„V tom případě vezměte na vědomí, že můj pravý hák je de− setkrát záludnější než Westcliffův.“ St. Vincent se zakřenil. „Povězte mi, zlatíčko, co je příčinou zlé krve mezi vámi a hrabětem?“ Zaskočená důvěrným oslovením, chtěla se Lillian nejprve bránit, ale pak si to rozmyslela. Koneckonců je od Sebastiana hezké, že se kvůli ní vzdal ranní projížďky a doprovází ji do sídla. „Obávám se, že se jedná o nesnášenlivost na první po− hled,“ odvětila. „Já považuji Westcliffa za nabubřelého křupana a on mě za nevycválaného spratka.“ Pohodila rameny. „Možná máme oba pravdu.“ „Podle mě se oba mýlíte,“ oponoval St. Vincent. „Inu, vlastně… Já jsem skutečně paličatá,“ přiznala Lillian. Muž se pobaveně zazubil. „Opravdu?“ Dívka přikývla. „Vždycky musí být po mém a pokud ne, jsem naštvaná. Příbuzní mi často předhazují, že jsem tempera− mentní po babičce. Byla pradlenou v docích.“ Tahle poznámka Sebastiana pobavila. Líbilo se mu, že se jeho společnice bez zábran přirovnává k nejspíš velice hubaté ženě z lidu. „Byly jste si s babičkou blízké?“ „Och, moje bábinka je zkrátka fantastická. Pusa jí jede jako šlejfířce, věčně má dobrou náladu a vždycky mě rozesměje, až se popadám za břicho. Ach… pardon. Vím, že v přítomnosti gentlemana dáma o ,břiše‘ zásadně nehovoří.“ „Jsem v šoku,“ pravil St. Vincent chmurně. „Ale to mě pře− jde.“ Okatě se kolem sebe rozhlédl, jako by se chtěl ujistit, že je opravdu nikdo neposlouchá, a pošeptal dívce do ucha: „Já vlast− ně gentleman vůbec nejsem.“ „Vždyť jste vikomt. Nebo ne?“ „Což ale neznamená, že nemohu být zpustlík. Vy toho o aris− tokracii moc nevíte, že ne?“ „Troufám si tvrdit, že toho vím víc, než je mi milé.“ St. Vincent se na ni vyzývavě usmál. „A to jsem se domníval, že se za jednoho z nás chcete provdat. Že bych se mýlil? Měl jsem zato, že vy a vaše sestra jste dvě dolarové princezny, jež se z kolonií přeplavily přes oceán, aby ve staré dobré Anglii ulovi− ly urozeného manžela.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174337
„Z kolonií?“ opakovala nevěřícně Lillian s dětským úškleb− kem. „Pro případ, že by vám to ušlo, pane, připomínám, že jsme vyhráli revoluci.“ „Aha. Zřejmě jsem si toho dne zapomněl přečíst noviny. Jak tedy zní odpověď na moji otázku?“ „Ano,“ přiznala uzardělá dívka. „Rodiče nás sem přivezli, aby nás zde výhodně provdali. Rádi by obohatili rodinu o mod− rou krev.“ „Sdílíte jejich přání?“ „Dneska bych kupříkladu někomu radši pustila žilou,“ po− dotkla s ohledem na Westcliffa. „Vy jste ale násilnická povaha,“ chechtal se St. Vincent. „Jestli vás Westcliff znovu namíchne, tak je mi ho předem líto. Asi byste ho měla v předstihu varovat…“ Odmlčel se, když si všiml dívčina ublíženého výrazu. Neušlo mu, jak se Lillian ostře nadechla. Pravým stehnem jí projela nesnesitelná bolest. Byla by se svezla do trávy, kdyby ji muž bleskově nezachytil. „Ach, sakra,“ ulevila si nešťastně a neohrabaně se chytila za křečí sužovaný sval. Sténala skrze zaťaté zuby. „Sakra, sakra…“ „Co se vám stalo?“ vyděsil se Sebastian. Opatrně ji posadil na pěšinku. „Chytla vás křeč?“ „Ano…“ Pobledlá a rozechvělá zoufale svírala bolavou kon− četinu, v obličeji útrpný výraz. „Pane Bože, to je bolest!“ Muž se k ní sklonil. Zamračil se. V sametovém hlase zazněl naléhavý tón. „Slečno Bowmanová…, zvládla byste dočasně pustit z hlavy všechna upozornění, týkající se mé špatné po− věsti? Rád bych vám pomohl.“ Lillian se mu zadívala do tváře. Vyčetla z ní pouze upřímný zájem a touhu pomoci. Přikývla. „Hodné děvče,“ zamumlal. Jemně ji podepřel. Nepřestával povídat, aby odvrátil Lillianinu pozornost, a zkušeně zalovil pod nabíranou sukní. „Nepotrvá to dlouho. Doufám, že nás ni− kdo nezahlédne. Nerad bych vás kompromitoval. Pochybuji, že by náhodný divák uvěřil poněkud otřepané historce o nesne− sitelné křeči…“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174337
„Kašlu na všechny,“ přísahala Lillian. „Hlavně ať je to pryč.“ Cítila, jak jí mužova teplá dlaň něžně klouže po noze. Skrze tenkou látku spodních kalhot nahmatal konvulzí staženou za− tvrdlinu. „Tady je to. Zadržte dech, drahá.“ Poslechla. Cítila, jak jí hněte postižené místo. Téměř vykřikla, když se svalem rozlil žár. Vtom strázeň pominula a vystřídala ji únava. Lillian se o muže důvěřivě opřela a dlouze vydechla. „Děku− ji vám. Už je to o hodně lepší.“ Sebastian se mdle pousmál a urovnal jí sukni. „Není zač.“ „Tohle se mi přihodilo poprvé,“ prohodila a zkusmo opatrně zahýbala nohou. „Nepochybně jde o následek hrdinského činu v dámském sedle. Natáhla jste si sval.“ „Ano, nepochybně.“ Zrůžověla, když v rozpacích přizná− vala: „Nejsem na ně zvyklá. Obvykle jezdím obkročmo.“ Sebastian se přímo rozzářil. „Velice zajímavé. Očividně ne− mám ponětí, co všechno se v Američankách skrývá. Kupříkladu jsem netušil, jak půvabně se umějí červenat.“ „To byste se divil, čeho všeho jsem schopná,“ prohodila dív− ka ledabyle. Muž se ušklíbl. „Hrozně rád bych tu s vámi takhle seděl a klábosil, miláčku, ale je nevyšší čas vrátit vás mamince. Můžete se postavit? Roz− hodně by vám neprospělo, kdybyste se mnou strávila moc času o samotě.“ Narovnal se a pomohl Lillian ze země. „Vypadá to, že jste mě vykurýroval,“ poznamenala dívka a nejistě zatížila nohu. St. Vincent jí nabídl rámě. Sledoval, jak opatrně našlapuje. „Všechno v pořádku?“ „Ano, děkuji vám,“ odvětila a spokojeně se do něj zavěsila. „Jste ke mně velice laskavý, pane.“ V blankytných očích mu podivně zajiskřilo. „Vůbec nejsem laskavý, zlato. Hodný jsem jedině tehdy, když mi z toho plynou nějaké výhody.“ Lillian se bezstarostně zazubila. „Chcete tím naznačit, že mi z vaší strany hrozí nějaké nebezpečí, pane?“ Přestože se St. Vincent dál tvářil krotce, náhle ji znepokojivě spaloval pohledem. „Obávám se, že ano.“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174337