Stoupla jsem si na špičky, přitiskla své rty na její a uťala tak její blábolení. Její rty chutnaly jako žvýkačka, nejspíš to byla příchuť lesku na rty. Nebyl to žádný velký polibek – skoro bez jazyků – ale stačil. Vlila se do ní síla ze mě. Přerušila jsem polibek, odstoupila a podívala se na ni. Její podoba se stabilizovala. Já jsem taky neměla bůhvíkolik energie, ale tak špatně jako ona jsem na tom ještě nebyla. Vykulila modré oči do neuvěřitelné velikosti. „Jak… Co to bylo?“ „Polibek,“ řekla jsem suše. „Něco, čemu by ses zjevně měla naučit.“ Když jsem ji viděla, jak ohromeně civí, potřásla jsem hlavou. „Jsme nádoby na životní energii, Tawny. Ta obvykle proudí do našeho těla, ale někdy se dá poslat i jinému stvoření. Sukuby a inkubové ji dokážou vzájemně sdílet. To, co jsem ti teď dala, by tě mělo ještě chvíli udržet v chodu.“ „Já nevím,“ ozval se náhle Cody. „Myslím, že bys jí měla dát ještě víc, jen pro jistotu.“ Tawny se dotkla svých rtů, jako by stále cítila můj polibek. „Páni.“ Rozmazaná řasenka zmizela a najednou Tawny vypadala dokonale jako vždy. Sedla jsem si na opěradlo křesla, kde seděl Peter. „Dobře. Teď musíme přijít na to, jak je to vůbec možné. Co se stalo s vyvolavačem Nickem? Včera večer jste se k sobě tak měli.“ „No,“ začala s pohledem sklopeným na svoje nohy. „Nějak to nevyšlo.“ „Jak to, že to nevyšlo? Vždyť z tebe úplně slintal!“ „Jo, ale musel tam zůstat a zavřít, takže jsme včera nemohli nikam zajít. Odešla jsem bez něj. Dneska jsem mu volala, abychom si domluvili rande, a on mi řekl, že se mnou nikam jít nechce. Že chtěl jenom dát peníze na charitu, ale nic dalšího že nechce.“ „Tohle řekl?“ zeptala jsem se nevěřícně. Podezíravě jsem se na ni zadívala. „Cos mu řekla předtím?“ „Co myslíš?“ „Tos mu jenom zavolala a hned jsi ho pozvala na rande?“ „No, to ne… trochu jsme si povídali. Ne že by to k něčemu bylo. Připadalo mi, že ke konci už se nudil.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174372
To je ale překvapení. Tawny mi nepřipadala jako přebornice ve společenské konverzaci. Mohla jsem si jenom představovat, jak asi plácala a odradila ho tím. „Aha,“ řekla jsem zklamaně. Nick mi připadal jako sázka na jistotu. „Možná bys s nimi moc mluvit neměla. Co ta práce ve striptýzovém klubu? Zjišťovala sis něco?“ Trhla hlavou, narovnala se a vypadala, že se znovu rozbrečí. „Zkoušela jsem to. Řekli mi, že nemám potřebnou kvalifikaci.“ To už se ani chlapi neudrželi. „Jak můžeš nemít kvalifikaci na striptérku?“ podivil se Cody. „Jo. Copak nestačí jenom se svléknout?“ přidal se Hugh. „Řekli mi, že neumím tancovat,“ vysvětlila. Všichni jsme vytřeštili oči. „Jo tak…“ Napadlo mě, jestli bych si přece jen neměla přečíst tu příručku pro učitele. „Tak se na to podíváme.“ „Na co?“ „Na tebe, jak tančíš.“ Tawny se zděšeně rozhlédla po místnosti. „Tady?“ vyjekla. „Před vámi všemi?“ „Jestli se nedokážeš svléknout před kamarády, tak před kým teda?“ řekl Peter. Šťouchla jsem do něj loktem. „Nemůžu,“ zašeptala. „Tawny,“ vyštěkla jsem tónem seržanta na cvičáku. Nadskočila. „Nebudu se s tebou párat donekonečka. Jestli tu práci chceš, musíš pro to něco udělat. Teď se svlékni.“ „Ach,“ povzdechl si Hugh. „Čekal jsem deset let, abych slyšel, jak tohle říkáš jiné ženě.“ Našla jsem dálkové ovládání od CD přehrávače a zapnula ho. Začala hrát skladba „Tainted Love“. „Nemůžu se svlékat na hudbu z osmdesátých!“ „Tawny!“ Zděšeně na mě pohlédla a přešla doprostřed obýváku. Nejdřív tam jen tak stála a potom se pomalu pokusila pohnout. Říkám pokusila, protože se vůbec nepohybovala do rytmu. Bylo to až k nevíře. Nemyslím, že bych dokázala takhle vypadnout z rytmu, ani kdybych se o to snažila. Nakonec vzdala přešlapo99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174372
vání a začala nepatrně pohupovat tělem a pažemi. Bylo to nejneohrabanější a nejpříšernější představení, jaké jsem kdy viděla. Nakonec se usnesla, že už „tančila“ dost, a začala se svlékat. Zjevně se ale nedokázala soustředit na víc věcí najednou, takže u toho vzdala veškeré pokusy o tanec. Namísto toho zůstala stát a začala si rozepínat blůzu se zebřím vzorem. Na třetím knoflíku se ale zarazila a zápasila s ním dobře půl minuty. „Přestaň, prosím tě,“ řekla jsem a vypnula hudbu. „Sice máš za úkol brát lidem roky života, ale ne takhle.“ „To jsem byla tak špatná?“ pípla. „Bylas příšerná.“ Našpulila rty. „Ale no tak,“ vložil se do toho Cody, který byl v naší partě odjakživa nejpřívětivější. „To je dost hrubé.“ „Hele, mám být učitelka, ne kamarádka.“ „Georginina škola je hodně drsná,“ prohlásil vážně Peter. „Není to tak jednoduché,“ řekla Tawny a upřela na mě obviňující pohled. „Jestli jsi moje učitelka, tak mi teda ukaž, jak na to.“ S očekáváním se na mě upřely čtyři páry očí. Začala jsem protestovat, ale vzápětí jsem si uvědomila, že když Tawny pomůžu, o to dřív Niphon odjede z města. Slezla jsem z opěradla křesla a stoupla si do středu obýváku. „Dobře. Takže především ti unikají dvě věci. Za prvé musíš poslouchat hudbu a pohybovat se spolu s ní. Hudba má rytmus. Tak ho najdi. Pohybuj nohama a tělem – celým tělem – do rytmu. Staň se jeho součástí.“ Tawnin nechápavý pohled mi prozradil, že pro ni mluvím v hádankách. „Až přijde řada na svlékání, pamatuj, že to nesmíš dělat prakticky. Děláš to pro někoho jiného. Dodej tomu trochu dramatičnosti. Dodej tomu trochu umění.“ Zapnula jsem muziku a CD, které jsem tam měla namixované, přeskočilo na další skladbu. Byl to „Iron Man“. „Hej!“ podivila se Tawny. „Jak to, že pouštíš metal?“ „Ani ty neuděláš striptýz na Ozzyho,“ ušklíbl se Hugh. Dlouze jsem na něj pohlédla. „Já svedu striptýz na cokoli, zlato.“ Začala jsem se pohybovat. Vůbec jsem nad tím nemusela přemýšlet. Byla jsem tanečnicí už jako smrtelnice. Tanec jsem milo100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174372