„Shakespearův den“, který pro ni celý rok býval tím nejhezčím. Jenže už to dál takhle nechtěla. Ale opravdu ne? Jorga si uvědomila, že právě v téhle čtvrti Robert Rohanský někde bydlí. Co když večer přece jen přijde a všechno začne nanovo? Raději znovu prozvonila Míšu. Soustředila se na monotónní zvuk telefonu, pod nímž vnímala jako kulisu bzučení včel v lipách nad sebou, přerušované občasnými poryvy sílícího větru. Zvedla hlavu. Sluníčko sice ještě svítilo, ale nebe na obzoru začínalo výhružně černat jako nejhlubší temnoty bájné krajiny za řekou Styx. Tak nějak si Jorga představovala, že vypadalo světlo v říši boha podsvětí, když se Orfeus ubíral s Eurydikou za zády zpátky ze země stínů mezi živé. Co asi dělá Thomas Helsingor, který jí včera večer tak zapáleně o Orfeovi vyprávěl? Proč Dánovi už dnes nestojí ani za krátkou odpověď?! Z přemýšlení ji vytrhlo pípnutí zprávy, která přilétla větrným éterem od Roberta: „Budu celou noc čekat u tvých dveří,“ četla. „Mezi nebem a zemí, mezi životem a žitím, mezi nicotou a láskou, v mezičasu meziživota. Kde jsi?!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173098
Thomas byl zapomenut. Najednou si uvědomila, jak se jí po Robertovi už zase stýská. Proč by se měla vzdávat tak něžného milence, který před rokem v odměřené vědátorce jako zázrakem probudil ženu? Při milování jí vstupoval do myšlenek, citlivě reagoval na všechno, co se jí líbilo, a pomalu posouval hranici vášně dál a dál. Líbal ji paže, ňadra, břicho. Cítila jeho horký dech, když se jazykem láskyplně dotýkal míst, která její bývalý snoubenec nikdy tak zblízka neviděl. Stačilo na to pomyslet a okamžitě ztrácela rozum. Jako znamení jí najednou připadalo probuzení islandského vulkánu Katla, o kterém v posledních hodinách naléhavě informovaly všechny sdělovací prostředky. Jak ráda by byla zase s Robertem v Reykjavíku a koupala se s ním v horkých termálních lázních v mrazivé noci… Zatoužila jednou provždy vyrvat Roberta té druhé. Kdyby jeho manželství fungovalo dobře, nepotřeboval by hledat povyražení jinde. Pokud Robert své ženě zahýbá, něco v jeho rodinném vztahu není v pořádku. Na všechno jsou dva. Tak proč si dělat výčitky?! Pokoušela se vsugerovat si jednoduchou darwinovskou úvahu: vítězí silnější. A ona je mladá a krásná, zatímco opotřebovaná „stará“ samice už svého muže nepřitahuje. Navíc zřejmě nechápe básníkovy tužby, takže si takového úžasného partnera vůbec nezaslouží… I Robertovy holčičky jednou poznají, jaká je Jorga skvělá. Nakonec svému otci budou přát, že si s chytrou a hezkou doktorkou polepšil. „Jorgo!“ hnulo se v ní svědomí. Podívala se na Robertovo telefonní číslo a rozplakala se. Brečela na lavičce v parku pod vysokou lípou před domem neznámé paní Volfové, která podváděla svého manžela, s kým mohla. Třeba je Robertova žena také mrcha. S přivřenýma očima vnímala sílící šumění větru v listech stromů a v hlavě se jí promítaly poslední veršíky od Roberta, které ji teď tolik dojímaly. Mezi nicotou a láskou, v mezičasu meziživota. Kde jsi?!
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173098
... Konečně se ozvala Michala. Místo pozdravu jí Jorga sdělila „skvělou“ zprávu, že manželka jejího přítele Lojzy je podle všeho prodejná štětka s hroznou pověstí. „Bez skrupulí jí ho přeber, Míšo!“ „Ach bože, ne!“ propukla v pláč žena na druhém konci linky. Jorga nechápala. Očekávala všechno jiné než slzy. „Míšo!“ volala naléhavě do přístroje, až se lidé v parku otáčeli. „Co se děje? Jsi tam?“ Slyšela jen zrychlený dech. Kamarádka dlouho mlčela. Pak Jorgu šokovala zprávou, že jí lékaři minulý týden našli zanedbaný nádor na mozku a musí urgentně do nemocnice. „Já vím, že Lojza naše kluky nenechá na holičkách,“ šeptala zdrceně nešťastná máma šestiletého a tříletého syna. „Ale chtěla jsem vědět, jaká bude jejich macecha, až tu nebudu.“ Jorga zůstala stát jako opařená. Vůbec nevěděla, jak nemocnou Michalu utěšit. Kaskády zoufalých vizí neutěšené Míšiny budoucnosti padaly do sluchátka a doléhaly k uším mladé lékařky, která věděla víc, než znají běžní smrtelníci. Žádný Orfeus Michalu před Hádovou říší nezachrání. Jorga si o osudu kamarádky nedělala iluze. Podle toho, co Michala říkala, ji lékaři už nemohli ani operovat. A zázraky se u rostoucího nádoru na hlavě nedějí. Jorga si najednou uvědomila, jak směšné starosti vlastně sama řeší. Když kamarádky konečně domluvily, stromy v parku už cloumal silný vichr. Jorga se rychle zvedla a zamířila k tramvaji. Náhle se zarazila. Spatřila svého milence Roberta se dvěma malými holčičkami. Vystupovali z auta a ode dveří jim šla naproti hezká plavovláska se zelenou čelenkou a zelenými botami. Blondýnka dala radostně Robertovi pusu na ústa a holčičky něžně pohladila. „Tak tohle je Robertova manželka!“ usoudila bez zaváhání Jorga. Zoufale si prohlížela obě dvojčata. Viděla Páju se
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173098