bys asi nechtěla. Asi bude lepší, když prostě sklopíš hlavu a půjdeš tam. Nevím. Rozhodni si to sama.“ Usmála se na ni neurčitě, i když povzbudivě. „Kůzle nešťastné,“ uzavřela to, vrátila se k cibuli a její nezájem se na dcerku snesl jako vlhký chemický opar na požár v domácnosti. Isolde popadla pozvánku a vypochodovala z kuchyně. „Kvůli tobě musím na výchovné sezení,“ vyjela na Victorii, když ji míjela v chodbě. „Proč?“ zarazila se Victoria a vypadala upřímně zaskočená. „Protože nás chtějí dát do karantény,“ křičela Isolde. „Chtějí nás všechny udržet na jednom místě, aby se nákaza nerozšířila, dokud nepřijdou na to, jak proti ní očkovat. Chtějí nás nahnat na betonový dvůr, vzít nám šaty, osprchovat nás a vydrbat nás šmirglpapírem, terpentýnem a hadry ze starých, zšedlých spoďárů. Je to, jako bys na nás nechala inkoustové otisky prstů, na každém, kohos kdy potkala, ale zejména na mně, já jsem nejvíc ušpiněná, ze mě ten inkoust úplně kape, stéká mi po nohou a po pažích až ke konečkům prstů a na podlaze kolem mě se zvětšuje inkoustová louže.“ Victoria stála na chodbě s tváří osvícenou zbytkem slunečního světla a chvíli mlčela. Isolde přerývaně dýchala a zírala na ni, stojíc na prahu svého pokoje, ruku na hraně dveří, připravená prásknout s nimi při první zámince. Potom Victoria řekla: „To mě mrzí.“ „To určitě!“ vyhrkla Isolde a práskla dveřmi. „Chtěl by někdo něco říct, než se do toho pustíme?“ vyzývá je teď výchovný poradce a jedna z dívek v poslední řadě zavolá: „Já.“ Isolde je pořád ponořená do vlastních myšlenek a stažená do sebe, takže se neotočí, když dívka začne mluvit. Slyší, jak spustila: „Nemyslím si, že by pan učitel Saladin 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173476
chtěl ovládnout situaci,“ ale chvíli jí trvá, než si uvědomí, co ta dívka doopravdy říká. Dívka pokračuje: „Spát s nezletilou není vzrušující proto, že jí můžete poroučet. Je to vzrušující proto, že tolik riskujete. A riskovat je vzrušující ne proto, že můžete vyhrát, ale proto, že můžete prohrát.“ Isolde se otočí, aby si ji prohlédla. Mluvčí je oktavánka, drsná dívka, zamazaná od inkoustu, která kouří o samotě u branek na fotbalovém hřišti a zůstává po škole se spokojeným úšklebkem na tváři, aby ukázala, že všechno jde přesně tak, jak si to naplánovala. Je to samotářka, pro rozverné nemravnice je příliš bystrá a pro spořádané spolužačky je příliš divoká, pohybuje se na okraji, v koutech školy, jako zachmuřený, rozčarovaný duch, a pronásleduje ji ustrašená, zlá šeptanda, že bude asi pravděpodobně lesba. Fakt, že tyhle dohady o Julii nepotvrdil žádný svědek ani zpráva, znamená, že Juliina sexualita zůstává otázkou unikající před odpovědí, otázkou, která ohrožuje, ale nelze ji přesně kvantifikovat, která útočí nepředvídatelným způsobem, jemuž se nelze vyhnout. Sama Julia, nevrlá, uštěpačná a izolovaná sluchátky, knihami a clonou vlasů přes obličej, se nikdy nepokouší vyvrátit šuškandu, která se za ní táhne jako stín. Když ji někdo vyprovokuje, zašklebí se a ukáže mu prostředníček, ale provokace momentálně nefrčí, takže ji většinou nechávají na pokoji. Teď dívky pozorují Julii, jako by předváděla cirkusové číslo, výchovný poradce se nervózně tahá za štětičku vlasů na zátylku a Isolde si uvědomí, že se v místnosti začíná měnit atmosféra. Z dívek stoupá chladný pučící strach jako nějaký parfém. Stará hrozba představovaná nyní nepřítomným Saladinem je ve světle záludnější a nepojmenovatelnější hrozby představované Julií zjevně oslabena. Neděsí jen to, že vyslovila vlastní názor. Julia je infiltrátor, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173476
nebezpečný a výbušný zvěd, který se může zabouchnout do kterékoli z nich, aniž o tom budou vědět, který si může v kteroukoli chvíli představovat kteroukoli z nich – žádná výchovná sezení, která by dívkám poradila, jak se bránit proti nadbíhání z vlastních řad, neexistují. „Skutečnost, že Victoria nebyla plnoletá nebo že byla panenská a podobně, nebyla vzrušující proto, že nad ní mohl snadno získat převahu,“ vykládá Julia. „Byla vzrušující proto, že kdyby se na to přišlo, hodně by ztratil.“ Julia pohodí hlavou, aby zdůraznila šokující povahu sdělení. „Neztratil by jen ji. Ztratil by úplně všechno.“ Isolde si ji fascinovaně prohlíží od hlavy k patě. Přemýšlí o tom, co Julia říká, a poprvé ji začne zajímat Saladin: učitel Saladin, který na její sestře viděl něco, co stálo za to, aby za tím šel, který šeptal slova, jež ještě nikdo nikomu nešeptal, který riskoval a ztratil všechno, co měl. Proč si Saladin vybral Victorii? Je to poprvé, co se Isolde touhle otázkou doopravdy zabývá. Vybavuje si sestřiny třešňové, dokulata našpulené rty, kulaté, doširoka otevřené oči a záblesk červeného saténu, kdykoliv se předkloní a odhalí pas školní sukně posazený rafinovaně nízko. Představuje si Victorii v jazzové kapele, jak se natahuje, aby obrátila stránku, saxofon pověšený šikmo na těle, takže jeho váha táhne popruh k zemi a tlačí ho k hrudní kosti, až se horní konec nástroje zlatě třpytí mezi modrým vlněným vzedmutím jejích ňader. A potom si Isolde pomyslí, proč si Victoria vybrala Saladina? Ze začátku, když pozorovala, jak se rodiče kvůli Victorii hádají a lepí se jí na ramena jako anděl představující svědomí v moralistní hře, cítila Isolde pouze předčasné bodání ukřivděnosti a říkala si, jestlipak matka s otcem někdy najdou důvod, aby se natolik věnovali jí. Vážně se zajímala o rodičovský zármutek a Victorii pozorovala z bezpečné vzdálenosti, ale nikdy ji nenapadlo zamyslet 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173476