„Takže jste byli nuceni Prvního eliminovat?“ dotázal se Burke. „Abyste předešli jeho zajetí?“ „Ne tak docela. První byl… stráven,“ odpověděl Terce a smutně zavrtěl hlavou. „Měl jste nás varovat, jakou pohromu naše bomby způsobí, pane Burkeu. Upřímně doufám, že jste tak neučinil z důvodu pouhého opomenutí – nikoliv úmyslně.“ Když důstojník CIA zaslechl v hostitelově hlase nevyslovenou hrozbu, zamračil se. „Nikdo nevěděl, jak nebezpečné ty zatracené nanostroje doopravdy jsou!“ řekl rychle. „Podle utajených zpráv z Harcourtu, Nomury a z institutu, které jsem prostudoval, nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco takového mohlo stát!“ Terce si ho několik okamžiků zkoumavě prohlížel. Nakonec pokýval hlavou. „No dobrá. Přijímám vaše ujištění. Prozatím.“ Pokrčil rameny. „Ovšem mise skončila nezdarem. Lazarovo hnutí teď bude silnější, ne slabší. Přejete si s ohledem na to pokračovat dál? Anebo si máme raději sbalit fidlátka a vypařit se, dokud je čas?“ Burke se zamračil. Byl do věci příliš ponořen, než aby z ní teď mohl vycouvat. Už proto, že přivodit zkázu Lazarova hnutí bylo nyní nevyhnutelnější než kdykoliv dříve. Rozhodně zavrtěl hlavou. „Pokračujeme. Je váš tým připraven aktivovat krycí plán?“ „Jsme.“ „Dobře,“ prohodil důstojník CIA suše. „V tom případě máme stále jakous takous naději hodit to, co se stalo v institutu, na Lazara. Spusťte krytí – dnes v noci.“ „Stane se,“ souhlasil Terce tiše. Ukázal na spoutaného muže. „Ale do té doby potřebujeme vyřešit tento disciplinární problém. Jak navrhujete naložit tady s Antoniem?“ Burke si muže bedlivě prohlédl. „Copak není odpověď zřejmá?“ zeptal se. „Pokud tento muž selhal pod tlakem jednou, s velkou pravděpodobností selže znovu. A to si nemůžeme dovolit. TOCSIN je už tak dost riskantní. Prostě ho oddělejte a tělo odhoďte na místo, kde se několik týdnů nenajde.“ Řidič pod roubíkem tiše zasténal a svěsil ramena. Terce přikývl. „Vaše zdůvodnění je neprůstřelné, pane Burkeu.“ V jeho zelených očích se zračilo pobavení. „Ale protože jde o vaše zdůvodnění a váš rozsudek, myslím, že byste měl trest vykonat 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174171
sám.“ Vytáhl bojový nůž s dlouhou čepelí a podal ho důstojníkovi střenkou napřed. Tohle je zkouška, uvědomil si Burke vztekle. Druhý z Horáciů chtěl vidět, nakolik je důstojník CIA ochoten angažovat se ve špinavé práci, kterou sám nařídil. Velet houfu žoldáků určených na tajné operace nebylo zkrátka nikdy snadné a Burke již dříve musel zabíjet, aby prokázal svou tvrdost – před úřednickými nadřízenými však tyto vraždy dodnes pečlivě tajil. Nyní zakryl znechucení, shodil sako a pověsil ho na jeden stojan na lyže. Nato si vyhrnul rukávy a převzal nůž. Bez dalšího přemýšlení se postavil za stoličku, zvrátil hlavu spoutaného řidiče dozadu a přejel mu čepelí bojového nože tvrdě přes hrdlo. Do vzduchu vystříkla krev, která se v jasném světle čiré zásuvky pod stropem šarlatově leskla. Umírající muž se divoce vzpouzel, kopal kolem sebe a tahal za provazy, které ho držely u stoličky. Nakonec se stále uvázaný překotil a vleže sebou cukal tak dlouho, až na betonové podlaze vykrvácel. Burke se obrátil zpátky k Terceovi. „Spokojen?“ vyštěkl. „Nebo chcete, abych mu ještě vykopal hrob?“ „To nebude nutné,“ řekl hostitel klidně a kývl směrem k velké plátěné roli v protějším rohu terasy. „Tady pro chudáka Joachima už jeden hrob máme. Antonio se s ním o něj může podělit.“ Důstojník CIA si náhle uvědomil, že se dívá na další mrtvolu, tentokrát zabalenou do plachty. „Joachim utrpěl zranění při ústupu z institutu,“ vysvětlil Terce. „Byl zasažen do ramene a do nohy. Jeho zranění ho sice bezprostředně neohrožovala na životě, ale zakrátko by si vyžádala důkladnou lékařskou péči. Udělal jsem, co bylo nutné.“ Burke pomalu přikývl. Bylo mu to jasné. Vysoký zelenooký muž a jeho druhové nehodlali riskovat vlastní bezpečnost tím, že by vyhledali lékařskou pomoc pro kohokoliv, kdo utrpěl natolik závažné zranění, že se z něj nemůže vylízat sám. Akční tým TOCSIN byl odhodlán zabít každého, kdo ohrozí jeho misi – dokonce i své vlastní členy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174171
12 Čtvrtek 14. října Bílý dům Minula půlnoc a těžké červenožluté navažské závěsy byly neprodyšně zatažené, takže chránily Oválnou pracovnu před případnými slídivými zraky. Nikdo v okolí západního křídla Bílého domu nemusel vědět, že prezident Spojených států stále tvrdě pracuje – nebo s kým má schůzku. Sam Castilla seděl jen v košili u velkého borového stolu a soustředěně pročítal hromádku narychlo sepsaných mimořádných exekutivních nařízení. Těžká mosazná stolní lampa v jednom rohu jeho pracovního stolu vrhala na dokumenty kuželové světlo. Čas od času si prezident udělal na okraj poznámku nebo přeškrtl špatně zformulovaný slovní obrat. Nakonec rychlými tahy pera načmáral na dolní okraj několika poznámkami opatřených nařízení podpis. Čistopisy pro národní archivy může podepsat později. Momentálně bylo důležité trochu popohnat těžkopádné vládní soukolí. Prezident zvedl hlavu. Jeho personální šéf Charles Ouray a jeho poradkyně pro otázky národní bezpečnosti Emily Powellová-Hillová seděli schoulení ve dvou velkých kožených kancelářských křeslech, která si přisunuli před jeho stůl. Působili vyčerpaně, znaveni dlouhými hodinami, během nichž popojížděli sem a tam mezi Bílým domem a nejrůznějšími vládními úřady, aby připravili příslušná exekutivní nařízení k prezidentově podpisu. Snaha o dosažení dohody mezi půltuctem různých exekutivních úřadů a podúřadů s často protichůdnými pohledy na věc a malichernou agendou nebyla nikdy snadná. „Existuje ještě něco, co bych teď měl vědět?“ zeptal se Castilla podřízených. Ouray promluvil jako první: „Před chvílí se nám naskytl první pohled na ranní evropské noviny, pane prezidente.“ Jeho ústa poklesla. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174171