ČÁST DRUHÁ
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173173
Sag Harbor Sedíme v malé italské hospůdce na Main Street. Nicholasek se snaží prostrčit špagetu brčkem. Podíváme se na sebe se Simčou; ano, měly bychom ho okřiknout. „Tak na zdraví,“ říkáme raději a srkáme chladné bílé víno. Hlavně to zdravíčko. (Budoucnost se nám drobila pod rukama, ale jinak jsme byly jak řípy.) Simonin pokus zachránit své nepříliš šťastné manželství se nedařil. Moje přítomnost v domě, který se zdál sestřinu bohémskému manželovi už tak těsný, tomu taky nepomáhala. Sag Harbor je rozkošné přístavní městečko v oblasti zvané Hampton. Jeho půvaby jsem, navzdory své zamilovanosti i obecné nechuti cestovat, ocenila již při své první návštěvě. A nebyl to jen ten romantický výhled na záliv plný plachetnic a motorových člunů. Něco je na Sag Harboru velmi staromilské, důvěrnost místních, s níž obdivují vaše dítě (potažmo Simčino) – či postavu (eventuálně mou); a něco velmi liberálního, jak by se v tak exponované části očekávalo. Leží necelé dvě hodiny autem od města New Yorku, na Long Islandu, na jazyku jakoby vypláznutém do Atlantického oceánu. Hampton je jednoduše oblastí s nejkrásnějšími plážemi, nejvyhlášenějšími restauracemi a nejdražšími sídly, z nichž mnohá patří známým celebritám. Jsou to takové Jevany východního pobřeží. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173173
Představovala jsem si, že budu schovaná v pokojíku vedle Nickovy ložnice v patře. Ve dne budu na pláži a v noci psát svou diplomovou práci. Vysvětlete to čtyřletému dítěti. „Míňo, Míňo,“ volá mě stále přes celý dům. Paul se zlobí a večer ho zas slyším dopáleně lamentovat. I přes svou jazykovou bariéru mám velmi přesnou představu o tom, co říká. Už na letišti se mu zdála moje zavazadla příliš objemná. Podivoval se, proč mi Simona založila účet v bance. Když jsem se začala poohlížet po autě, konečně pochopil, že tahle moje návštěva má otevřenou zpáteční letenku. „Simčo, pomoz mi najít nějakou dobrou školu na angličtinu. Na měsíc, na dva odjedu a pak se uvidí,“ řekla jsem jí po další probděné noci. Nicholaskovi došla s lepkavými špagetami trpělivost, a tak jsme se zvedly. Venku je ještě světlo, horko, ale od oceánu už je cítit osvěžující vánek. Ráno odjíždím na pobytový kurz do Vermontu. Cesta Ten Kerouac a tyhlety věci mi byly vždycky cizí. Nikdy jsem nikam nechtěla jet. Nerada spím v cizích prostěradlech, nesnáším cizí sprchy. Už dopředu jsem se otřásla odporem. Pozoruju z okna autobusu ubíhající krajinu. Connecticut, Massachusetts. Hm, dobrý. V kině by mi to stačilo. Chci zpátky svůj život. Svoje auta, šperky, Karla.
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173173