Jednou, když mi bylo patnáct let… Vypravuji to proto, abych zdržel trochu konec této hrozné scény, kterou je mi trapno psáti… Viděl jsem v zahradě mladé děvče, stojící proti mně, jak se onanovalo v téže posici, ale veselé a smějící se, nevěda, že to byl výraz šílené. Nyní to vím. Charlotta, stále ještě stojíc vzpřímena, s prstem pod břichem, říkala přerývavým hlasem jen samé oplzliny. Skončila takto: „Už dvě hodiny mám chuť… On nechce… Moje huba ho zhnusuje… Ukaž mu, mami…, jak bych to pod ním udělala…, jak to dobře umím…, aniž bych ho umazala lejnem…“ Když jsem slyšel její bědná slova: „jak dobře to umím…, aniž bych ho umazala lejnem…“ … Ale k čemu ještě podtrhávati slova podobné scény… Zdálo se mi, že jsou nejsmutnější ze všech, a Charlotta je říkala s takovou vroucností! Odešla do koupelny, ulehla tam nahá na kamennou dlažbu a opírajíc se o loket a majíc hlavu převislou zpět, onanovala se rukou s otevřenými ústy jako šílená. Jako by ani necítila studené podlahy. Čím více se onanovala, tím více se snažila sama ponížiti. Co říkala, zaznamenal jsem poté, ale opět jsem přeškrtl tu stránku, protože jsem neměl dosti zmužilosti dopsati to do konce. Jsou dvě věci, jichž si má čtenářka nedovede představiti: slova, jež jí chci zamlčet, a chvat, se kterým zakončuji tuto kapitolu. Scény pravdivé lze mnohem nesnadněji vyprávěti než vymyšlené, poněvadž logičnost života je méně jasná než logičnost povídky. Myslíte, že zde musí býti vyvrcholení toho, čeho jsem byl svědkem? Nic takového. A nevím, budu-li moci říci proč.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173434
Především jsem na to čekal čtvrt hodiny, a co si představuji, je všeobecně zajímavější nežli skutečnost. Konečně jest spravedlivé říci, že v tomto případě byla úloha Terezy, nejhanebnější ze všech, sehrána s neobyčejnou ženskou zručností. Úloha byla „zachráněna“. Jinak bych ji byl pravděpodobně nedopsal. Tereza měla překrásné tělo; řekl jsem již. Byla dcerou akrobatů, jak se brzy dovíte. Počínala si přesně jako akrobatka, opakující cviky se svou partnerkou, ale cviky klasické, a pozorovala mne klidně, jako by se jí zdál její výkon přirozenějším než můj zmatek… Za pět minut nato byl jsem sám.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173434
VIII
Spal jsem devět hodin a probudil jsem se s neodolatelným chtíčem… Doplňte si tu větu sám, jste-li mlád nebo vzpomínáte-li si, když jste jím býval. Pohlavní výstřednosti budí více vzrušení než únavy a lze je snadněji opakovat nazítří než za týden. To ví celý svět. Cítil jsem se tedy dosti zotaveným. Mám-li mluviti slovy patriarchy, jehož milovala Ruth, bylo to „ráno triumfální“, ale jakkoli bylo triumfální, neshledával jsem je vůbec docela příjemným, neboť neodolatelný chtíč… Nerozumíte mi? Četli jste předešlých sedm kapitol stránku za stránkou, domýšlíte si to, co mi bylo zapotřebí v té chvíli, kdy se počíná osmá? Vykoupán, oholen, učesán, oblečen a maje trochu více času, určeného pro psaní, a jsa také co možná čerstvý, spěchal jsem k jedné ze svých dvaceti důvěrných přítelkyní, jež jsem znal z Quartier Latin. Naštěstí byla doma sama. Poněvadž neměla na sobě ničeho než košili, zmocnil jsem se jí velmi brzy, dřív než bych si byl rozvázal kravatu. Mají-li ženy krásná ňadra, je košile zbytečná. Ale ona se mé prudkosti ulekla. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173434