Avenue představovala po celá léta dělicí čáru mezi černošským a hispánským Harlemem. Jakmile jste se ocitli na východ od Pětky, byli jste na druhém břehu. Pořád jste byli „senza“, pořád jste byli „bájo“, ale už to byl trochu jiný Harlem. Jax sledoval jejich odchod. „Sáfra.“ Byl ve vězení hodně dlouho. „Moje řeč,“ přitakal Ralph. Změnil úhel náklonu a zkřížil ruce na prsou jako nějaký egyptský princ. Jax minutku počkal, sklonil se a zašeptal faraonovi do ucha: „Potřebuju bouchačku.“ „Seš čerstvě venku, čéče,“ prohlásil Ralph po chvíli. „Jestli ti skřípnou prdel s bouchačkou, v cuku letu seš zpátky v díře. A za bouchačku ještě pořád musíš odkroutit v Rikers kalendář. Proč chceš takhle riskovat?“ „Dokážeš to, nebo ne?“ zeptal se Jax trpělivě. Vyžilý chlapík znovu změnil polohu a zvedl na Jaxe hlavu. „Myslím, že je to v pohodě. Akorát si nejsem jistej, jestli vím, kde ti mám něco najít. Myslím bouchačku.“ „V tom případě si já nejsem jistej, že vím, komu mám dát to− dle.“ Král graffiti vytáhl svazek bankovek, oddělil několik dvace− tidolarovek a podal je Ralphovi. Pochopitelně si přitom počínal velmi opatrně. Když jeden černoch předává na ulici v Harlemu druhému černochovi peníze, může to snadno vyvolat zdvižené obočí policisty, i kdyby ten člověk jen odváděl desátek pastorovi z nedalekého baptistického kostela Nanebevzetí. Jediným, kdo v tomto případě zdvihl obočí, však byl Ralph, který si nicméně strčil bankovky do kapsy a pohlédl na zbytek ru− ličky. „Že seš ale vystlanej řádnýma papírama.“ „Jasnačka. A část z nich teď patří tobě. Plus šance na další. Šťastnej den.“ Jax schoval ruličku. „Co to má bejt za picačku?“ zabručel Ralph. „Malá. Něco, co se dá snadno schovat, jestli mi rozumíš.“ „Bude tě stát pět.“ „Kdybys řekl dvě, šel bych na to.“ „Studená?“ zeptal se Ralph a měl tím na mysli, zda si Jax přeje zbraň s vyraženým registračním číslem na rámu. „Co si myslíš?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174360
„Tak to si se dvěma naser,“ prohlásil malý Egypťan. Teď už byl kurážnější: málokdo zabije člověka, který mu může obstarat, co potřebuje. „Tři,“ nabídl Jax. „Půjdu na tři a hemi.“ Jax chvíli uvažoval. Nakonec zaťal ruku v pěst a plácl si s Ral− phem. Znovu se rozhlédl kolem sebe. „Ale potřebuju ještě něco jinýho. Máš ňáký kontakty ve školách?“ „Ňáký. O jakých školách mluvíš? O Queensu, békáčku ani Bronxu nic nevím. Vyznám se akorát tadydle v obci.“ Jax se v duchu ušklíbl a pomyslel si: „V obci,“ no to mě podrž. On sám vyrostl v Harlemu a nikdy nebydlel nikde jinde na ze− měkouli, s čestnou výjimkou vojenských kasáren a věznic. Když to bylo nutné, dalo se téhle čtvrti říkat „sousedství“ nebo „zástav− ba“, ale nikdy ne obec. V L. A. nebo v Newarku možná obce měli. A taky v částech békáčka. Jenže Harlem byl úplně jiný vesmír a Jax byl na Ralpha nakrknutý, že použil takový výraz, přestože měl za to, že tenhle drobný kostlivec neměl v úmyslu svou čtvrť shazovat; nejspíš se jen hodně díval na špatnou televizi. „Tady mně to stačí,“ řekl. „Můžu se poptat.“ Ralph opět působil poněkud neklidně – což ovšem nebylo nic překvapivého s ohledem na fakt, že před ním stál chlap zatčený kdysi za dvě pětadvacítky a zajímal se o bou− chačku a střední školu. Jax mu podstrčil dalších čtyřicet dolarů. Zdálo se, že se tím Ralphovo svědomí značně upokojilo. Jax vytáhl z kapsy vojenského kabátce arch papíru. Byl na něm článek stažený z internetové verze newyorského Daily News. Jax podal článek opatřený záhlavím Blesková zpráva – aktualizováno Ralphovi a poklepal na něj tlustým prstem. „Potřebuju najít tu holku. Tu, o který se tam píše.“ Ralph si přečetl titulek V MIDTOWNU BYL ZASTŘELEN PRACOVNÍK MUZEA i text pod ním a zvedl hlavu. „Nic se tam o ní nepíše – kde bydlí, jak se to má s její školou, nic. Dokonce tam ani nepíšou to její posraný jméno.“ „Jmenuje se Geneva Settleová. A pokud jde o všechno ostatní,“ Jax ukázal na kostlivcovu kapsu, v níž před chvílí zmizely peníze, „od toho ti platím ty Frankliny.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174360
„Proč ji chceš najít?“ zeptal se Ralph a stále civěl na článek. Jax se na minutku zarazil a pak se naklonil těsně k Ralphovu zaprášenému uchu. „Někdy se lidi vyptávaj, rozhlížej se kolem a pak se toho ke svý smůle dozví víc, než by měli vědět.“ Ralph se chtěl zeptat ještě na něco dalšího, ale poté si zřejmě uvědomil, že Jax sice zřejmě mluví o něčem, co mu provedla ta holka, ale stejně tak mohl mít tenhle král krvavého graffiti na mysli, že je i samotný Ralph příliš zvídavý. „Dej mi hodinku dvě.“ Malý faraon předal Jaxovi své telefonní číslo, odstrčil se od ple− tivového plotu, zvedl z trávy nedopitou lahev whisky a vyrazil po ulici. Roland Bell projížděl ve svém neoznačeném služebním Fordu Crown Victoria centrálním Harlemem, který tvořila směsice obyt− ných a komerčních budov. Prodejny nadnárodních řetězců – Path− mark, Duane Reade, Popeyes, McDonald’s – zde spolužily s drob− nými lokály provozovanými „mamkou a taťkou“, kde si člověk mohl nechat proplatit šeky, zaplatit účty, případně si koupit pa− ruky z lidských vlasů, příčesky, africké umění, alkohol nebo ná− bytek. Mnoho starších budov bylo zchátralých a víc než dost jich bylo zatlučeno prkny nebo zapečetěno kovovými okenicemi po− setými graffiti. Stranou od rušnějších ulic čekaly na metaře poka− žené domácí spotřebiče, u mnoha budov a stok se tyčily hromady harampádí a na prázdných pozemcích se zelenal plevel nebo im− provizované zahrádky. Billboardy počmárané dalšími graffiti zva− ly na akce v Apollu a několika dalších velkých lokálech, zatímco prakticky všechny zdi a překližkové desky byly pokryty stovkami letáků velebících vystoupení málo známých moderátorů, diskžo− kejů a komiků. Mladí lidé se shlukovali ve skupinkách a někteří z nich sledovali policejní auto jedoucí za Bellem se směsicí obe− zřetnosti, přezíravosti a v některých případech i ryzího opovržení. Když ovšem Bell s Genevou a Pulaským pokračovali na západ, atmosféra se proměnila. Opuštěné budovy zde byly strhávány nebo renovovány a poutače před staveništi znázorňovaly, jaké idylické domy zde brzy nahradí ty staré. Také Genevin blok, který se nacházel nedaleko od strmého a skalnatého parku Morningside a Kolumbijské univerzity, byl překrásný: ulici lemovaly stromy 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174360