„Daylin je umí upevnit, milady. A protože ses přiznala ke zlo− myslnostem…“ „Když zlomyslnosti způsobím, tak je taky přiznám!“ odsekla. „Až si uvědomíš, že za ně konečně zaplatíš.“ „Dej ode mne ty ruce pryč!“ „Tentokrát ne, milady.“ Daniela protestovala a divoce se Adrienovi vzpírala. „Oka− mžitě mě pusť. Postarám se, aby král…“ „I kdyby mě král za můj záměr pověsil na nejvyšší strom, mila− dy, neodradí mě to!“ Zuřil. Srdce mu tlouklo po úleku z hrozícího pádu a byl roz− hodnut. Pět stop od nich stál pařez. Adrien k němu rázně zamířil a přes Danielin zoufalý odpor a snahu s ním zápasit si ji nemilosrdně přehnul přes koleno. Během několika okamžiků jí dal pěkných pár ran na zadek. Sotva si uvědomoval její kvílení a slova pomsty− chtivosti a vzteku. Neuvažoval nad situací, dokud neucítil, jak se mu do stehna zaryly její dokonalé malé zoubky. Poté jí uštědřil nejtvrdší ránu, takovou, která ji přinutila vykřiknout – a přestat kousat. Pak začal vnímat její tělo. Její svůdné, vábivé křivky, její vůni. Vyděšeně ji postavil zpátky na nohy, vstal a výhrůžně k ní přistoupil, když od něho ustoupila a zůstala strnule a vzdorovitě stát. Zahrozil jí prstem a drsným, hněvivým hlasem řekl: „Už žádné žerty. Už mi neprovedeš ani jedinou zlomyslnost, rozumíš?“ Třásla se, přemáhala slzy a jistě bojovala s pokušením vrhnout se na něho a vyškrábat mu oči. Z očí jí sálal zelený oheň. Tmavé vlasy měla divoce rozcuchané, což jí dodávalo překvapivě smy− slný výraz. Uvědomil si, že si musí připomenout, že i když je manželství hra a nevěsty mohou být velmi mladé, dává přednost zralejším ženám – Joanně bylo téměř jedenadvacet. „Ty bastarde!“ vykřikla. „Nic jsem neudělala!“ „To tvé nic mě málem zabilo!“ Pořád se tvářila uraženě. Ještě nikdy neviděl planout její oči takovým ohněm a pomstychtivostí. „Mýlíš se! Nezavinila jsem to! Když jsi takový blázen, je škoda, že to bylo jenom málem a ne úplně! Ach pane! Nehrozím ti nadarmo – řeknu králi, jakou urážku sis opovážil…“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174173
„Můžeš říct Eduardovi, co chceš, milady. Řekni mu, že jsem zbavil čerta rohů a ocasu. Král mi dal úplnou volnost v tom, jak s tebou budu zacházet, milady. Vlastně byl toho názoru, že bych měl být za tvoje chování zcela zodpovědný.“ Daniela se vylekala. Oči vytřeštila ještě víc, tvář jí ještě víc zbledla. „Lžeš. Vím, že lžeš. Jsem králova schovanka. Nemůžeš získat takové právo, ani si nezasluhuješ, aby…“ „Ale ano! Už jednou jsi blábolila něco o tom, co zasluhuji a co ne, že? Hmm. Nezasluhuji si Joannu. Protože je tak laskavá a mi− lá! No, zdá se, hraběnko, že král s tebou souhlasí.“ „Výborně. Takže Joanna brzy dostane nějakého hodného a ušlechtilého rytíře.“ „Pokud král prosadí svou. A já budu mít malou saň, poku− šitelku, divokou malou stvůru…“ „Tu si zasluhuješ!“ „Když to říkáš! Ale bohužel ty, paní, budeš mít také, co si za− sloužíš. Řvoucího lva, nenasytného a zuřivého!“ „O čem to mluvíš?“ vykřikla. „Nechápu, co…“ „Á, vždyť se ti to pokouším objasnit! Dávej pozor! Král pro− hlásil, že bych měl dostat tebe, milady.“ „Ne!“ vykřikla sevřeným hlasem. „Ale ano!“ řekl Adrien, suše se usmál a docela vesele pokračo− val. „Král si myslí, že nejlepší by byl okamžitý obřad. Já jsem ovšem proti manželství s někým tak mladým a král to uvědomuje. Ale chce, abychom se hned zasnoubili, čímž mi bude legálně svě− řena starost o tvé statky… a také o tvoji vzácnou osobu! Budu tvým pánem, milady, tvým jediným poručníkem.“ „Ty!“ zasípala. „Ano, já! Útočící, kousající, řvoucí a ohavný lev, hrozný ni− čema, možná to všechno jsem!“ Vychutnával okamžik naprostého uspokojení a byl si plně vě− dom toho, že ji jeho slova mučí víc než výprask. Nemohl odolat pokušení trápit ji dál, ledabyle se od ní odvrátil a pomalu, už rozvážnějším hlasem, pokračoval. „Lákavý návrh,“ řekl. „Velmi lákavý. Rytíř může své příjmy vždycky využít a říkali mi, že Gariston je vskutku bohaté hrabství. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174173
Ale…,“ řekl nakonec, „zatím jsem královu velkorysou nabídku odmítl s ohledem na tvoji situaci. Ožením se s lady Joannou.“ Zamračil se a vtom za sebou uslyšel ránu. Rychle se obrátil, protože chtěl zjistit, co to byl za zvuk, a také byl zvědavý na Da− nielinu reakci. Žádná ale nebyla. Jeho tvrdohlavá mladá hraběnka ležela v měkké trávě v záplavě hedvábí a ebenových vlasů. Pouhé zmín− ce o manželství s ním se podařilo to, co nedokázala žádná hrozba ani čin. Umlčet ji. Daniela zde ležela v mdlobách.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174173