chala jediný z padesáti chodů. Protože jsem znala již její chuti, bylo vše patřičně připraveno a spolykala toho neuvěřitelné množství. Tato rozkošná žena ráda prokazovala své záliby v jídle a pohnula mne ke stejné stravě, jen vína jsem nenechala. Vždycky mi chutnalo a zůstanu mu asi po celý život věrná. Během večeře jsem se Clairvilové přiznala, že jsem byla její orgií opravdu překvapena. „To nic není! Jen jsem to trochu naznačila, v jakých zvrácenostech si libuji! Chtěla bych provésti společně s tebou něco neslýchaného. Vymohu ti přijetí do společnosti, jejíž jsem členkou, a v níž jdou obscénnosti do zcela jiných rozměrů. Tam musí přivésti každý muž svou ženu, bratr sestru, otec dceru, mládenec svou přítelkyni a milenec milenku. Všichni se shromáždí ve velkém salonu a každý si vybere společníka podle libosti. Nemáme předpisů mimo svá přání. Čím bláznivěji se chováme, tím jsme šťastnější.“ „Ó, drahá přítelkyně,“ řekla jsem, vrhajíc se jí do náručí, „hořím touhou, abych byla přijata mezi vás.“ „Ano, ale budeš toho hodna? Přijímací zkoušky jsou strašné.“ „Můžeš o mně pochybovat? Bojíš se, že bych váhala po všem tom, co jsem již provedla ve společnosti Noirceuilově a Saint-Fondově?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173424
„Nu, dobrá, slibuji ti, že budeš přijata.“ Měla jsem takovou radost, že jsem nechtěla Clairvilovou pustit bez přísahy. Přísaha byla zpečetěna výtokem po spáření, jež se mnou provedla a na něž si dala svítit třemi lokaji. „Vidíš, jak si člověk zvykne cynismu; tak daleko musíš jít, abys byla hodna naší společnosti.“ Okouzleny jsme se rozloučily a smluvily jsme si brzkou schůzku. Za několik dní jsem již nedovedla odolati touze po zločinu. Rozhodla jsem se tedy k činu, který by byl důstojný mého každodenního vyučování. Chtějíc zároveň vyzkoušet svou odvahu i ukrutnost, oblékla jsem se jako muž a šla jsem s dvěma pistolemi do odlehlé uličky, abych přepadla, zabila a oloupila prvního, kdo mi přijde pod ruku, a to jen pro své potěšení. Opřena o zeď, byla jsem vzrušena neklidem, vyvolaným nesmírnou vášní, jež je přirozeným podkladem rozkoše ze zločinu. Číhala jsem… Každý šustot oživil mé čekání. Při nejmenším pohybu jsem již viděla svou oběť, když jsem náhle zaslechla bědování. Spěchala jsem po hlase. Blížíc se, rozeznávala jsem žaloby. Napříč přede dveřmi ležela chudá žena a vzdychala. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173424
„Kdo jste,“ ptala jsem se, přistupujíc k ní. „Nejnešťastnější z žen,“ odvětila mi plačky. „Usmrtíte-li mne, prokážete mi velkou službu.“ „Proč jste nešťastná?“ „Je to strašné,“ řekla žena, zvedla se a ukázala mi v matném světle hezkou a zajímavou tvář. „Již osm dní jsme bez práce. Nemůžeme zaplatit nepatrné nájemné ze světnice a měsíční stravné za naše dítě. Odvezli nebožáka do nemocnice a muže mi zavřeli. A jen mi zlostně vynadali. Vidíte mne na prahu domu, který mi dříve patřil. Za lepších časů jsem pomáhala chudým, pomozte nyní mně!“ Při těch slovech se mi zablýsklo v očích. „Saperlot,“ řekla jsem si, „to je příležitost spáchat hnusný zločin!“ Proto jsem řekla ženě: „Vidíš, že jsem mužem a rád bych se potěšil tvým tělem.“ „Pane, což neštěstí a bolest vzbuzuje touhy?“ „To mne právě rozpaluje — pospěš si tedy!“ Vzala jsem ji za ruku a přinutila ji, aby byla povolná mému ohmatávání. Nikdo by netušil, co jsem našla pod jejími šaty: pevné svaly a bělostnou pleť. „Lechtej mne,“ řekla jsem jí, strkajíc si její ruku do přirození, „jsem žena, jež touží jen po stejném pohlaví, a chci se s tebou potěšit.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173424