A dnes v noci zachránil i ji. Kdo však je ve skutečnosti? Který člověk se odvážil nakládat s ní tak bezohledně a nedbale? A drze. Byla si jistá, že se k té ubohé dívce dnes v lese choval daleko jemněji. Snad by ho měla upozornit, že jedná s hraběnkou z Ure, chrá− něnkou krále Richarda a svojí vlastní paní. „Jsem mokrá a je mi zima, pane!“ upozornila ho ostře. „Omlouvám se, má paní,“ vysekl jí přehnaně hlubokou poklo− nu. „Dnes v noci je však v sázce víc než jen tvé pohodlí.“ „Jsem hraběnka z…“ „Jsi rozmazlené dítě,“ zarazil ji příkře. „Ráda by sis otočila krále kolem prstu. Už dávno jsi měla být provdaná za nějakého slušného barona a nepokoušet muže, jako je de la Ville. Přesto však…“ „Nejsem žádné dítě, pane,“ oznámila mu s nebezpečně při− mhouřenýma očima. „Nepleť se!“ dodala chladně. Ale co dál? On ji sice zachránil, ale v současné chvíli se nachází v jeho moci – skoro jako vězeň. A co když je vězněná šílencem? Tu dívku odpoledne zachránil, ale to neznamená, že je při smyslech! Může být blázen, ale na tom v tuto chvíli asi nezáleží. On stál na zemi, ale Kat stále seděla na koni. Třeba se jí podaří uniknout. Pak zjistí, jestli je to šílenec, nebo čestný muž a možná mu i poděkuje. Stříbrný meč. Ztělesněná legenda, upamatovala se. A s de la Villeovými muži nebyl ve spojení. Přesto měla pocit, že ji odvezl do hlubokého lesa a hodlá ji tam zadržet. To nedopustí. Proti její vůli ji nemůže zadržet nikdo. I Stříbrný meč si musí uvědomit, s kým má tu čest. „Paní…“ „Pane, ty dobře víš, kdo jsem, jinak bys dnes v noci nevnikl do mého hradu. Nevím však, proč bych ti měla důvěřovat víc než těm stvůrám, které mě dnes v noci přepadly. Zatím se s tebou proto rozloučím!“ S těmi slovy pobídla koně. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174169
Velký černý hřebec poslechl a rozběhl se do lesa. Katherine už si blahopřála k úspěšnému úniku, když vtom se ozvalo tiché zapísknutí. Kůň se prudce zarazil. Nečekala to. Tentokrát ji žádné silné paže před pádem neuchránily. Přele− těla zvířeti přes hlavu a tvrdě dopadla na zem. Kůň ji soucitně očichal. „Jdi do háje,“ doporučila mu zmateně. Dvakrát se pokusila vstát, ale nepodařilo se jí to. Její zachránce ji dostihl. Když už se jí skoro podařilo postavit se na nohy, přišlápl jí holínkou lem zablácené noční košile. Zaťala zuby a pokusila se ovládnout vlnu strachu, která ji zachvátila. Až do chvíle, kdy se nad ní vztyčil, si neuvědomila, jaký je to obr. Byl přinejmeším stejně vysoký jako král, měl silné svalnaté paže. Možná je to blázen, ale teď to byl navíc zuřící blázen. Sklonil se k ní a opřel si loket o koleno. „Takhle se odvděčuješ svému zachránci, má paní? Tím, že mu ukradneš koně? To je věru nezdvořilé!“ Uchopil ji za ruku a postavil na nohy. Čelila mu skoro nahá a vylekaná, ale dobře cítila horkost jeho těla. „Jsem−li tedy tak sprosté, drzé a rozmazlené dítě, proč mě zachraňuješ?“ Znenadání ji pustil a přešel ke svému koni. Promluvil k ní přes rameno. „Za de la Villea se neprovdáš, má paní. Tvým manželem bude někdo jiný. Tak rozhodl král.“ Katherine se prudce nadechla. „Král?“ „Ano, má paní, král.“ „Ale Richard je ve Svaté zemi…“ „To věru je, ale tvého manžela vybral právě tam, má paní.“ Co to říká? užasla. Je to pravda? Ale proč by nebyla. Richard zřejmě rozhodl, že už měla moc dlouho volnou ruku, a vybral jí ženicha sám. Ba ne, tak to není. Richard možná něco dlužil rytíři, který s ním byl ve Svaté zemi, a ona je tou odměnou! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174169
„Za koho se mám tedy provdat?“ zeptala se hrdě. „Za Damiana Montjoye, hraběte z Cliffordu,“ odpověděl. „Cože?“ zašeptala. „Damian Montjoy, hrabě…“ Katherine se za ním rozběhla a udeřila ho pěstí do zad. Sice se poškrábala o jeho drátěnou košili, ale praštila ho natolik silně, že se otočil. „Lžeš,“ vykřikla, ale zmocnily se jí obavy. Montjoy! Najednou jí to došlo. Znovu ve vzpomínkách na zádech pocítila jeho dlaň a – což bylo horší – jeho tělo na svém těle. Jako před lety. A Robin ji ujistil, že ji nepoznal! Montjoy ztělesňoval vše, co na soudobém šlechtici nenáviděla: byl Norman, navíc panovačný a hnusný! Ne, snažila se samu sebe přesvědčit – hnusný sice je, ale přece jen to není de la Ville. Zaťala cvakající zuby. Bude se k ženě chovat jako velitel voj− ska! Bude k ní tvrdý a přísný. Ještě si pamatovala, jak pevně ji svíral a jak smyslně se usmíval. Cítila stisk jeho dlaně! Bude od ní chtít vše… Ale o samotném manželství déle neuvažovala. Důležité bylo, jak ovlivní její život. Přijde o volnost. A lady Zelené rukávce musí být svobodná. To Montjoy nikdy nepochopí. On neviděl toho chlapce v lese ani jeho krev. Neslyšel jeho výkřiky. Prudce zavrtěla hlavou a bez ohledu na brnění opět praštila pěstí do rytířovy hrudi. Tentokrát tak zuřivě, že tiše zaklel a pevně ji uchopil za zápěstí. Nevšímala si toho. „Ty! Tys jenom Montjoyův pacholek. Jsi stejný jako ta sběř, která dnes v noci měla udělat špinavou práci pro Raymonda de la Villea!“ „Má paní, já ctím a poslouchám jen krále a sám sebe, nikoho jiného,“ odpověděl rozzlobeně a odstrčil ji. Rozepnul řemeny, sňal svému věrnému oři těžké sedlo a kamsi s ním odešel. Zuřící Katherine zanechal na místě. Netušila, kam míří, a teprve po chvíli 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174169