a budete tam s tím, jen s tím, nic jinýho řešit nemusíte.“ V pokoji byla jen postel, holý stěny a nic víc. „A jak dlouho tu budu?“ Velká tlustá paní se rozesmála, tak silně, že mě to tlouklo do spánků. „Už pořád, nezapomeňte, vstává se v osm, v osm, vstává se, už je osm, vstává se...“ Tlouklo mě do to do spánků, nade mnou stála matka a smála se. „Už je osm, vstává se.“ Bylo mně špatně, celý ten sen se mi uhnízdil v žaludku, ve střevech, v mozku a hlodal. „Až se nasnídáš, skočíš pro brambory, udělám ti k tomu kuře, slyšíš, vstávej! Už je osm.“ Abych se nějak představil, je mi třicet pět let, žiji s matkou, otec odešel, když jsem ještě byl v kolíbce, matka vzala všechno do svých rukou a nikdy nechtěla od nikoho pomoc, od doby mýho narození se od chlapů držela dál. V mládí byla krasavice, byla to taková ta malá roztomilá holčička, co jí muži padali k nohám. Když otěhotněla, asi po třech měsících známosti, tak si ji ten její rozhodl vzít a koupit jim byt, byl to asi padesátý chlap v jejím životě, co jí stejně opustil, i přesto, že já jsem měl pár měsíců a že jí kdysi tvrdil, že ji miluje. „Za pět minut u stolu, jinak ti vystydne čaj.“ Za pět minut, ležím v navoněných peřinách a nechci zas do toho dne plného matky. „Vstává se v osm.“ Stála nade mnou ta velká tlustá paní a zhasla světlo. Potmě jsem našmátral peřinu. 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173513
Ráno všichni seděli na svých židlích a poslouchali tu maličkou, která stála na židli, v růžových šatech, navoněná a všem vysvětlovala, jak je hezká. V ruce měla bílé víno a kouřila davidofky. „Tady se smí pít? A už od rána?“ Velká tlustá paní se zezadu opírala o má ramena, jako malého chlapečka mě tiskla k sobě. „Tady se smí hodně. Všechno, co jsi, co tě spojuje s tvým trápením, sis mohl přinést. Copak to nevidíš, že ta maličká potřebuje alkohol, cigarety a svou krásu, aby to tu vše mohla říct? A chlapy, potřebuje chlapy, aby jim to řekla.“ Na chvíli ta holka odběhla a vrátila se v novým make-upu a v černým obtáhlým triku s výstřihem a červený sukni. Stála opile na židli a ukazovala všem výstřih, kroutila se a nechávala si od chlapů zapalovat cigarety a každému dala pusu. Velká tlustá paní si mě otočila k sobě a řekla, že se budeme věnovat mně. „Vy tedy říkáte, že z té maličkaté bude vaše matka?“ „To jsem neřek.“ „Vaše matka byla taková, jako je tahle. Vy to o ní nevíte?“ Má matka je hodná, stará se o všechny, o mě. Není jako tahle. „Nevím.“ Velká tlustá paní mě vzala za ruku a odtáhla do pokoje. „Už je zase šest, musíte spát, tady se hodně spí. Den je příliš dlouhý a vzhledem k tomu, že tu nesmíte dělat nic jinýho než řešit vaše problémy, musíte hodně spát, abyste se tím nepřecpali.“ Zhasla světlo. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173513
Ráno všichni seděli na svých židlích a poslouchali tu maličkou, která stála na židli, v růžových šatech, navoněná a všem vysvětlovala, jak je hezká. „Copak se tu nedělá nic jinýho?“ Velká tlustá paní mě zezadu hladila po vlasech. „Nedělá, tady si máte ohmatat vaše problémy, my tu nic za vás nevyřešíme, tady se těch vašich problémů můžete nadejchat, jak moc chcete, copak o tom chcete tam venku jen mluvit, když vás nikdo neposlouchá? Tady jste to, co vás nejvíc trápí, tady nemáte žádný masky. Ty jsi ten malý chlapeček, co nic neumí a co chce donést snídani do postele.“ Ta krásná holka, co právě říkala, že jsou všichni chlapi na nic, mě zpozorovala a už se hnala ke mně. „Podívejte se všichni, už je tady zase. A jak je malý, menší než já, s ním si můžu dělat, co budu chtít. Přines prosím, maličký, cigarety, včera jsem je dokouřila.“ Stál jsem na chodbě a hledal jsem automat na cigarety. Když jsem se vrátil, byla ta malá už nepříčetná, křičela na všechny, ať si teda jdou, že ona má svýho malýho chlapečka. Šel jsem k ní a podal jí cigarety. „A teď už se jdi nasnídat, maličký, slyšíš, já ti udělám k obědu brambory.“
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173513