„Martise?“ Zdálo se, že i z chodby vycítil její utrpení. „Ano, jsem tady a zavírám dveře na závoru,“ hlásila. Navzdory svému tvrzení ale stiskla kliku, neboť si vzpomněla, že se ho neze ptala na knihovnu. Udiveně povytáhl obočí. Martise na okamžik zradil hlas. „Lorde Creeghane, smím v době vaší nepřítomnosti využívat knihovnu? Nemohu se moc hýbat, proto bych si ráda krátila čas četbou.“ Formálně se jí uklonil. „Jste mým hostem, drahá lady, proto zde buďte jako doma. Všechny místnosti jsou vám k dispozici. Vezměte si, nač máte chuť. Celkem mě překvapuje, že se ptáte na takovou samozřejmost.“ Sladce se usmála. „Ach, pane, z nás dvou jste to vy, kdo je zvyk lý brát si věci bez dovolení.“ „Beru si pouze to, co mi patří,“ opáčil pohotově. Martise zrudla, uklonila se mu a zabouchla dveře. „Závora,“ připomněl jí mdle. Hlasitě ji zasunula. „Dobrou noc, madam!“ „Zaplaťpánbůh, že je pryč,“ zamumlala si pro sebe. Ale Bruce ji slyšel. Cestou na lůžko ji vyprovázel jeho tichý škodolibý smích a zvonil jí v uších i poté, co se zachumlala pod přikrývku. Bruce odjel a hrad se bez něho náhle zdál prázdný. Hogarth byl zamlklý, Elaina se stáhla ještě víc do sebe, dokonce i Holly jako by ztichla. Bratranci se spolu se svým otcem převážně zdržovali venku, prv ní dva dny dokonce ani nepřišli na večeři. Počasí se zhoršilo. Jak se Martise dozvěděla od Hogartha, v takovém nečase se špatně počítají ovce. Jeden z tažných koní navíc uklouzl a musel být utracen. A tím to zdaleka neskončilo. K malérům jako by docházelo na každém kroku. I Martise propadla malomyslnosti. Ačkoliv dostala od Bruce svolení obrátit jeho knihovnu vzhůru nohama, neměla na to sílu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174339
První den ji zraněný kotník ukrutně bolel, kdykoliv na něj sebe méně došlápla. Berle jí při hledání byly spíše na překážku než k užitku. Přesto prolistovala svazky naskládané v první řadě, aniž přesně věděla, co vlastně hledá. Pak ji napadlo, že musí prohledat jednu knihu po druhé, protože drahý kámen se může ukrývat v kterékoliv z nich. Stačí vytrhnout pár stránek a zasunout smaragd do vzniklé drážky. Avšak na policích hřadují stovky knih, proto ji čeká nezávidění hodný úkol. A musí jej stihnout do Creeghanova návratu. Druhý den se zaměřila na stůl v knihovně. Zklamaně zjistila, že toho v něm moc není. Kalendář s několika poznámkami, tabák, ně kolik dýmek, dopisní papír a psací potřeby, almanach, pár starých vzkazů a to bylo všechno. Nezbývalo než se opět zaměřit na knihy. Klesla na denní lůžko se sametovými závěsy a přemítala, zda sem Mary často zavítala. Dovedla si představit dámu schoulenou na polštáři s knihou v ruce, zatímco se její manžel věnuje svým povin nostem. Denní lůžko byla široká postel se čtyřmi sloupky stojící na nohách v podobě dračích tlap. Pokrýval ji zlatý damašek a spous ta polštářů. Stála diskrétně ve výklenku, takže si místnost podržela charakter knihovny, a přesto jako by člověka zvala, aby se na ni natáhl. Martise by zajímalo, zda tu Bruce často přespává. Přinutila se vypudit dotěrnou myšlenku z hlavy, ale ta se jí ustavičně vracela a nutila ji dumat nad tím, zda zde nocoval od doby, kdy vstoupila do jeho hradu. Tehdy v noci se zčistajasna objevil na balkoně. Možná byl celou dobu tady ve vedlejší místnosti, takže vycítil její přítom nost a vyšel ven… Takhle se nikam nedostane. Natáhla se na zlatavý přehoz a málem si zoufala. Musí odjet dřív, než dočista propadne tajuplnému a vzrušujícímu kouzlu pána tohoto hradu. Musí najít smaragd a utéct. Ale co Mary? A co lodě, které za úplňku ztroskotávají u pobřeží? Co Clarissa Cunninghamová? Tohle není její věc. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174339
A přesto je. Zdálo se jí, že s každým uplynulým dnem sem stále víc a víc patří. Knihovna jí toho zatím moc neprozradila, ale ještě se nestihla probrat všemi nekonečnými svazky. Mnohokrát za ní přišla Elaina, která cítila povinnost se o ni starat. Se zbytkem rodiny se scházela u stolu. Každý večer usedala na své místo v naději, že se o hradu něco dozví. Anebo o Bruceovi. Doufala marně. Šestý den po Bruceově odjezdu se vydala na průzkum knihovny v noci. Kotník už ji jenom trochu pobolíval, a tak mohla po žebříku vyšplhat k horním policím. Takhle to od té doby chodilo každou noc, až nadešel desátý den. V tu dobu již upustila od zběsilého pobíhání sem a tam a věnova la se systematickému pátrání. Byl to poněkud nudný úkol. Brala do rukou jednu knihu po druhé, přejížděla prsty po zdobených policích. Plně se soustředila na svoje počínání. Stačila si na hrad zvyknout, a tak nevěnovala pozornost praská ní starého dřeva a věčnému skučení větru za oknem. Meluzína si vždycky něco šeptala, někdy kvílela a sténala a často naříkala jako duše v očistci. Jako dnes v noci. Vítr pomstychtivě dorážel na zdi hradu a sku čel na cimbuří. Zezdola k Martise doléhalo hučení příboje tříštícího se o rozervané skály. Včera v noci dokončila prohlídku nejhořejší police a nyní se chystala o patro níž. Nejprve prsty prozkoumala obložení, potom se pustila do svazků. Byla to díla z pera Shakespeara, Bacona a Ten nysona. Obdivně zkoumala krásnou vazbu starých tisků, když vtom jí po zádech přeběhl mráz. Někdo vstoupil do místnosti. Sleduje ji. Nejprve se zarazila, pak se opatrně otočila, neboť stála nahoře na žebříku. Lord Creeghan se vrátil domů. Záře plynových lamp zdůraznila barvu jeho očí. Náhle se zdály zlatavé. Ledabyle se zády opíral o dveřní rám s pažemi založenými na hrudi. Vlasy měl rozcuchané větrem a ebenově černé kadeře mu 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174339