Lewis se už zdaleka nechoval tak protivně jako dřív. „No jo,“ přitakal. U poštovní schránky zpomalili a vyrazili po příjezdové cestě. Hart šel v čele a oba se drželi ve stínech stromů a keřů. Lewis díky bohu mlčel. Zdá se, že se kluk učí, tedy pokud lze pětatřicetiletého muže označit za kluka. Hart si znovu vzpomněl na svého bratra. Po patnácti metrech se zastavili. Hart se pozorně rozhlížel, ale moc toho neviděl. Nad hlavou se mu třepetali netopýři a pak mu kolem ucha prolétlo další stvoření a neohrabaně přistálo na mokré zemi. Sakra, poletucha. Viděl ji poprvé v životě. Mhouřil oči a hleděl na mercedes. Všiml si rozbitého okénka, ale ženy nikde. Zahlédl je Lewis, který se náhodou ohlédl k soukromé cestě. „Podívej, Harte! Co to je?“ Otočil se, zpola připravený, že spatří policistku, která se zvedá z křoví a chystá se vystřelit z matně černé služební pistole. Nic však neviděl. „Co?“ „Jsou tam! Na jezeru!“ Hart se podíval na širou hladinu. Asi šedesát metrů od břehu plula nízká loďka, skif nebo kanoe. Směřovala k protějšímu břehu, ale jen pomalu. Na tu vzdálenost si nemohl být jistý, ale zdálo se mu, že ve člunu sedí dvě postavy. Brynn a Michelle je rovněž spatřily. Přestaly pádlovat a přikrčily se, aby tvořily co nejmenší cíl. Plavidlo se pohybovalo pouze setrvačností. „Ten alarm nebyla chyba,“ poznamenal Lewis. „Chtěly vodvést naši pozornost. Aby mohly zdrhnout v tom zkurveným člunu.“ Tohle se mu teda povedlo. Hart se na jezero ani nepodíval. Znovu se nechal přechytračit. Usoudil, že mozkem, který stojí za těmi triky, je určitě Brynn. Muži se rozběhli k jezeru. „Na brokovnici je to moc daleko,“ povzdechl si Lewis zklamaně. „A s pistolí mně to nikdy moc nešlo.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174364
Zato Hartovi ano. Nejméně jednou týdně chodil na střelnici. Teď zvedl ruku a začal mačkat spoušť. Pomalu, při každém výstřelu upravil náměr. Ostré detonace se nesly přes jezero a vracely se jako slabá ozvěna. První a druhá kulka zčeřily hladinu před loďkou, ale další už ne. Všechny našly cíl. Každých pár vteřin provrtala bok kanoe jedna střela a poslala do vzduchu dřevěné nebo laminátové odštěpky. Alespoň jednu z uprchlic musel zasáhnout. Viděl, jak se zhroutila, a vlhkým vzduchem se k němu donesl ženský výkřik naplněný děsem. Další výstřely. Nářek náhle ztichl. Kanoe se převrátila a potopila se. Hart vyměnil zásobník. „Nic se tam nehejbá.“ Lewis křičel, protože mu zalehlo v uších. „Dostal jsi je, kámo.“ „Každopádně se musíme přesvědčit.“ Hart ukázal na malý skif vytažený na břeh. „Umíš veslovat?“ „Jasně,“ potvrdil Lewis. „Přines nějaké kameny. Zatížíme těla.“ „To byla parádní střelba, Harte. Fakt, myslím to vážně.“ Lewis převrátil loďku, která ležela dnem vzhůru. Hart ovšem na střelbu nemyslel. Přesná střelba patří k základním dovednostem jeho profese. Stejně tak nemůže být truhlářem člověk, který neumí zacházet s pilkou a hoblíkem. Teď se vracel ke svým předchozím úvahám. Úkol stanovený pro tuto noc splnil a musí obrátit pozornost k dalším krokům. Jak se připraví na závažné důsledky vraždy těch dvou žen? Věděl totiž, že budou tvrdé.
GRAHAM BOYD NEKLIDNĚ poposedl na zelené pohovce. Mračil se a nedíval se na televizi, ale na starý stolek s bělozlatou deskou v rohu pokoje. Ležela pod ním krabice, která obsahovala žalostné pozůstatky jediného Brynnina pokusu něco uplést. Před 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174364
mnoha lety se rozhodla darovat neteři vlastnoručně vyrobený svetr. Vzdala se po patnácti centimetrech křivého rukávu. Anna vzhlédla od pletení. „Na chvíli toho nechám.“ Její zeť pozvedl tázavě obočí. Vyměnila velké modré jehlice za dálkový ovladač a ztišila zvuk. Graham znovu zahlédl její tvrdé jádro, jinak pečlivě zamaskované kudrlinkami na hlavě a shovívavým úsměvem v napudrované tváři. „Klidně mi to řekni hned. Stejně to z tebe dříve nebo později vytáhnu.“ O čem to sakra mluví? podivil se Graham a zalétl očima k němému nesmyslu na ploché obrazovce. Upřeně na něj hleděla. „O tom telefonátu. Jak ti volali ze školy.“ Nadechl se k vyhýbavé odpovědi, ale zase sklapl a nakonec přiznal: „Bylo to o něco horší, než jsem říkal.“ „Myslela jsem si to.“ Zopakoval, co se dozvěděl od výchovného poradce. Joeyho chození za školu, falšování omluvenky, nebezpečná jízda na skateboardu v závěsu za náklaďákem a minulý podzim dočasné vyloučení ze školy. „A prý to nebyla jediná rvačka, do které se namočil. Ale už jsem neměl odvahu vyptávat se na podrobnosti.“ „Aha.“ Anna přikývla. „Zdálo se mi, že něco není v pořádku.“ „Opravdu?“ Vrátila se k pletení. „Co s tím hodláš dělat?“ Graham pokrčil rameny a opřel se. „Napadlo mě, že si s ním promluvím, ale raději to nechám na Brynn. Ať si to s ním vyřídí sama.“ „Vidím, že tě to dost žere. Ani jednou ses nezasmál, a to je Drew Carey dneska obzvlášť vtipný.“ „Počítám, že to neudělal poprvé. Myslím jako že šel za školu. Co říkáš?“ „Podle mých zkušeností s dětmi je to velmi pravděpodobné.“ Anna věděla, o čem mluví. Brynn měla staršího bratra, který teď pracoval jako učitel, a mladší sestru, počítačovou specialistku. Příjemní, laskaví lidé, zábavní, s nimiž je radost posedět. A konvenční. Brynn na rozdíl od svých sourozenců často plavala proti proudu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174364