Harriet přikývla a do hlasu se jí vetřel zasvěcený tón. „A dva− krát odtamtud utekl. Takový je pan Gentry. Povídá se, že neexis− tuje žalář, z něhož by neunikl. Když ho zabásli podruhé, spoutali ho řetězy – vážily prý sto padesát kilo! – a strčili do ďáblovy komory. Přímo do srdce káznice v Newgate. Protáhl se ven jako úhoř a zmizel jim před nosem. To koukáte, co?“ Lottie však ani v nejmenším neudivila. Dávno si všimla mu− žovy neobvyklé mrštnosti, fyzické síly a divokosti, které ho po− hání kupředu. Vyhlídka na brzký sňatek s bývalým kriminál− níkem by ji nejspíš měla vyděsit k smrti, ale ve skutečnosti ji svým způsobem upokojila. Zčistajasna si byla naprosto jistá, že Radnor už ji nebude obtěžovat. Lepší ochranu si pravděpodobně přát nemohla. Zívajíc únavou, odebrala se s Harriet do pokoje pro hosty. Stěny zářily přátelským blankytem, široká postel s šedomodrými nebesy ji zvala do své náruče, k dispozici měla veliký prádelník s četnými zásuvkami. V jedné nalezla svůj hřeben. Služebná zažehla v krbu a Lottie vděčně přistoupila k ohni. „Děkuji, to je od vás milé,“ usmála se. „Dnes už vás nebudu potřebovat, Harriet.“ „Ano, slečno. Zvonek je tady, kdybyste něco postrádala, za− zvoňte.“ Lottie se posadila ke krbu a pročesávala si dlouhé rovné vlasy tak dlouho, dokud neuschly. Někde v domě se ozvaly hodiny. Čtyřikrát odbily. Pohlédla z okna. Z olověných mračen se řinul déšť a bubnoval do skleněných tabulek. Zachvěla se. Na okamžik se přestala strachovat o svou budoucnost. Cítila se vyčerpaná. Odložila hřeben, vlezla do postele, zatáhla závěsy kolem lůžka a spočinula v polštářích. Brzy usnula. A zdály se jí samé krásné sny… Procházela se hustými hampshirskými lesy… Za horkého dne si koupala nožky v rybníce… Zastavila se v líbací brance a plnými doušky nasávala medovou vůni rozkvetlých luk. Zavřela oči a nastavila tvář slu− nečním paprskům. O tvář se jí otřela motýlí křídla. Pohlazení bylo tak něžné, že se ani nepohnula. Motýl opatrně putoval po jejím nosíku, procházel se po vnímavém horním rtu, sosáčkem zkou− mal koutky úst.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174166
Motýlí polibky nabraly na intenzitě. Zasténala blahem a sou− časně s očima pootevřela rty. Pojednou vedle ní stál lord Sydney a prsty svíral vyšívaný živůtek šatů. To on ji líbal. Přimkla se k němu blíž a vychutnávala si nepoddajnost jeho těla. Toužila s ním splynout. Jako kdyby jí četl myšlenky, přitiskl ji pevně k so− bě a vsunul jí stehno mezi nohy. Vtlačil je tam, odkud pramenila hladová žádostivost. Zalapala po dechu a zabořila prsty do husté krátké kštice. Slyšela, jak jí šeptá, aby se uvolnila, že se o ni po− stará, že ji uspokojí… „Ach.“ Prudce se vytrhla z nezvykle živého snu a nechápavě zamrkala. Nebyla v pokoji sama. Záclonky zůstaly roztažené a tulilo se k ní dlouhé tělo Nicka Gentryho. Nohou spočíval mezi jejími stehny, širokou dlaní jí nadzvedával zadeček. Vzrušeně jí oddychoval do ucha a plnil jej vlhkým žárem. Lenivě ji hubičko− val. Chtěla protestovat, ale umlčel ji nesmlouvavými ústy. Položil se na ni. Cítila, jak na ní spočívá celou svou vahou. Nedokázala se pohnout, sotva dýchala. Uvědomovala si, že se k ní tiskne vzru− šeným mužstvím. Náhle se začal rytmicky pohybovat a třít se o ni. Ač omámená dřímotou, náhle si uvědomila, že se jí nevinné dorážení skrze vrstvu oblečení zamlouvá. I když – v hloubi duše prahla po tom, aby ji přivinul k sobě ještě pevněji, silněji, byl jí ještě blíž. Přesto se přinutila odstrčit ho od sebe, uniknout dobyvačným ústům. „Ne.“ Pustil ji. Překulila se na břicho a opřela o zatnuté pěsti. Zhlu− boka dýchala. Každým centimetrem roztouženého těla si uvědo− movala Nickovu omamnou přítomnost. „Dovolil jste si zneužít mé bezbrannosti, když jsem snila,“ hlesla, lapajíc po vzduchu. „To není fér.“ Gentry ji zvolna hladil po boku. „Podle pravidel hraju jen zříd− ka. Podvádění je daleko snazší.“ Nevydržela to a rozesmála se. „Takového nestydu, jako jste vy, jsem v životě nepotkala.“ „Nejspíš ne,“ souhlasil a odhodil dlouhé prameny vlasů z dív− čina krku, aby ji mohl polaskat. „Jste tak heboučká,“ předl. „Jako hedvábí. Jako kočičí kožíšek.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174166
Dotýkal se jí tak zlehka, až se Lottiino srdce tetelilo radostí. „Nicku, já…“ „Paní Trenchová mi řekla, že jste vyzkoušela sprchu.“ Drsná dlaň nyní putovala až k pasu. „Jak se vám zamlouvá?“ „Je velmi osvěžující,“ soukala za sebe Lottie. „Příště se na vás přijdu podívat.“ „To ne!“ Tiše se zahihňal a navrhl: „Na oplátku se pak můžete mrknout vy na mě.“ Dívka si nedokázala pomoct, ale okamžitě si představila, jak po něm stéká voda. Kůže se mu stříbrně leskne, vlasy naopak tmavnou, pohled safírových očí zastírá mlžný opar. Jednalo se o vidinu velice neurčitou, jelikož nahého muže nikdy nespatřila. Pouze si jedinkrát prolistovala anatomický atlas lorda Westcliffa, uložený v rozsáhlé knihovně. Přesto nad nezřetelnou rytinou po− cítila určité napětí a mrzelo ji, že jisté partie nejsou popsány a zná− zorněny podrobněji. Zanedlouho však bude mít ve všem jasno. Jako kdyby jí četl myšlenky, Nick prohodil: „Na tom, že se vám moje hlazení líbí, není nic špatného.“ Přitom dívce přejel prstem po páteři. „Pochopitelně se můžete radostem těla bránit, ale komu to prospěje? Sama jste navrhla, že mi tímto způsobem zaplatíte za ochranu. Neznamená to však, že byste si nemohla užívat společně se mnou.“ „Ale vždyť jste úplně cizí člověk,“ fňukla. „Copak si všechny ženské neberou za manžely cizí chlapy? Společenská pravidla velí, aby si snoubenci spolu zatančili na bále, prošli se po parku v doprovodu gardedámy a jednou dva− krát spolu na zahradě prohodili pár slov. Pak rodiče kývnou na souhlas, odehraje se načinčaný obřad a najednou se holka zčista− jasna octne v posteli chlapa, kterého sotva zná. Náš způsob se− znamování se v tomto směru zásadně liší, nezdá se vám?“ Lottie se zamračila a obrátila se na bok, aby na něho lépe viděla. V mladíkově zdůvodnění vězela pořádná trhlina. Jen kdy− by honem dokázala určit kde přesně. Gentry rovněž spočíval na boku. Opíral se o loket a širokými rameny tak stínil lampu na nočním stolku. Vyzařovala z něho taková síla a sebevědomí, až se
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS174166