a záměrem druhého zase měnit životy. Kázání z podstaty předpokládá, že posluchači nevědí, co si počít v důležitých věcech. Už jenom názvy jednotlivých kázání Johna Wesleyho, jednoho z nejproslulejších anglických duchovních osmnáctého století, nám ukazují, že křesťanství chce udílet praktické rady ohledně problémů, kterým duše běžně čelí: „O dobrotě“, „O zachování poslušnosti rodičům“, „O návštěvách nemocných“, „Varování před úzkoprsým fanatismem“. Nevypadá to sice, že by Wesleyho kázání dokázala ateistu zlákat svým obsahem, ale stejně jako mnoho křesťanských textů svými názvy rozřazují vědění do užitečných škatulek. Arnold, Mill a další sice nejprve věřili, že nám univerzity poskytnou sekulární kázání, která nás poučí, jak se vyhnout zaslepenosti a jakými slovy potěšit nemocného, nakonec však ona centra vzdělanosti nikdy nenabídla stejné vedení, na jaké se zaměřují církve. Důvodem je domněnka, že by akademické prostředí nemělo spojovat umělecká díla a stesky jednotlivců. Skandálně bychom porušili univerzitní etiketu, kdybychom se zeptali, co nás Tess z d' Urbervillů může naučit o lásce, nebo kdybychom tvrdili, že lze v románech Henryho Jamese nalézt podobenství o tom, jak si uchovat čest v záludném světě zaměřeném na zisk. Právě snaha dobrat se k podobenství ovšem tvoří základ křesťanského přístupu k textům. Wesley sám byl učenec, jakého by uznávali i na dnešních univerzitách. Znal podrobně knihy Leviticus i Matoušova evangelia, Epištoly Korintským i evangelium podle Lukáše, ale citoval z nich, jen pokud se verše daly začlenit do alegorické osnovy a mohly posluchačům ulevit v jejich strastech. Jako všichni křesťanští kazatelé bral kulturu především jako nástroj a v každé biblické pasáži pátral po tom, jaká všeobecně platná pravidla chování ilustruje a prosazuje. Třebaže čteme ty správné světské knihy, trestuhodně zřídka jim klademe přímé otázky. Odmítáme je zkoumat z patřičně prostého, neoreligiózního hlediska, protože si nehodláme připustit skutečnou povahu svých duchovních potřeb. Osudově jsme se zamilovali do ne-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173473
Učitel upřednostňující moudrost před věděním: John Wesley káže roku 1746 v Yorku pod širým nebem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173473
jednoznačnosti, nekriticky vyznáváme modernistickou doktrínu, že velké umění postrádá mravní prvek a nehodlá své publikum měnit. Náš odpor k podobenstvím plyne z pomýlené averze vůči užitečnosti, didaktičnosti a jednoduchosti a z bezvýhradně přijímaného předpokladu, že to, co pochopí i dítě, musí být nutně dětinské. Křesťanství ovšem soudí, že navzdory tomu, jak se jevíme navenek, zůstáváme v tom podstatném stejní jako v nejranějším dětství. Stejně jako děti proto potřebujeme pomocnou ruku. Vědění se nám musí podávat pomalu a opatrně, jako jídlo nakrájené na sousta, která dokážeme sežvýkat. Víc než pár vyučovacích hodin denně by nás stálo příliš mnoho sil – bohatě postačí například dvanáct veršů Páté knihy Mojžíšovy a pár jasně podaných vysvětlujících poznámek o tom, co nad pasáží cítit a čeho si v ní všímat. Přístup, kterého se univerzity tak bojí, totiž důraz na propojení abstraktních myšlenek s našimi životy, na srozumitelnou interpretaci textů, na upřednostňování úryvků před celky, byl pro náboženství už stovky let před vynálezem televize metodou, jak se netrpělivé a roztěkané publikum pokusit jasně a věcně seznámit s určitými idejemi. Náboženství si od začátku uvědomovalo, že největší hrozbou není přílišné zjednodušení myšlenek, ale to, že zájem a podporu podlomí nepochopení a apatie. Srozumitelnost myšlenky neničí, ale zachovává, protože vytváří základnu, na které může spočinout intelektuální úsilí elity. Křesťanství nepochybovalo, že jsou jeho zásady dostatečně pevné na to, aby je bylo možné uchopit na různé úrovni – zemanům se daly předvést ve farním kostele v podobě hrubých dřevorytů a zároveň je mohli latinsky probírat teologové na boloňské univerzitě, přičemž se všechny podoby doplňovaly a posilovaly navzájem. John Wesley v předmluvě ke svým sebraným kázáním vysvětluje a brání své lpění na jednoduchosti: „Předestírám prostou pravdu prostým lidem: proto … se zdržuji jemných filosofických spekulací, zapleteného a složitého mudrování, a do nejvyšší možné míry též projevů učenosti vůbec. Můj přístup je … zapomenout vše, co jsem kdy četl.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173473