Její gesto mělo rozptýlit napětí, které se mezi nimi vytvo− řilo. Atmosféra však zůstala nadále těžká, elektrizující, jako ticho před bouřkou. Jackův úsměv najednou působil strojeně, když jí řekl: „Párkrát v životě už jsem litoval, že jsem prosadil svou. Tahle situace je zrovna ten případ.“ „Nemám chuť se bavit o hloupostech, pane Devline. Chtěla bych dokončit práci.“ „Dokončit práci,“ zopakoval po ní a zasalutoval jako voják před velícím důstojníkem. Přistoupil k psacímu stolu, opřel se o jeho mahagonovou desku a sklonil se nad poznámkami. „Vlastně jsme hotovi. Prvních třicet stran na úvodní díl stačí. Až provedete opravy, na kterých jsme se dohodli, dám rukopis do tisku.“ „V desetitisícovém vydání?“ připomněla mu opatrně jeho slib. „Ano.“ Jack se při pohledu na její rozpačitý výraz usmál, protože hned poznal, co ji trápí. „Nebojte se, slečno Briarsová, všechno se prodá. Na takové věci mám nos.“ „Nejspíš ano,“ připustila váhavě. „Ale víte…, ten příběh… hodně lidí pobouří. Je dost skandální. Hlavní hrdinka se chová nemravně a já jsem ji za to neodsoudila.“ „A právě proto se bude kniha prodávat, slečno Briarsová.“ Amanda se usmála. „Stejně jako kniha madam Bradsha− wové, že?“ Jacka příjemně překvapilo, že si dokáže dělat legraci sama ze sebe. Něco takového nečekal. Odlepil se od stolu a přistou− pil k ní. Amandu jeho náhlá blízkost vyvedla z rovnováhy. Nebyla schopna pohlédnout mu přímo do tváře, a tak bloudila pohledem od okna k podlaze, až její zrak utkvěl na horním knoflíku jeho kabátu. „Vaší knihy se prodá víc, trumfnete slavnou Bradshawo− vou,“ oznámil jí Jack vesele. „A ne proto, že je nemravná. Jste skvělá vypravěčka a napsala jste poutavý příběh. Líbí se mi, že jste nemoralizovala nad hrdinčinými prohřešky. Čtenář s ní naopak musí sympatizovat.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174186
„Vždyť já s ní taky sympatizuji,“ přiznala se Amanda. „Myslím si, že není nic horšího než manželství bez lásky. A kolik žen je donuceno vdát se jen proto, že potřebují finanční zajištění! Kdyby si ženy mohly na sebe samy vydělávat, ubylo by zoufalých nevěst a nešťastných manželek.“ „Máte velmi nekonvenční názory, slečno Briarsová,“ ko− mentoval pobaveně. Zamračila se. „Myslím, že jsou prostě rozumné.“ Náhle pochopil, že jí začíná rozumět. Amanda je natolik důsledná ve svém realistickém pohledu na svět, že dokáže odhodit společenské konvence a pokrytectví, jimž se ostatní vesměs bez přemýšlení podřizují. Má pravdu. Proč by se žena měla vdávat jenom proto, že se to od ní čeká? Proč by neměla mít právo volby? „Možná si většina žen myslí, že je pohodlnější se vdát než se samy živit,“ prohlásil provokativně. „Cože? Pohodlnější?“ zvolala pohoršeně. „To si opravdu myslíte, že celoživotní dřina v domácnosti je pohodlnější než práce? Ženy potřebují vzdělání, aby měly jinou možnost než manželství a domácnost.“ „Ale žena přece muže k životu potřebuje,“ dobíral si ji Jack. Když viděl, jak se hrozivě kaboní, natáhl před sebe ruce v obranném gestu. „Uklidněte se, slečno Briarsová. Jen jsem žertoval. Nechci, abyste mě praštila po hlavě jako lorda Tirwit− ta. Vlastně s vámi souhlasím. Ani já nejsem zastáncem man− želství. Hodlám se mu sám za každou cenu vyhnout.“ „Vy jste nikdy nezatoužil po ženě a po dětech?“ „Bůh chraň!“ zeširoka se usmál. „I to největší trdlo by po− chopilo, že bych byl špatný manžel.“ „To ráda věřím,“ přikývla Amanda se smutným úsmě− vem. Jakmile dopsala Amanda jednu knihu, měla ve zvyku hned začít novou. Pokud nepsala, cítila se nesvá a zbytečná. Musela mít v hlavě stále nějaký příběh, jinak její život ztrácel smysl. Nikdy jí třeba nevadilo stát ve frontě nebo čekat v kočáru. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174186
Neztrácela čas. Promýšlela zápletku, třídila a zavrhovala různé nápady, pohrávala si s útržky dialogů. Tentokrát poprvé v životě neměla žádný zajímavý nápad, žádná zápletka se jí nezdála dost lákavá, aby ji chtěla rozvíjet. Skončila s úpravami Zkažené dámy, a byl tedy čas zahájit práci na další knize, ale z neznámých důvodů se jí do toho vůbec nechtělo. Zvažovala, zda příčinou není Jack Devlin. Za poslední mě− síc se její život velmi změnil. Dosud žila spíš ve svém vnitřním světě, a najednou ji Jack vtáhl do toho skutečného. A tak se její obvyklý způsob života obrátil vzhůru nohama. Váhala, zda by neměla Jacka požádat, aby ji přestal navštěvovat. Devlin si zvykl zastavit se u ní aspoň dvakrát v týdnu. Bez ohlášení se prostě objevil na prahu. Někdy v poledne, jindy k večeru, kdy jí nezbývalo než pozvat ho, aby s ní povečeřel. „Učili mě, že nemám krmit toulavá zvířata,“ prohlásila Amanda výhrůžně, když se u ní ve dveřích objevil už potřetí. „Prý se potom ráda vracejí.“ Sklonil hlavu na stranu a nasadil výraz prosebníka. „To už je čas na večeři? Neuvědomil jsem si, že je tak pozdě. Tak já půjdu. Kuchařka už na mě doma určitě čeká. Asi dostanu stu− denou bramborovou kaši nebo ohřívanou polévku od oběda.“ Amanda se nedokázala tvářit přísně. „Při vašich možnos− tech, pane Devline, prostě nevěřím, že máte tak špatnou ku− chařku. Slyšela jsem, že žijete v opravdovém zámku, kde se kolem vás točí armáda služebnictva. Jistě by vás nenechali hla− dovět.“ Než jí stačil odpovědět, vnikl do předsíně závan ledového vzduchu a Amanda přikázala Sukey, aby zavřela dveře. „Pojďte dál, než zmrznu jako rampouch,“ vyzvala Devlina. Ten se rozzářil, vešel do příjemně vytopeného domu a hla− sitě nasál vůni z kuchyně. „Cítím dušené hovězí?“ obrátil se s tázavým pohledem k Sukey, která ho obdařila širokým úsmě− vem. „Pečené hovězí, pane Devline. S tuřínovou kaší a se špe− nátem. A potom bude zákusek s tím nejlahodnějším me− 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174186