Miluji louky plné horských šťáv, zavěšené mezi ostrohy skal, vystupující z mraků jako Šímovy Krajiny snů. Bystřiny jsou jako Rameauův clavecin, na němž prst boží vyťukává poselství modré oblohy. Pohoří, ve kterém jsi vybral jedinou Horu jako svůj cíl, je zmenšeným a zjednodušeným světem, na němž chceš ukázat, že dokončit malé dílo je víc než rozehrát neuskutečnitelné plány, které tě pohltí svou bezbřehostí. Vždyť ani popis jednoho ložiska, jedné hory kovu není dílem konečným. Mnoho geologů, vyzbrojených dokonalejšími přístroji a lepším vzděláním, kteří přijdou po tobě, změní tvůj prvotní popis téměř k nepoznání. Dílo je dokončeno jenom pro tebe a v tvém okamžiku. Ale i to je štěstím.
Ch
ci se dozvědět, proč hledám, proč píšu, proč ijsem neklidnější než zvířata v říji. Je nejlepší přistoupit na to, že je to duše, která v každém člověku jinak citlivě a jinak pronikavě hledá, volá, přihlíží, miluje a nenávidí. Miluje-li, měla by i nenávidět? Zneklidňuje mne to. Je to neklid, který nezná utišení. Co jsme to za rod rváčů, který stále bojuje o lepší poznání světa, o porozumění, chce vědět a nevěří, že je to poslední zrnko pravdy! Co je to za goetheovský svět, za čapkovské bloudění Krakonošovými zahradami, za věčné ptaní se po původu věcí, barev, snů, života! 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173142
Proč nestačí pouhé zjištění skutečnosti, proč vymýšlíme příběhy, legendy, vysvětlení? Proč tisíckrát měníme formule výpočtů, chemické vzorce a smysl rovnic? A nejpodivuhodnější na celém našem hledání je to, že se obáváme přestat hledat. Není tedy důvod neklidu a touhy poznávat jenom strach ze zastavení, příkaz času: hora ruit? Obava z nehybnosti, bázeň z toho, že se vesmírné hodiny mohou zastavit? Že by duše byla jen bázní a strachem z nicoty, ženoucí trýznivě naše smysly do bitev přemýšlení, konstrukcí a tvůrčích pochyb? Naznačil jsem kruh. Vzpírám se uvěřit jeho svůdné křivce, která se uzavírá. Tak tomu asi není. Bázeň a neklid existuje, ale lidská duše bude bez přestání hledat, a to především Boha. Když velký malíř a myslitel Josef Čapek psal svého Kulhavého poutníka, stále o tomhle uvažoval. Jdu po stejných stezkách, řekněme biblických stezkách žalmů, a dobře vím, co měl hloubavý Čapek na srdci. Rodokmen našich úvah se v dálce dotýká. Začíná zvláštní čas, období, kdy modří koně se objevili na obzoru a znamenají nové poznání lásky. Jde o nehmotnou náklonnost, která nemá předznamenání vášně ze sklonku století, v němž lidi prožívali romantické sny. Dnešní procitnutí je podobno svítáním v horách, kdy veliký kotouč slunce zaplavuje čekající údolí. Vysoká stébla trav se chvějí a průzračné slzy otírá vánek. A je úplně lhostejno, zda to je skutečně 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173142
dnes nebo bude zítra nebo za sto let. Vždyť ani my nemáme přesný letopočet, jsme jen symboly od věků se odehrávajících setkání. Milostiplné dny, v nichž se dýchá nadějí, že svět není lichý, že obsahuje oheň myšlenek, které se propalují a ty jim rozumíš.
Z
ase jsme hráli taulí a domino a pili zředěný arak. iVečery a noci ubíhaly rychle a spánek pohlcoval únavu pochodů. Nevím, zda mám vyprávět podrobněji o našich měřeních a o geologii Mount Gima. Už několikrát jsem ve svých zápisech vyškrtal poznámky, v nichž bylo příliš odborných výrazů a měly spíše ráz geologické zprávy. Jedno si však nemohu odpustit. Představím vám oblíbený plane tabling, terénní mapování pomocí stolku s tachymetrem a buzolou. Touto starou metodou, kterou používali geologové mnoha expedic pro detailní skici ložisek, jsme zaměřovali všechny důležitější výchozy rudních těles. Když jsme mapový zákres ukončili, postavili jsme na místo, kde stál střed stolu, měřičský bod a označili jej číslem výchozu. Měli jsme již řadu takových detailních map a ty zřetelně dokumentovaly postup a úspěchy na našem bitevním poli. Tři nebo čtyři mladí pastevci přenášeli trasírky na různé body, které jsme jim ukazovali. Adnan, Ajád nebo já jsme zaměřovali směr a vzdálenost těchto bodů a přímo je zakreslovali na čtvrtku připevněnou
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173142