samozřejmé. Já jsem nerozebíral, že ta naše firmička vlastní televizi, rádio i noviny, nechtělo se mi se před ní tak blbě kasat. Takže zůstalo u nenápadného, sériového „řediteluju firmičce”, což neznělo tak špatně. A ani to nebyla lež. Ani kasání. Oba nás to uspokojovalo jako dostatečné vysvětlení, které se dá používat jako konverzační téma a více netřeba. Pak jsem se jí ptal, jak se dostanu z Brna, a ona mi řekla, že jednoduše, že se mnou dojede k výjezdu na dálnici. Tam že mě opustí a že se tedy už nyní rozloučíme, protože tam už se nedá moc zastavit. Nechápal jsem, jak to myslí, ale souhlasil jsem – jak by také ne. Řekla, že mě moc ráda poznala a že bude ráda, když se zase uvidíme. Usmíval jsem se tak, že jsem musel vypadat jako imbecil. Naštěstí byla přece jen tma, tak snad to nebylo tak nápadné. Na tenhle noční průjezd Brnem nezapomenu, co budu živ. Naše dvě oktávky s věkovým rozdílem asi čtyřiceti let vyrazily. Kristýna se proplétala městem a já jsem jel za ní, občas jsem ji předjížděl, abych ji pozlobil, nebo jsem jak puberťák jel v protisměru vedle ní a smáli jsme se na sebe. Naštěstí jsme za chvíli dojeli na dvouproudou silnici, kde už to ani nehrozilo nehodou. Vůbec nevím, kudy jsme jeli, měl jsem oči jen pro modravou oktávku před sebou a pro její řidičku. A pak jsme přijeli k nějakému mostu, za nímž už byla smrtící cedule s ultimativním nápisem Praha. Sen Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173947
skončil. Kristýna suverénně zastavila v pruhu, stáhla okénko a ještě jednou jsme se loučili, než nás probral nějaký naštvaný řidič, který chtěl projet. Sjel jsem na Prahu. Bylo krátce po půlnoci, těsně před druhou jsem byl doma. Celou cestu jsem si v hlavě přehrával obrazy ze setkání s Kristýnou. A teď babo raď, co s tímhle. To nedopadne dobře. Protože Kristýna mi zůstávala v hlavě, ačkoliv bych byl přísahal, že po tuhé domácí zimě jsem k tomuhle naprosto imunní.
Válečná porada Válečné porady se u nás konají co týden a v týdnu dle potřeby. Válečná porada obnáší lidi ze silových resortů, přesně řečeno ty lidi, co ve firmě mají nárok do něčeho mluvit: mne, Bínu jako šéfa redakcí a pána nad největší skupinou lidí, Martina zvaného Čízu jako šéfa financí, Petra jako šéftechnika a Lakmuse jakožto pouhého poradce, který nám nakonec poradí, jak to máme dělat, aby nás Švýcaři nevydlažbili. Válečná pětka se schází u mne, rozvalí se na sedačkách, popíjí a za hodinu sjedeme problémy firmy, proškrtáme, co padne, a prodrbeme, co je nutné prodrbat ještě před tím, než se to předhodí většímu plénu ředitelů a sekčních šéfů. Bína brečí, že ČTK chce víc peněz za příští rok, Péťa se rozčiluje, že do tiskárny musíme dát lepší klimačku, protože rotačka má v horku Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173947
problém, a tak dále a tak dále. Už jsme skoro končili, když jsem konstatoval, že jsem se konečně dostal k problematické ziskovosti našich dceřinek mimo Prahu. Je to ožehavý problém, mnoho dceřinek a poboček nakoupilo předchozí vedení s nějakým strategickým záměrem, který už zůstal zapomenut, a dceřinky, zejména mimo Prahu, jsou v poslední době hodně samovládné. Podle toho také vypadají výsledky. Jenže až dosud jsme se museli starat o problémy samotné firmy a na dceřinky nezbývalo mnoho času, už proto, že problémy tam nebyly enormní. Lakmusovi zasvítila očička. Jde přece o úspory a ty v Basileji vypadají dobře a mění se v odměny pro nás. „Co navrhuješ?” zeptal se. “Situace je složitá,” řekl jsem koncernspeakem, čímž jsem chtěl vyjádřit, že o ní prd vím. Všichni pokývali hlavou a chápali. „Je třeba, aby někdo provedl detailní analýzu problémů dceřinek a v nějaké velké osobně trávil čas. Pak vypracujeme zprávu a přijmeme opatření.” Český překlad: Musíme vypadat, že nás ty problémy zajímají, a aspoň trochu mít šajn, o čem jsou. Lakmus zabodl pohled do Čízy, jenž byl jako financ nejpříhodnější oběť: „To je dobrý nápad, Martine ujmeš se toho?” Jenže Číza nebyl včerejší, naložit si takovou nevděčnou práci nehodlal. „Hoši, zapomeňte na to. Já mám po auditu a před dalším rozpočtem. Viděli jste můj Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173947