100
„To budeš moc hodná.“ Když se Eva vrátila, vytáhla ze skříně kastrůlek, do kterého nalila mléko, nastrouhala zázvor a přidala trochu skořice. „To jsem se naučila u Góvindy,“ mrkla na mě. Díval jsem se na ni, na něžné rozpraskané rty, na dávnou jizvičku na tváři, na tenké prsty a nahé paže zpola skryté pod oranžovým čadarem. Žena, která mne opravdu chce. První taková. Jediná. Prohmatal jsem si zadní kapsu od kalhot. Krabička byla na svém místě. Když se Eva na chvíli otočila zády, položil jsem rychle na stůl vánoční dárek. Všimla si toho a usmála se. Rozlila do dvou hrnečků zázvorové mléko a zapálila další tyčinku. Potom na stůl položila knížku obalenou Mikuláši, hvězdičkami, zvonečky a mým jménem. Pustili jsme se do rozbalování. Eva objevila pod papírem CD Mika Oldfielda, dal ho hned do přehrávače a tichounce pustila. Tubular Bells. Duté zvony. To ji taky naučil Miloš. Naučil, ale CD ji nenechal. Pak jsem rozbaloval já. Objevil jsem knížku s barokním nebem na obálce, do kterého vy-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173623
čníval stromek na okraji srázu připomínající japonskou bonsai. Gawain Shakti: Opravdové štěstí a prosperita stálo na přebalu. Poslouchali jsme hudbu a mlčeli. Cítil jsem potřebu říci Evě něco zásadního, něco hlubokého a důležitého. Pohladil jsem ji po vlasech. Dala mi hlavu na rameno. Jemně jsem se jí dotýkal a cítil, jak mi rudnou tváře, jak se mi lesknou oči. Ruka se mi slabě chvěla. „Tak už pojď,“ řekla nakonec a odvedla mne do vedlejšího pokoje. V malé postýlce tam spalo dítě. Chlapeček. Větší postel byla rozestlaná. Začal jsem Evu svlékat, až ležela na posteli nahá. Díval jsem se na ni a snažil se ten okamžik zastavit, prohlížel jsem si její tělo, ramena, prsa, klín, důlky na vnitřní straně loktů. Když už to víc nešlo, lehl jsem si na ni. „Nesvlékne si pán alespoň pantofle?“ Odešel jsem do předsíně, aby mě neviděla. Cítil jsem stud a vzrušení a jak se mi jeden po druhém odpojují všechny racionální okruhy. Strhl jsem ze sebe všechno oblečení, až jsem stál v předsíni nahý. Z hromádky kalhot jsem vytáhl krabičku, otevřel ji a nasadil si prezer-
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173623
vativ. Šlo to stejně snadno, jako když jsem to doma trénoval. Vrátil jsem se a ona ležela ve stejné poloze s rozhozenýma rukama a jemně pootevřenými rty. Ležela na zádech jako krajina, kterou protékají tenké modré řeky plné krve, jako tiše tepající vesmír, jako nadčasový princip, bez propojení, s nímž se cítíme zbyteční, slabí a marní. Ležela na zádech jako leklá ryba, řekl by zkušenější muž.
102
Zkouška z anatomie dopadla na výbornou. Knocking on the heavens door. Knock, knock, knock. Klepání na nebeskou bránu vzbudilo Ježíška. Přirážím, oči podlité krví. Dítě zrozené do světa bez párků pláče, stále hlasitěji rytmicky křičí, až se naše zrychlující se rytmy setkaly, splynuly v jediném obrovském pláči, pláči plození a bytí, dítě tlačí na pilu a já sotva stíhám, cítím neznámou sladkou bolest, cítím slzy v očích, kruh se uzavírá, není návratu, prudce s sebou škubám… Začínají mi růst dlouhé vlasy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173623