oleje z řemenu, obnošeného a měkkého jako nej− jemnější kůže. Model 40, který se používal v NATO, měl ráži 7,62 milimetrů a vážil tři tisíce devět set gramů. Odpor spouště se obecně pohyboval od jednoho a půl do dvou a půl kilogramů, ale Stephen ho nastavil o něco výš, protože měl velmi silné prsty. Zbraň měla předepsaný efektivní dostřel devět set metrů, ale Ste− phen s ní už zabíjel na vzdálenost přes dvanáct set metrů. Stephen Kall svou zbraň důvěrně znal. Jeho otčím tvrdil, že u ostřelovacích jednotek nebyli střelci oprávněni zbraně sami ro− zebírat, a on sám ho nikdy zbraň rozebrat nenechal. Jenže tohle tatíkovo pravidlo se Stephenovi vůbec nelíbilo, a tak se ve chvílích vzdoru tajně naučil zbraň rozebrat, vyčistit, opravit a rozpoznat součástky, které potřebovaly seřízení nebo výměnu. Dalekohledem si prohlédl budovu Hudson Air. Manželku ne− viděl, i když věděl, že tam někde je, nebo brzy bude. Když po− slouchal nahrávku telefonních rozhovorů s kanceláří Hudson Air, slyšel, jak Manželka oznamuje někomu jménem Ron, že mění plá− ny: Místo do úkrytu pojedou nejprve na letiště, aby sehnali me− chaniky, kteří budou vybavovat letadlo. Přízemním plížením se teď Stephen posunul dopředu až k mírnému svahu, který ještě zakrývaly stromy a tráva, ale ze kterého byl lepší výhled na hangár, kanceláře a parkoviště před nimi. Oddělovalo je od něj jen pásmo nízké trávy a dvě přistávací dráhy. Byla to nádherná vražedná zóna. Prostorná. S minimální mož− nosti úkrytu. Dalo se odtud snadno mířit na všechny příjezdové i výjezdové cesty. — 99 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174382
Venku u hlavních dveří stáli dva lidé. Prvním z nich byl okres− ní nebo státní policista. Druhým byla žena. Zpod baseballové čepice jí splývaly rudé vlasy. Byla moc krásná. Jenže to byla poli− cistka v civilu. Vysoko u jejího pasu Stephen rozeznával hranatou siluetu pistole Glock nebo Sig−Sauer. Zvedl dálkoměr a zaměřil ho na ženiny rudé vlasy. Točil kroužkem tak dlouho, dokud dvojitý obraz nesplynul v jedinou dokonale ostrou siluetu. Dvě stě osmdesát devět metrů. Odložil dálkoměr, zvedl pušku a zamířil ji na ženu. Znovu zaměřil nitkový kříž na její vlasy. Pohlédl na její překrásnou tvář. Její přitažlivost mu dělala starosti. Nelíbilo se mu to. Ona se mu nelíbila. Přemýšlel proč. Vedle v trávě něco zašustilo. Červi, pomyslel si. Začínal se cítit odporně. Tvář v okně… Zaměřil kříž na její prsa. Odporný pocit zmizel. Jak zní střelcovo motto, vojíne? Motto zní: „Jedna šance, jeden výstřel, jeden mrtvý,“ pane. Podmínky byly vynikající. Vanul mírný pravolevý vánek, je− hož rychlost Stephen odhadl na dva metry za sekundu. Vzduch byl vlhký, což kulku mírně nadnese. A bude se střílet v nezvlně− ném terénu s minimálními větrnými víry. Stephen sklouzl z pahorku zpět dolů a vsunul do hlavně čisticí tyč s jemným bavlněným hadříkem na konci. Nikdy neopomněl zbraň před střelbou vyčistit. I nejmenší krůpěj sražené páry nebo oleje mohla ránu o pár centimetrů vychýlit. Udělal na popruhu smyčku a znovu se uvelebil v trávě. Do komory vsunul pět nábojů. Šlo o typ M−118, který vyráběla renomovaná zbojovka v Lake City. Samotná kulka byla doutní− kového tvaru, vážila jedenáct a půl gramu a cíl zasahovala rych− lostí osm set metrů za sekundu. Stephen však kulky poněkud upravil. Navrtal jádro, naplnil ho malou výbušnou náloží a stan− dardní plášť nahradil keramickou špičkou, která dokázala pronik− nout většinou typů neprůstřelných vest. Rozložil tenkou utěrku na nádobí a položil ji na zem přesně v místě, kam měla dopadnout padající nábojnice. Kolem levé paže — 100 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174382