skupinových názorů na to, jak vykládat uplynulou dobu. Zakletí v povrchní vázanosti na zcela konkrétní kontext tu zřejmě nedovoluje základní reflexi situace (jde přeci o beletrizaci názorů!), jak se můžeme přesvědčit na mnoha místech tohoto typu: (Frank uvažuje o rozdílu obou politických soků.) Teprve tehdy, teprve v tu chvíli, kdy Galovič končil svůj projev, začalo být Frankovi toho mrtvého líto. Ledacos se mu dalo, samozřejmě, vyčítat. Prohospodařil důvěru veřejnosti, a to nejen důvěru v sebe, ale i v společenský systém, který reprezentoval, v hnutí, v němž vyrostl. Zklamal naděje, které do něho vkládali. Jenže Frank ví víc než mnozí jiní, Frank o něm ví téměř všechno. Dopustil se nejedné špatnosti, nejednou zneužil moc, která nepatřila jemu osobně, způsobil nejedno lidské neštěstí. Ale to všechno bylo přece jen nějak cítit člověčinou. Jeho pohnutky, jeho motivy, jeho kroky nebyly vždy důstojné, ale vyplývaly z lidských, i když ne čistých a správných pohnutek. Byl to přece jenom člověk. Chybující. A snad i ubohý a nešťastný člověk. Snad nemusím citovat dál. Nevím. Snad vazba na konkrétní úzký kontext může autorovi a čtenáři zabránit uvidět asociální dosah takových slov a to, co se za nimi v konkrétní historii skrývá (jde přeci o beletrizaci názorů!). Jinak by člověk málem musel autorovi přát, aby kus té člověčiny a těch nečistých a nesprávných pohnutek pocítil i na sobě. Banální pojetí politického vývoje posledních desetiletí jako něčeho, co „se pokazilo“, co vzniklo rozložením původního zlatého pionýrského věku, by mohlo být zanedbatelnou kuriozitou, osobní záležitostí lidí, kteří nedovedou nebo nechtějí dodatečně důkladně reflektovat to, s čím případně spojili dobu svého biologického či jiného zrání, nebýt právě té nepříjemné historické konkrétnosti, která za věcmi je. Vždyť i hodnocení politického vývoje od V. sjezdu v roce 1929, jak ho přináší naše tzv. pokroková histo-
(99)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173865
rická věda, stačí k pořádné problematizaci tohoto kýčovitého stereotypu. Nemluvě o zpětných pohledech hospodářských, organizačních, právních. Nic platno, žánr zřejmě navzdory skutečnosti vyžaduje své: Tenkrát to byl celý muž. Stačil na všechno, stačil i na tehdejší úkoly. A tenkrát to chtělo jednat, rozhodovat, riskovat, zvládnout okamžitou situaci, nebát se. Byl v kraji populární, měli ho rádi, vyprávěly se o něm legendy. Nesmíme zapomenout na moment něhy. Objevuje se nejen jako způsob rozpomínání na bohatýrské doby, objevuje se — byť řídce u tak mužné knihy — i jako moment něhy domácké (citát je z Mňačka, ne z původně vzpomenuté kalendářové povídky): Vzbudila se. Neřekla nic, ale Frank věděl, vycítil, že je vzhůru, nemohl ve tmě vidět její oči, ale vycítil, že je má otevřené. Její dech se ztišil, její prsa se zdvíhala jinak. Čekala. — Máš pořád ještě hezká kozlátka... — — Ach Franku — vydechla. Znělo to jako pozvání k zázraku. — Mám jen tebe, Pavlínko... — Několikrát vyslovenou ambicí autorovou je přinést příspěvek k psychologii moci, neomlouvat, ale pokusit se objektivně vysvětlit. Výsledek je, žel, velice málo podařený. Od původního všeobecného předpokladu, který si stačil vysát z prstu i kalendářový autor, dochází opět k tomuto předpokladu, mezi tím je 170 stránek slov a spojení známých odjinud. Vysvětlení najdeme nejspíš v omezeních daných neschopností odstoupit od romaneskních představ o těchto věcech. Pak se nelze divit, že nacházíme jen tresť toho, co se obvykle o tematice říká, aby řeč nestála. U podobně orientovaných textů se často zdůrazňuje, že důležité je především to, co se vypovídá, že lite-
(100)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173865
rární neschopnost či kýčovitost nemůže být na překážku závažné výpovědi. Zcela s tím souhlasím, každý podobný případ vždy znovu potvrdí oprávněnost tohoto málo atraktivního postupu. V ničem jiném se tolik neprojeví pranepatrná literární invence jako v povrchní, nepokrytě zainteresované a ideologické výpovědi. Bída oficiálního písemnictví se ostatně nikdy neskrývá v metrice. Listopad 1968
(101)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173865