v horní části zad. Evie se zajíkla a pokusila se mu vykroutit, ale marně. Dál ji zkušeně hnětl. „Nejsi tatáž žena jako před několika dny,“ zamumlal. „Už nejsi čekanka ani panna, ani to bezmocné dítě, jež muselo čelit ústrkům ze strany Maybrickových. Jsi šlechtična s obrovským majetkem a nezvedeným manželem. Jakými pravidly se teď začneš řídit?“ Evie unaveně zavrtěla hlavou. Zdálo se, že společně s napě tím ve svalech ztratila schopnost ovládnout emoce. Obávala se, že kdyby se pokusila promluvit, rozplakala by se. Proto radši mlčela, tiskla víčka pevně k sobě a snažila se pravidelně dýchat. „Až do sud ses pokoušela dělat radost druhým,“ slyšela ho říkat, „avšak dvakrát jsi neuspěla. Proč nechceš pro změnu potěšit sebe? Proč si nestanovíš vlastní pravidla? Doteď ses držela společenských kon vencí a cos z toho měla?“ Evie nad otázkou uvažovala. Sykla blahem, když manželovy zručné prsty vyhmátly zvlášť bolavé místo. „Zvyklosti se mi líbí,“ prohlásila po chvíli. „Co je na tom špatného, být obyčejný člo věk?“ „Nic. Ale ty nejsi obyčejná – to bys nikdy nepřišla za mnou a místo toho by ses provdala za bratrance Eustacha.“ „Byla jsem zoufalá.“ „Což není jediný důvod.“ Mužův tichý hlas zněl jako předení kočky. „Také jsi dostala chuť na ďábla.“ „Nedostala! Nedostala!“ „Bavilo tě tlačit mě do kouta, mě, neslavně proslulého zálet níka. V mém vlastním domě jsi mi učinila nabídku, kterou jsem si nemohl dovolit odmítnout. Nezkoušej to popřít. Moc dobře tě totiž znám.“ Vzdor smutku a zoufalství Evie ke svému úžasu zjistila, že se usmívá. „Možná jsem si to opravdu užívala. Chviličku,“ přiznala. „Určitě se mi líbila představa, jak bude moje rodina zuřit, až se dozví o mém sňatku.“ Náznak veselí zmizel, když mrzutě dodala: „Jak jsem život s nimi nenáviděla! Kéž by mě otec nechal u sebe! Vždyť mohl někoho najmout, aby mě hlídal…“ „Propánakrále,“ zděsil se Sebastian. Očividně její nápad nesdí lel. „Proč by si sem měl nastěhovat děcko?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174336
„Protože jsme jedna rodina. Neboť jsem byla jediný blízký člo věk, kterého na světě měl!“ Za svoje prohlášení si vysloužila rozhodné zavrtění hlavou. „Muži takto neuvažují, zlato. Tvůj otec předpokládal – velice správně –, že život bez něho ti jedině prospěje. Uvědomoval si, že pokud nebudeš vychována jako řádná dáma, nikdy se dobře neprovdáš.“ „Ale kdyby věděl, jak se mnou Maybrickovi zacházejí…, jak mě týrají…“ „Co tě vede k přesvědčení, že tvůj táta by byl jiný?“ Sebastia nova otázka jí otřásla. „Vždyť to byl pouliční boxer. Sotva se uměl ovládat. Možná kdybyste se viděli častěji, také bys od něj schytala pár facek.“ „Tomu nevěřím!“ rozčílila se Evie. „Přestaň se čepýřit,“ zavrčel Sebastian a natáhl se po sameto vé róbě. „Jak už jsem řekl, nikdy bych se nesnížil k tomu, abych udeřil ženu. Ale svět je plný mužů, kterým to potíže nedělá. Je velmi pravděpodobné, že tvůj otec byl jedním z nich. Můžeš se se mnou hádat, jak chceš, ale nebuď tak naivní a nestav Jennera na piedestal, lásko. Posuzuj ho podle světa, v němž se pohyboval – mezi spodinou, v hráčských doupatech, mezi darebáky a pod vodníky. V porovnání s nimi byl opravdu slušný člověk. Věřím, že by má slova považoval za pochvalu. Zvedni ruce.“ Zručně jí přetáhl šaty přes hlavu, urovnal sukni přes boky a pomohl Evii do rukávů. „Tohle není život pro tebe,“ prohlásil vlídně. „Ty patříš do nějakého venkovského sídla. Měla by sis rozprostřít pokrývku na zelený trávník a pojídat jahody se šlehačkou. Projíždět se v kočáře. Navštěvovat přítelkyně. A jednoho dne mi dovolit, abych s tebou zplodil dítě. Docela by tě zaměstnalo. A měla bys něco společného se svými kamarádkami, které jsou už bezpochyby v jiném stavu.“ Ohromena manželovou přímočarostí, zadívala se do jeho po hledné tváře, vznášející se těsně nad ní. Jako by se nabízel, že jí koupí štěně. Copak je skutečně tak neomalený, jak vypadá? „Projevoval bys o našeho potomka nějaký zájem?“ vysoukala ze sebe po několika bolestných polknutích. „Ne, kotě. Nejsem rodinný typ, stejně jako jím nebyl tvůj otec. Ale zajistil bych vám všechno, co byste potřebovali.“ Oči mu čtve 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174336
rácky zajiskřily. „Děti bych sice nevychovával, ale s radostí bych je plodil.“ Postavil se za ni, aby jí zapnul šaty. „Rozmysli si, co chceš,“ poradil jí. „Je velice málo věcí, které nemůžeš mít. Stačí natáhnout ruku a vzít si, co žádáš.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174336